Hra na vraždu

Agatha Christie

87 

Elektronická kniha: Agatha Christie – Hra na vraždu (jazyk: čeština)

Katalogové číslo: christie42 Kategorie: Štítek:

Popis

E-kniha Agatha Christie: Hra na vraždu

Anotace

Spisovatelka detektivek byla najata, aby zorganizovala hru na vraždu. Jak se blíží den hry, cítí, že něco není v pořádku. Někdo neviditelný postrkuje figurky a je na Poirotovi, aby svým důvtipem označil toho, kdo předem určil úlohy ve hře na smrt.

O autorovi

Agatha Christie

[15.9.1890-12.1.1976] Agatha Mary Clarissa Christie (psala také pod pseudonymem Mary Westmacott) byla anglická autorka velmi oblíbených kriminálních a detektivních příběhů, světově nejznámější spisovatelka všech dob přinejmenším těchto žánrů. V počtu prodaných knih ji předstihuje jen William Shakespeare. Agatha Christie se narodila v typické viktoriánské rodině a jak bylo v té době zvykem, získala základní vzdělání od svých rodičů. Roku 1906...

Agatha Christie: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Série

Pořadí v sérii

30

Jazyk

Žánr

,

Název originálu

0

Originál vydán

Jazyk originálu

Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Hra na vraždu“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Jedenáctá kapitola

 

I.

Paní Folliatová právě v té chvíli mluvila ve velkém salonu s Herculem Poirotem. Našel ji tam sedět v křesle v rohu místnosti. Když vešel, nervózně sebou trhla. Pak se svezla zpátky a řekla:

„Aha, to jste vy, pane Poirote.“

„Omlouvám se, madame. Vyrušil jsem vás.“

„Ne, ne. Nerušíte mě. Jen odpočívám, to je všechno. Nejsem už tak mladá, jak jsem bývala. Ten šok – to už na mě bylo příliš.“

„Chápu,“ kývl Poirot. „Ovšem, chápu.“ Paní Folliatová mačkala v drobné ruce kapesníček a hleděla na strop. Řekla tichým hlasem, přiškrceným dojetím:

„Ani na to nedokážu myslet. To ubohé děvče. Chudinka ubohá holčička –“

„Já vím,“ řekl Poirot. „Já vím.“

„Tak mladá,“ pokračovala paní Folliatová, „na samém začátku života.“ Pak opakovala: „Ani na to nedokážu myslet.“

Poirot se na ni zvědavě podíval. Připadalo mu, že od chvíle, kdy ji v časném odpoledni viděl jako elegantní hostitelku vítající návštěvníky, zestárla o deset let. Teď byla její tvář ztrhaná, uštvaná, vrásky mnohem viditelnější.

„Jak jste mi říkala teprve včera, madame, je to velice zlý svět.“

„To jsem říkala?“ Zdálo se, že paní Folliatovou to polekalo. „Je to pravda… Ano, teď teprve začínám skutečně chápat, jak velká pravda to je.“ Pak dodala tiše: „Ale nikdy mě nenapadlo, že se stane něco takového.“

Znovu se na ni zvědavě podíval.

„A co jste tedy myslela, že se stane? Něco?“

„Ne, ne. Tak jsem to nemyslela.“

Poirot naléhal.

„Ale čekala jste, že se něco stane – něco neobvyklého.“

„To jste mě špatně pochopil, pane Poirote. Chtěla jsem jen říct, že tohle je to poslední, co by člověk na takovéhle slavnosti očekával.“

„Lady Stubbsová dnes ráno také mluvila o špatnosti.“

„Hattie? Ne, nemluvte přede mnou o ní – nemluvte o ní. Nechci na ni myslet.“ Chvilku mlčela a pak dodala: „Co říkala – o té špatnosti?“

„Mluvila o svém bratranci Etiennovi De Sousovi. Říkala, že je zlý, že je to špatný člověk. Také říkala, že z něj má strach.“

Hleděl na ni pozorně, ale ona jen nevěřícně zavrtěla hlavou.

„Etienne De Sousa – kdo to je?“

„No jistě, vy jste nebyla u snídaně. Zapomněl jsem, paní Folliatová. Lady Stubbsová dostala dopis od svého bratrance, kterého viděla naposled, když jí bylo asi patnáct. Sděloval jí, ž…