Okresní prokurátor vypaluje rybník

Kapitola 10

Byly čtyři hodiny, když Selby dorazil do Madison City, přivážeje s sebou snímky sotva zřetelných otisků prstů dítěte, které vyfotografoval Towner, šperkovnici a dopisy.

Ve vzduchu byly stále ještě patrné stopy pouštního větru. Ochladilo se a lehký, suchý vzduch byl prostoupen lezavým chladem. Krátce po východu slunce však chlad ustoupí a vzápětí ho rychle vystřídá vysušující vítr, který svým prudkým žárem pustoší úrodu a spaluje pokožku.

Selby spal do půl osmé, potom se osprchoval, oholil a zavolal Brandonovi, aby ho stručně informoval o tom, co objevil v San Franciscu.

„Jsem rád, žes tam zajel, Dougu,“ řekl Šerif. „Už jsi snídal?“

„Ještě ne.“

„Co takhle přijít sem?“

„Ne, díky, Rexi. Stavím se na snídani ve městě. Chci jít rovnou do kanceláře. Je pár věcí, které musím prověřit.“

„Terry a já máme asi za půl hodiny poradu. Nechceš se k nám připojit?“

„Přijdu,“ slíbil Selby.

Posnídal v jedné restauraci v centru a odtud zamířil k budově soudu, kde našel Terryho a Brandona v kanceláři šerifa. „Co je nového?“ zeptal se Selby.

„Paní Hunterová identifikovala tělo pani Grolleyové jako ženu, s níž mluvila na autobusovém nádraží. Není o tom pochyb.“

„A co dítě?“ zeptal se Selby. „Podívala se na ně?“

„To ne,“ řekl Brandon. „Dítě jsme našli tam, kde nám řekla, že je. Nemůže být žádná… Tak počkat, synu. Narazil jsi na nějakou stopu?“

„Myslím, že ano,“ připustil Selby. „Možná bude identifikace

toho dítěte důležitější, než jsme až dosud předpokládali.“

Šerif Brandon potichu hvízdl. „Chceš tím říct, že to na nás s tím děckem narafičili?“

„To nevím,“ řekl Selby, vytáhl z kapsy otisky prstů a podal je zástupci šerifa. „Tohle jsou otisky prstů Grolleyova dítěte. Byly sejmuté z gumových hraček, dudlíků a podobně. Mně připadají jen jako tmavé šmouhy, ale Towner, odborník ze San Francisca, tvrdil, že nebudete mít s ověřováním potíže.“

Terry se na ně podíval, vytáhl z kapsy malé zvětšovací sklíčko, pečlivě fotografie prozkoumal a souhlasně přikývl. „Bude to snadné,“ prohlásil.

„No dobrá, proveďme absolutní identifikaci,“ navrhl Selby. „Možná je to důležité; když ne pro ten případ vraždy, tak v souvislosti s jinými věcmi.“

„Sporem o majetek?“ zeptal se Brandon.

Selby přikývl.

Brandon zvedl ruku a poškrábal se ve vlasech na temeni hlavy. „Jenže nemyslíš, synu, že by to pro nás mohlo bejt špatný, plést se do toho, i když nepřímo?“

„Proč?“

„Poněvadž na jedné straně plotu stoji Carr a na druhé Inez Stapletonová, a je pravděpodobné, že ten váš vrah je někde uprostřed. Je to bezvýchodná situace. Jak se začneme shánět po důkazech, které můžou některému z nich dopomoct k majetku, tak tím jednomu či druhému pomáháme, a to bude špatné. Když pomůžeme Carrově klientce, lidi si budou myslet, že je tak chytrej, že nás převezl. Když pomůžeme Inezině klientce, sestře, lidi zas řeknou, že jsme ji spíš měli potrestat za vraždu. Řeknou, že jsi Inez dovolil, aby tě obalamutila, a ke všemu využíváš finance okresu k tomu, abys ji pomohl sehnat takov…