Kapitola 11
Pondělní ráno zastihlo Selbyho v kanceláři Sydneyho Bella Stona, grafologa, který přezkoumával pravost dokumentů.
Stone měl odtažitý vzhled vědeckého pracovníka. Bylo mu kolem pětapadesáti a měl prošedivělé krátce zastřižené vlasy, ježatý knírek a upřený pohled šedých očí. Vzal si dokumenty, které mu Selby dal, a zeptal se: „Co o nich chcete vědět?“
„Jsou pravé nebo falešné?“
„Máte nějaké pravé podpisy jako východisko pro srovnání?“
„Ano.“
„Ukažte mi je.“
Selby mu podal několik ověřených exemplářů podpisů Ezry P. Grolleyho, převzatých ze zdrojů, které stačili se Sylvií Martinovou objevit předchozího večera.
Stone si je vzal, zběžně na ně pohlédl a hodil je do zásuvky.
„Neporovnáte je?“ zeptal se Selby.
„Ano.“
„Mám na mysli teď.“
„Ne.“
„Proč?“
„Nebylo by to k ničemu. Já nejsem ten typ odborníka, který se na podpis mrkne a hned prohlásí, že je to slušná podoba nebo neobratný padělek, jak se to v kterém případě hodí, anebo že podpis vypadá jako pravý. Podle mého názoru nemá tohle všechno ani tu nejmenší cenu. Názor člověka nestojí za nic, pokud nemůže obstát před porotou. Porotce nezajímá, když jim někdo říká, co si myslí, pokud nevědí, na základě čeho si to myslí. Mezi znalci písma za něco stojí jedině ti, kteří všechno zredukují na vědecké důkazy.“
„Máte na mysli sklon písma a to všechno?“ chtěl vědět Selby.
„To je jen velice malá část.“
„Mohl byste na tom začít pracovat hned? Dejme tomu na té závěti?“
„Nejspíš ano. Můžete jít se mnou do laboratoře, když vydržíte být zticha,“ řekl Stone.
„Pokusím se o to,“ slíbil Selby s úsměvem.
„Mluvit budu já,“ dodal Stone, odváděje Selbyho do laboratoře. „Vy budete poslouchat. Většina lidí mě zasypává otázkami. To nemám rád.“
Rozložil závěť na skleněný stolek, rozsvítil světlomet a pustil se do práce. Při práci trousil na vysvětlenou stručné poznámky: „Při tomhle světle jsou barvy vidět jako za denního světla… Podívejme se na vodotisk na papíře. Položíme si to na tohle matové sklo se silným osvětlením zespodu, rozsvítíme a… tady máme průsvitku… ‚Courthouse Bond‘. Támhle je katalog, ve kterém je uvedeno, kdy byla ta která značka papíru uvedena na trh… No dobrá, najdeme si Courthouse Bond. Jestliže je na téhle závěti datum z roku devatenáct set třicet pět a papír Courthouse Bond se na trhu objevil až později, budeme vědět rovnou, že datum na závěti bylo zfalšováno. To obvykle znamená, že jde o padělek… Takže si to ověříme.“
Otevřel knihu, palcem prolistoval řadu strojem psaných stránek a pak řekl: „Ne. Courthouse Bond je na trhu od roku devatenáct set dvacet dva. No dobrá, to by šlo.“
Zavřel knihu a vrátil se k pracovnímu stolu. „Tak, a teď se podíváme na fyzickou charakteristiku,“ prohlásil. „Například se chceme nejdřív dozvědět něco o inkoustu. Nejběžnější je duběnkový inkoust. Když se inkoustu dotkneme čtyřprocentním hydroxidem sodného roztoku a ten se zbarví do tmavě červeného odstínu, je to duběnka, a když dohněda, je to kampešková čerň.“ Znalec se pilně sklonil k …
Erle Stanley Gardner
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.