Kapitola 6
Obličej Berty Coolové vyloženě zářil. „Blahopřeju, příteli,“ prohlásila.
„K čemu?“ zeptal jsem se.
„K úspěšnému dokončení toho úkolu, samozřejmě.“
„Není ukončený a nebyl úspěšný,“ sdělil jsem jí. Brada jí poklesla. „O čem to, sakra, mluvíš?“
„Takováhle práce se jen tak snadno nevyřídí,“ odvětil jsem.
„Nesmysl,“ odbyla to. „Všechno klapalo jako po drátku.“
„Jak to víš?“
„Telefonoval náš klient.“
„Jak ten to ví?“
„Řekla mu to Sharon Barkerová.“
„A jak Sharon Barkerová věděla, kam mu může zavolat?“
Berta se nad tím pár vteřin zamyslela a pak dodala: „No jo, to je pravda. Nejspíš volal on jí.“
„Brzy po ránu volat barové hostesce,“ poznamenal jsem „Většině děvčat, které pracuji skoro až do půlnoci, pak jdou na večeři a stráví noc v nějakém motelu, by se nelíbilo, kdyby jim někdo volal ráno před devátou.“
„Prosím tě, nebuď tak zatraceně skeptický!“ okřikla mě Berta. „Koneckonců, ten chlápek mi prozradil, že jí za to zaplatil tisíc dolarů, a když dáš takové tisícovku, můžeš jí volat, kdy se ti po ránu zachce.“
„Co říkal?“ otázal jsem se.
„Povídal, že všechno šlo jako po drátku a že tu tak za hodinku bude a dá nám malou prémii. Prý by toho bylo víc nebejt toho, že musel dát tisícovku té holce. Tomu tedy říkám snadno vydělané peníze, mám na mysli pro tebe!“
„Snadno?“
„Bože můj, no a ne?“ vyjela na mě Berta. „Vezmeš nějakou fešandu do motelu, strávíš tam s ní noc a dostaneme za to zaplaceno dva tácy. Co bys ještě chtěl, krucinál fagot? Nebyla snad hezká?“
„Krásná,“ odvětil jsem.
„Co postava?“
„Ladné tvary, dlouhé nohy. Křivky, ale ne vybouleniny. Krásné oči.“
„No nemáš ty z pekla štěstí?“
„Mám?“
„Víš setsakra dobře, že jo.“
„Kdepak, nemám. Tohle je případ vraždy, Berto.“
„A co má bejt?“
„Nepodceňuj policii.“
„Láry fáry! Neudělali jsme nic špatného.“
„Povídám, nepodceňuj policii.“
„Tak jo, nebudu podceňovat policii. Jenže co z toho plyne?“
„Tvůj přítel Frank Sellers,“ konstatoval jsem, „je…“
„Tady jsem,“ ozval se Sellers ode dveří. Berta vzhlédla. „Jak ses sem dostal bez ohlášení, hergot?“ sjela ho.
„Řek jsem spojovatelce, ať sem nevolá,“ vysvětlil Sellers. „To máš tedy pořádnou drzost! Ta spojovatelka dostává čirou náhodou rozkazy ode mě!“
„Tentokrát je dostala ode mě.“
Sellers stál ve dveřích a zubil se, ramenatý vazoun a schopný polda, vychutnávající si Bertiny rozpaky.
„No a co chceš?“ zeptala se Berta. „Chci, abyste mi to vyklopili.“
„Jako co?“
„Všechno o tom povyražení, co si Donald užil včera v noci.“
„O jakém povyražení?“
„Dobře víš, o jakém. Nedělej natvrdlou.“
„Tak se na to zeptej Donalda,“ odsekla. „Bože můj, to už je tohle město tak zatraceně puritánské, že tu chlap nemůže sbalit hezkou holku a vzít ji do motelu bez toho, aby se svolal celej zatracenej policejní sbor?“
„Tyhle věci se dějí,“ prohlásil Sellers. „Není pochyb o tom, že se to stává a nejspíš se to bude dít dál. Jenže zrovinka v tomhle případě sice nebyl svolanej celej policejní sbor, ale byl jsem tím pověřenej já a jsem zvě…
Erle Stanley Gardner
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.