Záhadné zmizení lorda Listerdalea

Agatha Christie

89 

Elektronická kniha: Agatha Christie – Záhadné zmizení lorda Listerdalea (jazyk: čeština)

Katalogové číslo: christie90 Kategorie:

Popis

E-kniha Agatha Christie: Záhadné zmizení lorda Listerdalea

Anotace

Dvanáct povídek – dvanáct záhad… Ať už jde o podivné okolnosti zmizení lorda Listerdalea, strašidelný sen novomanželky o jejím bývalém nápadníkovi, tajemné setkání ve vlaku, záhadnou vraždu bohaté tetičky, náhlou změnu chování jednoho nekňuby, honbu policejního inspektora na penzi za neodsouzenou vražedkyní, nezvyklé zaměstnání pro děvče bez práce, tajemství košíčku s třešněmi, záhadný telefonát autorovi detektivních románů, překvapivou nabídku k sňatku, případ ukradeného rádžova smaragdu nebo zraněné city slavné sopranistky, vždy se čtenář dočká překvapivého rozuzlení… Skutečné zločiny i banální náhody či nedorozumění – vše je zachyceno mistrným perem královny detektivních příběhů, s laskavou ironií, které neunikne žádná z vrstev anglické společnosti. Přeložila Lenka Uhlířová.

O autorovi

Agatha Christie

[15.9.1890-12.1.1976] Agatha Mary Clarissa Christie (psala také pod pseudonymem Mary Westmacott) byla anglická autorka velmi oblíbených kriminálních a detektivních příběhů, světově nejznámější spisovatelka všech dob přinejmenším těchto žánrů. V počtu prodaných knih ji předstihuje jen William Shakespeare. Agatha Christie se narodila v typické viktoriánské rodině a jak bylo v té době zvykem, získala základní vzdělání od svých rodičů. Roku 1906...

Agatha Christie: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Žánr

, ,

Název originálu

0

Originál vydán

Jazyk originálu

Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Záhadné zmizení lorda Listerdalea“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Dívka ve vlaku

„Tak, a je to!“ poznamenal George Rowland žalostně, jak tak vzhlížel k impozantní začouzené fasádě budovy, kterou právě opustil.

Dalo by se říct, že velmi trefně znázorňovala moc Peněz — a Peníze, v osobě Williama Rowlanda, strýce výše zmíněného George, právě velice otevřeně vyjevily své mínění. Během pouhých deseti minut se George ze zřítelnice strýcova oka, dědice jeho majetku a mladého muže se slibnou obchodní kariérou před sebou náhle stal jedním z nekonečného zástupu nezaměstnaných.

„V těchhle šatech mi dokonce nedají ani podporu,“ přemítal chmurně Rowland, „a abych psal básničky a prodával je po domech za dvoupenci (nebo ‚co ráčíte dát, paninko‘), na to prostě nemám hlavu.“

Pravdou bylo, že George ztělesňoval skutečný triumf krejčovského umění. Byl naprosto skvěle a vytříbeně oděný. Šalamoun ani polní lilie si v tomhle s Georgem prostě nezadali. Jenže člověka oblečení samo neuživí — ledaže by v tom uměl šikovně chodit — a pan Rowland si té skutečnosti byl bolestně vědom.

„A to všechno jenom kvůli té mizerné tancovačce včera večer,“ přemítal smutně.

Ta mizerná tancovačka byl tradiční ples v Covent Garden. Pan Rowland se z něj vrátil v poněkud pozdní — či spíše brzkou — hodinu, ve skutečnosti nemohl přímo říct, že by si návrat vůbec pamatoval. Rogers, strýčkův majordomus a velice ochotný chlapík, by nepochybně v té záležitosti mohl poskytnout více detailů. Třeštící hlava, šálek silného čaje a příchod do kanceláře pět minut před dvanáctou namísto v půl desáté rychle přivodily katastrofu. Pan Rowland starší, který čtyřiadvacet let přimhuřoval oči a platil, jak se na korektního příbuzného sluší, náhle tuto taktiku opustil a ukázal se ve zcela novém světle. Georgovy nesouvislé odpovědi (ústa mladého muže se stále otevírala a zavírala jako nějaký nástroj středověké inkvizice) ho znechutily ještě víc. William Rowland byl svědomitost sama. Několika málo jadrnými slovy odeslal svého synovce světu napospas a pak se zase usadil ke zkoumání nějakých ropných polí v Peru.

George Rowland setřásl z nohou prach strýčkovy kanceláře a vyrazil do centra Londýna. Byl to praktický chlapec. Usoudil, že dobrý oběd je pro posouzení situace nezbytný. Tak si ho dal. Pak zamířil zpátky do rodinného sídla. Dveře mu otevřel Rogers a jeho vycvičená tvář nevyjadřovala žádné překvapení nad tím, že vidí George v tuto neobvyklou hodinu.

„Dobré odpoledne, Rogersi. Zabalil byste mi věci, prosím? Odjíždím.“

„Ano, pane. Jenom na krátkou návštěvu, pane?“

„Navždycky. Dnes odpoledne vyrážím do kolonií.“

„Skutečně, pane?“

„Ano. Tedy, jestli se najde vhodná loď. Víte něco o lodích, Rogersi?“

„A jakou kolonii míníte navštívit, pane?“

„Nemám konkrétní představu. Postačí kterákoli. Řekněme Austrálie. Co si o tom myslíte, Rogersi?“

Rogers si diskrétně odkašlal.

„Víte, pane, jak jsem slyšel, říká se o ní, že je tam dozajista místo pro každého, kdo opravdu chce pracovat.“

George Rowland se na něj obdivně a se zájmem zahleděl.

„Velice kulantně řečeno,…