26. kapitola
Příteli,
až dostanete tento dopis, budete už vědět vše. Bella se nedá ničím přemluvit. Rozhodla se vydat zákonu. Nemohu se s ní dál přít.
Ted' už asi víte, že jsem nemluvila pravdu a Vaši důvěru oplácela lží. Nejspíš se Vám to bude zdát neomluvitelné, ale než odejdu navždycky z Vašeho života, ráda bych vysvětlila, jak se všechno seběhlo. Kdybych věděla, že jste mi odpustil, žilo by se mi lépe. Na svou obranu mohu uvést jen tolik, že jsem nic nedělala kvůli sobě.
Začnu dnem, kdy jsme se setkali ve vlaku z Paříže. Bella mi tehdy působila starosti. Tak strašně ho milovala, že by byla ochotně ulehla na zem, aby po ní mohl šlapat, a jakmile se začal měnit a méně často psát, chovala se jako šílená. Nasadila si do hlavy, že má jinou dívku, a jak se samozřejmě časem ukázalo, tušila správně. Umínila si, že odjede do Merlinville vyhledat Jacka ve vile. Věděla, že já s jejím plánem nesouhlasím, proto se mi pokusila utéct. V Calais jsem ji ve vlaku nenašla a bez ní jsem do Anglie nechtěla odjet z obavy, že se beze mne stane něco hrozného.
Počkala jsem na příští vlak z Paříže. Byla v něm, rozhodnutá odjet do Merlinville. Ze všech sil jsem jí domlouvala, ovšem zbytečně. Byla celá rozčílená a rozhodnutá dělat si co chce. Nu, umyla jsem si tedy nad případem ruce. Víc se už dělat nedalo. Připozdívalo se, tak jsem odešla do hotelu a Bella odjela do Merlinville, ovšem já se nemohla zbavit předtuchy z hrozícího neštěstí, jak se říká v knihách.
Rozbřeskl se nový den – jenže bez Belly. Dojednaly jsme si setkání v hotelu, ale schůzku nedodržela, ani vzkaz mi neposlala. Cítila jsem čím dál větší neklid – až večerní noviny přinesly zprávu o vraždě.
Bylo mi hrozně! Nic jistého jsem přirozeně nevěděla, jen jsem měla strašlivou úzkost. Představovala jsem si, že Bella vyhledala otce Renaulda, pověděla mu o Jackovi a o sobě, načež on že ji třeba urazil nebo se stalo něco podobného. Jsme obě velice horkokrevné.
Po zveřejněném vyprávění o maskovaných cizincích se mi trochu ulevilo, nicméně stále mi působilo starost, proč Bella nedodržela naši domluvenou schůzku.
Nazítří ráno jsem byla už tak nervózní, že mi nezbývalo než se sebrat a zjistit, co se dá. Byl jste první na koho jsem narazila. Další už víte... Při pohledu na mrtvého, který se Jackovi tak podobal a měl na sobě jeho plášť, jsem pochopila. Byl tam i onen nůž na papír – ta nebezpečná hračka! – kterou Jack Belle daroval. Usoudila jsem, že deset ku jedné tam budou jejich otisky prstů. Nevěřím, že by se mi podařilo vysvětlit vám, jaký bezmocný strach mě přepadl. Jedno mi bylo jasné. Musím se té dýky zmocnit a zmizet s ní dřív, než někdo zjistí, že se ztratila. Předstírala jsem mdlobu, a zatímco jste pro mě sháněl vodu, zbraň jsem vzala a schovala ji do šatů.
Napovídala jsem vám, že bydlím v hotelu Maják, pochopitelně jsem však nejbližším spojem zamířila do Calais a odtud první lodí do Anglie. Uprostřed Kanálu jsem tu pekelnou věcičku hodila do moře a pak se mi zdálo, že opět mohu dýchat.
Bellu jsem našla v našem londýnském příbytku. Vypadala strašně. Po mém vysvětlení, že je v současné době docela bezpečná, podívala se na mě a začala se smát. Nepřestávala a mně z toho bylo příšerně. Napadlo mé, že by měla něco dělat, jinak se zblázní, bude-li mít čas k přemýšlení o svém činu. Naštěstí jsme angažmá dostaly ihned.
A pak jsem vás a vašeho přítele viděla večer v divadle. Prožívala jsem hrůzu. Zřejmě ná…
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.