Karty na stole

Agatha Christie

87 

Elektronická kniha: Agatha Christie – Karty na stole (jazyk: čeština)

Katalogové číslo: christie44 Kategorie:

Popis

E-kniha Agatha Christie: Karty na stole

Anotace

Vtipně napsaný, laskavý detektivní příběh o hráčích bridže a temné minulosti začíná vraždou, která přináší úlevu. Oběti nám nemusí být líto – protože na každého ěco" věděla, lidé se jejího vlivu obávali. A tak se nakonec kdosi odhodlal až ke krajnímu řešení… Ale jak mohl někdo drze a odvážně zabíjet, obklopen řadou svědků, uprostřed karetní hry, v přítomnosti policejního úředníka, a dokonce samého Hercula Poirota? Čtyři podezřelí mají opravdu vážné stíny ve své minulosti. Není proto jednoduché zjistit, kdo vraždil kdysi i nyní. Pátrání policejního úředníka, plukovníka tajné služby a spisovatelky detektivek se rozjíždějí všemi směry. Každý přispěje kouskem odhalení, teorií či podstatným faktem. Nakonec je to ovšem Hercule Poirot, kdo promyšleným postupem donutí vraha znovu ke hře a vyloží na stůl vítězné karty."

O autorovi

Agatha Christie

[15.9.1890-12.1.1976] Agatha Mary Clarissa Christie (psala také pod pseudonymem Mary Westmacott) byla anglická autorka velmi oblíbených kriminálních a detektivních příběhů, světově nejznámější spisovatelka všech dob přinejmenším těchto žánrů. V počtu prodaných knih ji předstihuje jen William Shakespeare. Agatha Christie se narodila v typické viktoriánské rodině a jak bylo v té době zvykem, získala základní vzdělání od svých rodičů. Roku 1906...

Agatha Christie: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Série

Pořadí v sérii

13

Jazyk

Žánr

,

Název originálu

0

Originál vydán

Jazyk originálu

Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Karty na stole“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

ŠESTNÁCTÁ KAPITOLA
Svědectví Elsie Battové

Seržantu O’Connorovi jeho kolegové ze Scotland Yardu zlomyslně přezdívali Sen všech služtiček.

Byl to bezpochyby velice pohledný muž. Měl vysokou, vzpřímenou postavu s širokými rameny a přitahoval ženy ani ne tak svými pravidelnými rysy jako nezbednou jiskrou v oku. Nebylo pochyb o tom, že seržant O’Connor dosahoval výsledků a že jich dosahoval rychle.

Pouhé čtyři dny po smrti pana Shaitany už tedy seržant O’Connor seděl v hledišti jedné z laciných londýnských revuí po boku slečny Elsie Battové, bývalé služebné u paní Craddockové v domě číslo 117 na North Audley Street.

Když si pečlivě připravil půdu, přešel seržant 0’Connor do útoku.

„Tohle mi připomíná,“ prohlásil, „jednoho z mých zaměstnavatelů. Nějakého Craddocka. Byl to pes.“

„Hmm, Craddock,“ zamyslela se Elsie. „Kdysi jsem u nějakých Craddockových sloužila.“

„To je mi ale náhoda! To by mě zajímalo, jestli to byla ta samá rodina.“

„Bydleli tehda v North Audley Street,“ odpověděla Elsie.

„Ti moji se zrovna chystali stěhovat do Londýna, když jsem u nich končil,“ reagoval pohotově seržant O’Connor. „Myslím, že to bylo do North Audley Street. Tahle paní Craddocková, ta ale byla na mužské.“

Elsie pohodila hlavou.

„Nemohla jsem jí vystát. Pořád si na něco stěžovala. Peskovala mě, ať jsem udělala cokoliv.“

„Zkoušela to i na manžela, nemám pravdu?“

„V jednom kuse si stěžovala, že ji zanedbává — že prý jí nerozumí. A pořád naříkala a fňukala, jak je na tom špatně se zdravím. Vůbec nic jí přitom nescházelo, to vám povídám.“

Seržant 0’Connor se plácl dlaní do stehna.

„Jasně! Nebylo tam něco mezi ní a nějakým doktorem? Však víte, něco ne tak úplně akorát.“

„Myslíte doktora Robertse? To byl moc hodný džentlmen, opravdu milý člověk.“

„Děvčata jsou všechna stejná.“‚ odpověděl seržant 0’Connor. „Jakmile je chlápek mizera, hned se na něj všechna lepí. Takové jako on znám moc dobře.“

„To tedy neznáte, a úplně se v něm pletete. Vůbec nebyl takový. Nebyla to přece jeho vina, že pro něj paní Craddocková v jednom kuse posílala. Co má doktor dělat? Jestli chcete vědět, co si myslím, ani trochu ho nezajímala. Jenom jako pacientka. To všechno ona. Ne a ne ho nechat na pokoji.“

„No dobrá, Elsie. Můžu vám doufám říkat Elsie? Připadá mi, jako bych vás znal celý život.“

„To mě tedy neznáte! Elsie, to tak!“

Pohodila hlavou.

„Tak dobře, slečno Battová.“ mrkl na ni. „Jak jsem říkal, dobrá, ale manžel jí stejně nakonec udělal scénu, ne?“

„Jednou na ni křičel.“ přiznala Elsie. „Ale, to vám povídám, nebylo mu tehda dobře. Krátce nato umřel, víte.“

„Vzpomínám si — umřel na něco divného, nemám pravdu?“

„Myslím, že to bylo něco z Japonska — z nové holicí štětky, co dostal. Je to hrůza, že si nedávají větší pozor, co? Od té doby si na nic japonského nepotrpím.“

„Já vždycky říkám, že nad anglické zboží není.“ prohlásil rozhodně seržant 0’Connor. „Takže on se s doktorem chytl?“

Elsie potěšené přikývla při vzpomínce na někdejší skandál.

„Lítaly hromy a blesky,“ pokračovala. „Tedy aspoň pán zuřil. Doktor Roberts byl docela potichu, říkal jenom: ‚Nesmysl.‘ a ‚Co jste si to vzal do hlavy?‘“

„To bylo, předpokládám, u Craddockových?“

„Ano. Poslala pro něj. A potom na sebe začali s pánem křičet, a do toho přišel doktor Roberts a pán se do něj pustil taky.“

„O co přesně šlo?“

„No, samozřejmě, že jsem neměla poslouchat. Celé se to odehrálo u paní v ložnici. Myslela jsem, že se něco děje, tak jsem vzala prachovku a začala leštit zábradlí. Nemohla jsem si to nechat ujít.“

Seržant 0’Connor se s její zvědavostí s radostí ztotožnil a neubránil se myšlence, že to byl dobrý nápad vyslechnout Elsie neoficiálně. Při oficiálním výslechu, kdy by seděla naproti seržantu O’Connorovi ze Scotland Yardu, by samozřejmě na svou čest přísahala, že neslyšela ani slovo.“

„Jak povídám,“ pokračovala Elsie. „Doktor Roberts byl docela potichu — to pan Craddock křičel.“

„Co říkal?“ pokusil se seržant 0’Connor vrátit k tomu nejdůležitějšímu.

„Pořádně si ho podával,“ odpověděla se zadostiučiněním Elsie.

„Jak to myslíte?“

Copak se to děvče nikdy nedostane k tomu, aby zopakovalo přesně, co se dělo?

„No, spoustě z toho jsem nerozuměla,“ přiznala Elsie. „Používal spoustu dlouhých slov, ‚neprofesionální přístup‘ a.zneužívání pozice‘ a takové věci — a slyšela jsem, jak hroz…