Dům na úskalí

Agatha Christie

87 Kč

Elektronická kniha: Agatha Christie – Dům na úskalí (jazyk: čeština)

Katalogové číslo: christie35 Kategorie: Štítek:

Popis

E-kniha Agatha Christie: Dům na úskalí

Anotace

V chátrajícím panském domě na útesu se dějí podivné věci: ze stěn padají těžké obrazy, ze skal se valí obrovské balvany, brzdy auta náhle nefungují… a jeho mladá majitelka několikrát jen taktak vyvázne životem. Nakonec do hry vstoupí střelná zbraň – a krátce poté i Hercule Poirot. Původně měl sice v úmyslu užívat si zaslouženého odpočinku ve vyhlášeném letovisku, ale když má neznámý záškodník tolik drzosti, že se pokusí dívku zastřelit téměř před jeho očima, nemůže to slavný detektiv nechat jen tak. Jenže tentokrát se zdá, že narazil na soupeře přinejmenším sobě rovného…

O autorovi

Agatha Christie

[15.9.1890-12.1.1976] Agatha Mary Clarissa Christie (psala také pod pseudonymem Mary Westmacott) byla anglická autorka velmi oblíbených kriminálních a detektivních příběhů, světově nejznámější spisovatelka všech dob přinejmenším těchto žánrů. V počtu prodaných knih ji předstihuje jen William Shakespeare. Agatha Christie se narodila v typické viktoriánské rodině a jak bylo v té době zvykem, získala základní vzdělání od svých rodičů. Roku 1906...

Agatha Christie: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Série

Pořadí v sérii

7

Jazyk

Žánr

,

Název originálu

0

Originál vydán

Jazyk originálu

Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Dům na úskalí“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

DVACÁTÁ KAPITOLA
J.

Bylo to tak náhlé, že chvilku vůbec nikdo nevěděl, co se děje.

Pak Poirot divoce vykřikl a rozběhl se k oknu. Challenger mu byl v patách.

Vzápětí se vrátili a nesli ochablé tělo muže. Když ho opatrně složili do velkého koženého křesla a my spatřili jeho tvář, vykřikl jsem.

„Ta tvář — ta tvář v okně…“

Byl to ten muž, kterého jsem předchozího večera viděl, jak se na nás dívá. Okamžitě jsem ho poznal. Uvědomil jsem si také, že Poirot měl pravdu, když řekl, že moje tvrzení o nelidské podobě té tváře je přehnané.

Ale přesto v té tváři bylo něco, co ospravedlňovalo můj dojem. Byla to ztracená tvář — tvář člověka, kterého běžný život míjí.

Bledá, slabá, ochablá — vypadala jen jako maska —jako by duch zevnitř dávno uprchl.

A po straně tváře stékal potůček krve.

Frederica pomalu udělala pár kroků dopředu, až stála u křesla.

Poirot jí zastoupil cestu.

„Jste zraněná, madame?“

Zavrtěla hlavou.

„Kulka mě škrábla do ramene — nic víc.“

Mírným gestem ho přiměla ustoupit a sklonila se.

Muž otevřel oči a viděl, jak na něj hledí.

„Doufám, že tentokrát jsem tě dostal,“ řekl s hlubokým, zlým zavrčením. Pak se jeho hlas náhle změnil a zněl jako hlas dítěte: „Freddie! Freddie, já jsem to tak nemyslel. Já jsem to tak nemyslel. Vždycky jsi ke mně byla tak slušná…“

„To nic —“

Klekla si vedle něj.

„Nechtěl jsem —“

Hlava mu klesla. Větu už nedořekl.

Frederica vzhlédla k Poirotovi.

„Ano, madame, je mrtvý,“ řekl tiše.

Pomalu se zvedla z kleku, stála a dívala se na něj dolů. Jednou rukou se dotkla jeho čela — zdálo se, že s lítostí. Pak povzdechla a obrátila se k nám ostatním.

„Byl to můj manžel,“ vysvětlila tiše.

„J.,“ řekl jsem.

Poirot mou poznámku zachytil a souhlasně kývl.

„Ano,“ řekl. „Vždycky jsem cí…