Popis

E-kniha Agatha Christie: Vánoce Hercula Poirota

Anotace

Simeon Lee přišel ke svému bohatství v mládí díky nalezišti diamantů, se kterými se teď – o mnoho let starší – rád laská a mazlí. Jednou na vánoce přichystá pro své potomky krutou hru. Všechny je k sobě pozve a postará se o to, aby nemohli přeslechnout instrukce, které uděluje svému právníkovi. Instrukce ke změně poslední vůle. Pak si je vezme všechny ‚na paškál‘ a postupně je nařkne z hamižnosti, slabosti a hlouposti. Po svém výlevu vykáže rodinu ze své pracovny. Z té se později ozývají podivné zvuky a výkřiky. Pracovna je zamčená, po vyražení dveří se všem naskytne otřesný pohled. Vrah se ale přepočítal, neboť šéf místní policie má u sebe na návštěvě Hercula Poirota…

O autorovi

Agatha Christie

[15.9.1890-12.1.1976] Agatha Mary Clarissa Christie (psala také pod pseudonymem Mary Westmacott) byla anglická autorka velmi oblíbených kriminálních a detektivních příběhů, světově nejznámější spisovatelka všech dob přinejmenším těchto žánrů. V počtu prodaných knih ji předstihuje jen William Shakespeare. Agatha Christie se narodila v typické viktoriánské rodině a jak bylo v té době zvykem, získala základní vzdělání od svých rodičů. Roku 1906...

Agatha Christie: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor	Agatha Christie
Série	Hercule Poirot
Pořadí v sérii	19
Jazyk	Čeština
Žánr	detektivka, román
Název originálu	0
Originál vydán	1939
Jazyk originálu	Angličtina
Formát	ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Vánoce Hercula Poirota“

V

Alfred Lee se otázal: „Přijímáte tedy, monsieur Poirote?“

Jeho ruka, blížící se k ústům, se lehce třásla. V mírných hnědých očích se mu objevil nový, horečnatý výraz. Mírně zadrhával. Lydie, jež tiše stála vedle, pohlížela na něho s jakousi úzkostí.

Alfred promluvil:

„Nevíte — n-neumíte si představit — co to pro m-mne znamená… Vrah mého otce musí být v-vypátrán.“

Poirot odvětil:

„Jelikož jste mne ujistil, že svůj návrh jste dlouho a pečlivě zvažoval — ano, tedy přijímám. Leč ujasněme si jednu věc, pane Lee — pak již nebude cesty zpět. Nejsem jako ohař, kterého navedete na stopu a pak ho zavoláte zpátky, poněvadž vám nebude po chuti hra, kterou zde rozehrál!“

„Ovšem… ovšem… Všecko je přichystáno. Vaše ložnice je připravena. Zůstaňte, jak dlouho bude libo —“

Poirot řekl vážně: „Nepotrvá to příliš dlouho.“

„Eh? Co prosím?“

„Říkal jsem, že to nebude trvat dlouho. V tomto případu se jedná o natolik omezený okruh osob, že není možná, aby odhalení pravdy zabralo mnoho času. Mohu snad říci, že závěr je již na dosah.“

Alfred na něho zůstal zírat. „To není možné!“ zvolal.

„Ale ovšemže je! Fakta ukazují více či méně jedním směrem. Zbývá vyjasnit několik nepříliš důležitých drobností. Jakmile toto bude hotovo, pravda vyjde najevo.“

Alfred se optal nedůvěřivě:

„Chcete říci, že už víte?“

Poirot se usmál. „Ó ano, už vím.“

„Můj otec — můj otec —“ hlesl Alfred a odvrátil se.

Poirot hbitě pokračoval:

„Jsou zde dvě věci, o něž vás budu muset požádat, monsieur Lee.“

Alfred přitakal tlumeným hlasem:

„Cokoliv — cokoliv chcete.“

„Pak tedy, za prvé, přál bych si umístit ten portrét pana Leea v mladých letech do ložnice, již jste mi tak laskavě poskytl.“

Alfred s Lydií překvapením ztratili řeč.

Alfred se zeptal: „Portrét mého otce — ale k čemu?“

Poirot máchl rukou: