Vražda v Orient expresu

Agatha Christie

87 

Elektronická kniha: Agatha Christie – Vražda v Orient expresu (jazyk: čeština)

Katalogové číslo: christie85 Kategorie: Štítek:

Popis

E-kniha Agatha Christie: Vražda v Orient expresu

Anotace

K napsání jedné z nejslavnějších detektivek inspirovala anglickou královnu zločinu nezvykle krutá zima, která v roce 1929 způsobila, že legendární Orient-expres uvízl na své pravidelné cestě Balkánem ve sněhových závějích. Jen co vlak zastavil, zamrzly stroje a cestující i posádka zůstali na několik dní ponecháni napospas svému osudu… Každý se svým tajemstvím, každý se svou záhadnou minulostí…Hercule Poirot, jehož Agatha Christie učinila hlavním aktérem příběhu, nastupuje do Orient-expresu v Istanbulu, neboť je naléhavým telegramem žádán, aby se vrátil zpět do Anglie. Ve vlaku jeho pozornost upoutá bohatý Američan Ratchett; ten později Poirotovi nabídne vysokou odměnu za to, že jej ochrání před hrozícím vražedným pokusem. Belgický detektiv návrh odmítá – a následujícího rána je Američan ve svém kupé nalezen mrtev, s řadou bodných ran!

O autorovi

Agatha Christie

[15.9.1890-12.1.1976] Agatha Mary Clarissa Christie (psala také pod pseudonymem Mary Westmacott) byla anglická autorka velmi oblíbených kriminálních a detektivních příběhů, světově nejznámější spisovatelka všech dob přinejmenším těchto žánrů. V počtu prodaných knih ji předstihuje jen William Shakespeare. Agatha Christie se narodila v typické viktoriánské rodině a jak bylo v té době zvykem, získala základní vzdělání od svých rodičů. Roku 1906...

Agatha Christie: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Série

Pořadí v sérii

9

Jazyk

Žánr

,

Název originálu

0

Originál vydán

Jazyk originálu

Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Vražda v Orient expresu“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

PÁTÁ KAPITOLA
Výpověď Švédky

Monsieur Bouc si pohrával s knoflíkem, který tu paní Hubbardová zanechala.

„Ten knoflík! To mi nejde do hlavy. Znamená to snad, že by v tom měl Pierre Michel přece jen prsty?“

„Ten knoflík dozajista může míti význam,“ pronesl přemítavě Poirot. „Vyslechněme ještě Švédku, než si pohovoříme o tom, co jsme se dověděli.“

Probíral se hromádkou pasů před sebou.

„Aha, tady to máme. Greta Ohlssonová, čtyřicet devět let stará.“

Monsieur Bouc instruoval číšníka a za chvíli se objevila dáma s uzlem prošedivělých plavých vlasů a s mírným ovčím výrazem v dlouhém obličeji. Zamrkala krátkozrace na Poirota přes brýle, ale jinak byla docela klidná.

Ukázalo se, že rozumí francouzsky, tak byl rozhovor veden v tomto jazyce. Poirot jí nejprve položil ty otázky, na které už znal odpovědi — jak se jmenuje, jak je stará a kde bydlí. Pak se jí zeptal na její povolání.

Sdělila mu, že je vychovatelkou v misionářské škole nedaleko Cařihradu. Byla také diplomovanou ošetřovatelkou.

„Víte už ovšem, co se stalo v noci na dnešek, mademoiselle?“

„Pochopitelně. Je to strašné. A ta paní z Ameriky tvrdí, že vrah byl docela u ní v kupé.“

„Slyšel jsem, mademoiselle, že poslední jste viděla zavražděného naživu vy.“

„Nevím. Je to možné. Otevřela jsem omylem dveře do jeho kupé. Velice jsem toho pak litovala. Bylo mi to nanejvýš trapné.“

„Zahlédla jste ho na vlastní oči?“

„Ano. Četl knihu. Rychle jsem se omluvila a zavřela jsem.“

„Řekl vám na to něco?“

Tvář počestné ženy zaplavil lehký ruměnec.

„Zasmál se a řekl pár slov. Asi jako — nerozuměla jsem mu dobře.“

„A co jste dělala potom, mademoiselle?“ změnil Poirot taktně předmět rozhovoru.

„Vešla jsem do kupé k té Američance, k paní Hubbardové. Prosila jsem ji, jestli nemá aspirin, a ona mi ho dala.“

„Ptala se vás, jsou-li zamčené spojovací dveře mezi jejím kupé a kupé monsieur Ratchetta?“

„Ano.“

„A byly zamčeny?“

„Ano.“

„A potom?“

„Potom jsem se vrátila do svého kupé, vzala jsem si aspirin a ulehla jsem.“

„V kolik hodin to asi všechno bylo?“

„Když jsem si lehla, bylo za pět minut jedenáct, protože jsem se dívala na hodinky, než jsem je natáhla.“

„Usnula jste hned?“

„Hned ne. Bolesti hlavy povolily, ale ležela jsem ještě nějakou chvíli s očima dokořán.“

„Vjel už vlak do závěje, než jste usnula?“

„Myslím, že ne. Mám dojem, že jsme zastavovali na nějakém nádraží, právě když jsem začala usínat.“

„To muselo být ve Vinkovcích. Vaše kupé, mademoiselle, je toto?“

„Ano, správně.“

„Máte horní, nebo dolní lůžko?“

„Dolní, číslo 10.“

„A máte spolucestující?“

„Ano, jednu mladou Angličanku. Velmi milá, velmi přívětivá. Cestuje z Bagdádu.“

„Opustila kupé poté, co vlak vyjel z Vinkovců?“

„Ne, jsem si tím jista, že ne.“

„Jak to, že jste si tak jista, když jste spala?“

„Mám velmi lehké spaní. Sebemenší šelest mne probudí. Jsem si jista, že bych se byla probudila, kdyby byla slézala z horního lůžka.“

„Vy sama jste rovněž neopustila kupé?“

„Až dnes ráno.“

„Vlastníte rudé hedvábné kimono, mademoiselle?“

„Ne, to ne. Mám dobrý pohodlný župan s vlasem dovnitř.“

„A dáma, která je vaší spolubydlící, slečna Debenhamová? Jaké barvy je její župan?“

„Má takový ten lehký vlněný župánek, jaké se dělají na Východě, světle fialový.“

Poirot přikývl.

Pak se zeptal přátelsky:

„Kam jedete? Na dovolenou?“

„Ano, jedu domů na dovolenou. Ale nejdříve chci zůstat asi týden na návštěvě u sestry v Lausanne.“

„Byla byste tak laskavá a napsala nám tu jméno a adresu paní sestry?“

„Prosím.“

Vzala papír a tužku, které jí podával, a napsala jméno a adresu, jak ji o to požádal.

„Byla j…