Kapitola 9
Selby shledal, že atmosféra v San Franciscu se ostře liší od vysušeného, takřka pouštního vzduchu v Madison City. Studená mlha, sunoucí se od oceánu, obklopovala pouliční světla zlatou aurou kapiček zavěšených ve vzduchu.
Příkrovem mlhy stoupalo vzhůru řinčivé zvonění kabin lanové dráhy, monotónní kvílení mechanických signálů do mlhy a hluboké dunění píšťal parníků a mísilo se v tlumené změti zvuků pod tlustou bílou peřinou, ležící nad městem.
Činžovní dům byl přitisknutý ke svahu strmého kopce. Selby stiskl tlačítko vedle jmenovky označené jako ‚Správce‘.
Ženě, která otevřela dveře, mohlo být něco přes čtyřicet let a sváděla odvážný boj s přibývajícími roky. Daň času se projevovala jen takřka nepostřehnutelnými příznaky. Příliš štědře nanesená červeň na tvářích, koutky úst záměrně stočené nahoru za pomoci lícních svalů, takže obličej působil dojmem, jako by ztuhl v trvale nasazeném úsměvu. Usmála se na Selbyho s profesionální zdvořilostí. „Chtěl byste jednopokoják, nebo garsonku?“
„Nic z toho,“ řekl Selby., Jsem okresní prokurátor z madisonského okresu. Jsem tu kvůli paní Grolleyová a rád bych…“
„A, to je ta žena, co zmizela.“
„Dnes odpoledne jsme ji našli.“
„Opravdu?“
„Ano.“
„Kde?“
„V jednom domě. Mrtvou.“
Žena vypadala, že ji ta informace až nepatřičně vylekala. „A to dítě?“ zeptala se.
„Dítě je v pořádku,“ ujistil ji Selby.
„Policie už její byt prohledala.“
„Chci se tam ještě trochu porozhlédnout.“
Žena asi vteřinu nebo dvě váhala a pak řekla: „No dobrá, nechám vás použít univerzální klíč, ale nejdřív prokažte, kdo jste.“
Selby jí předložil doklady, které ženu uspokojily. Dala mu univerzální klíč a k tomu řekla: „Je to v šestém patře vlevo, až úplně vzadu. Byt číslo 619. Až budete odcházet, nezapomeňte mi klíč vrátit.“
Selby vyjel rozhrkaným, chabě osvětleným výtahem nahoru a prošel po tenkém koberci špatně větranou chodbou, lemovanou nehostinnými dveřmi. Konečně se zastavil přede dveřmi, na nichž stálo číslo 619, sotva zřetelné v červenavých paprscích mdlého světla z chodby. Vsunul klič do zámku a otevřel.
Policie tu zjevně vykonala pouze rutinní návštěvu. Nic nenasvědčovalo tomu, že by tam provedli zevrubnou oficiální prohlídku, až na jednu vytaženou zásuvku v psacím stole a otevřené dveře skříně.
Byl to malý byt, obývaný jednou ženou s jedním dítětem. Po celém bytě byly roztroušené známky dětské přítomnosti. Na stole se povaloval gumový pejsek s píšťalkou ve spodní části, vydávající pří stisknuti ostré pískavé štěknuti; dále tu bylo chrastítko, kroužek na prořezávání zoubků a gumový dudlík. Na témže stole ležela čerstvá čísla několika časopisů, kniha z půjčovny a neotevřený baliček cigaret.
Obrázky na zdi, usoudil Selby, musely patřit k vybavení bytu. Byly tu však dvě výjimky. Jednou byla zarámovaná fotografie Ezry Grolleyho a Selby, který si toho muže pamatoval jen jako ošuntělého starého mládence a farmáře, byl překvapen, když viděl, že na něj z fotografie hledí známý obličej zasazený do bílého lím…
Erle Stanley Gardner
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.