8
Zařinčení telefonního zvonku vzbudilo Perryho Masona z hlubokého spánku. Zatímco se jeho omámené smysly teprve vzpamatovávaly z dřímoty, jeho ruka automaticky zvedla sluchátko. Ohlásil se ospale: „Haló!“
Číslo tohoto telefonu znali jen Della Streetová a Paul Drake; aparátu na Masonově nočním stolku se používalo jen v nejnaléhavějších případech.
Ozval se Paul Drake. „Haló, Perry, hrozně nerad tě budím, ale vzchop se, jde o důležitou informaci.“
„V pořádku. Vnímám. Co se děje?“ otázal se Mason.
„Četls ve večerníku zprávu, že spolupracuješ na Hocksleyově případu a že jsi pověřil vyšetřováním Drakeovu detektivní kancelář?“
„No a?“ Mason si rozsvítil lampičku.
„Ona také četla noviny a zavolala mě.“
„Kdo?“
„Jedno po druhém. Chci se ujistit, že jsi opravdu vzhůru, dříve než ti povím, kdo.“
„Jsem vzhůru. Už jsem si dokonce i rozsvítil. Tak kdo?“ naléhal Mason netrpělivě.
„Paní Sarah Perlinová, Hocksleyova hospodyně, mi volala do kanceláře a žádala o osobní rozhovor s panem Masonem. Chce učinit úplné doznání. Chtěla vědět, kde tě zastihne. Co mám dělat?“
„Úplné doznání?“ podivil se Mason.
„Ano.“
„Kde je?“
„Mám ji na lince!“
„Vystopovals, odkud volá?“ zeptal se Mason.
„Z budky. Nevěděl jsem, co mám dělat. Tak jsem se rozhodl, že tě raději vzbudím a poradím se. Jestli ji nedokážeme zadržet tak, abychom mohli uvědomit policii a požádat o zaměření hovoru rádiovým vozem, nastavujeme vlastní záda! Naproti tomu ovšem…“
„Poraď jí, ať zavolá na toto číslo,“ řekl Mason. „Pověz jí, že se mnou může mluvit zde.“
„A co policie?“
„Zapomeň na ni!“
„Oukej,“ souhlasil Drake. „Držím ji na druhé lince. Nepokládej, Perry, zjistím, jestli nepřerušila hovor.“
Mason poslouchal, jak ve sluchátku slabě bzučí dráty. Pak znovu uslyšel Drakeův hlas. „Dobrá, Perry. Slíbila, že tě do dvaceti minut zavolá. Má za to, že jsem dal stopovat, odkud volá, a předpokládá, že uvědomím policii. Prý přejde do jiné budky. A povídala, jestli jsem dal zprávu policii, nebude to k ničemu dobrému. Chce mluvit výhradně s tebou.“
„Takže zavolá do dvaceti minut?“ ujistil se Mason.
„Přesně.“
„Dobře, Paule. A co vlastně děláš v kanceláři tak pozdě v noci?“
„Pro chudáky není odpočinku,“ politoval se Drake. „Došla mi spousta materiálu. Třídím zprávy a posílám chlapce po nových stopách. Zrovna jsem končil.“
„Kolik je vůbec hodin?“
„Kolem jedné po půlnoci.“
„Jaký měla ta žena hlas, Paule?“
„Nezdála se nijak vzrušená. Hezky se poslouchá.“
„A opravdu řekla, že se chce přiznat?“
„Podle jejího tvrzení ano. Její doznání by ovšem úplně rozbilo celý případ. I teorii policie, že padl jen jeden výstřel. Neboť zmizeli dva lidé. Předpokládalo se, že Hocksley zabil svou hospodyni, odstranil mrtvolu a skrývá se, nebo naopak, že zabila ona jeho.“
„Až na jedno - v posledním případě by nutně potřebovala pomocníka. Nenaznačila ti, o koho mohlo jít?“
„Kdepak! Ani zdání! Jen povídala, že chce mluvit osobně s panem Masonem a že chce učinit úplné doznání. Jinak ani hlásku!“
„Paule, zůstaň…
Erle Stanley Gardner
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.