Jedna vteřina do knokautu

Erle Stanley Gardner

95 Kč

Elektronická kniha: Erle Stanley Gardner – Jedna vteřina do knokautu (jazyk: čeština)

Katalogové číslo: gardner08 Kategorie:

Popis

E-kniha Erle Stanley Gardner: Jedna vteřina do knokautu

Anotace

Donald Lam je soukromý detektiv obdařený schopnostmi, pro které tak oceňujeme kouzlo klasické detektivky vůbec a Gardnerovy zvlášt. Lámův styl je pravým opakem pouhé rutiny, schematického třídění faktu a stereotypních postupů. Otevřeny zrak. pohotovost a tvůrčí myšlení z něho činí originální osobnost, která získává sympa-tie klientů a každého, s kým přichází do bližšího styku — pokud se ovšem jeho cesty nezkříží s jedinci ,,chudými duchem“, jako jsou někteří představitelé policejního establišmentu. Tak je tomu i v pří-běhu o bohatém dobrodruhovi a sběrateli Deanu Crockettovi, kterého při jednom z jeho vyhlášených soukromých večírků připraví nějaký nezvaný host o pár vzácných nefritových sošek Buddhy a africkou foukačku na vystřelování šípů. Záhy nato se Crockett stane obětí neznámého vraha, a zdí se, že k tomu bylo použito právě této exotic-ké zbraně. Lam — nezávisle na policejním seržantovi Franku Sellersovi a jeho asistentovi Giddingsovi — pátrá na popud Crockettovy vdovy Phyllis po pachateli krádeží i vraždy. Podezřelých je řada a policie se dostává do úzkých. Díky Donaldu Lámovi se však celý případ k pře-kvapení nedůtklivých mužů zákona, kteří nemohou Lamovi přijít na jméno, šťastně rozuzlí a on odchází jako vítěz z ringu, třebaže ho bezmála odpočítali.

O autorovi

Erle Stanley Gardner

[17.7.1889-11.3.1970] Erle Stanley Gardner byl americký spisovatel detektivních románů, který publikoval také pod pseudonymy A. A. Fair, Carleton Kendrake, Kyle Corning a Charles M. Green. Narodil se roku 1889 v Maldenu (Massachusetts). Původně pracoval jako právník, což mu poskytlo cenné zkušenosti a inspiraci pro jeho literární tvorbu. Od roku 1933 se začal naplno věnovat psaní detektivek a díky své neuvěřitelné...

Erle Stanley Gardner: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Série

Pořadí v sérii

18

Jazyk

Vydáno

Žánr

Název originálu

The Count of Nine

Originál vydán

Jazyk originálu

Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Jedna vteřina do knokautu“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

KAPITOLA 7

Vstoupil jsem do kanceláře. Elsie Brandová mě pozdravila chladným přikývnutím hlavy.

Zavřel jsem za sebou dveře a řekl: „Hele, kamarádko, až si tě příště dovolím vyrušovat, alespoň se přizpůsob a nezačínej přebíjet mé karty.“

„Jak to myslíš?“

„Ty moc dobře víš, jak to myslím!“ já na to. „Kdybych měl vážné rande, neprosil bych se tě o souhlas. Až tě příště kvůli nějakému podobnému falešnému alibi zavolám, alespoň zůstaň na drátě a hraj mi do ruky, dokud nepřijdeš na to, oč mi jde. Mohla jsi vědět, že ten rozhovor třeba někdo odposlouchává. Takhle, když jsi položila telefon, jsem musel žvanit naprázdno, abych se vyvlékl ze schůzky, o kterou jsem nestál.“

Rozjasnila se jí tvář. „Božínku, to promiň, Donalde. Neměla jsem tušení, oč ti jde.“

„Příště ke mně měj trochu víc důvěry,“ řekl jsem. „Neukvapuj se a snaž se pochopit, kam mířím.“

Přistoupil jsem ke své skříni a vyndal z ní foukačku.

„Mohl bys mi říct, co to je?“ zeptala se Elsie. „Šla jsem si tam pověsit kabát a… tohle je ta nejzpropadenější věc, jakou jsem kdy viděla.“

„Je to zdroj tučné odměny… Bertha je zde?“

„Je ve své kanceláři.“

„Sama?“

„Myslím že ano. Mám jí zazvonit?“

„Není třeba. Zajdu k ní.“

Vzal jsem foukačku a šel za Berthou.

Bertha pronikavým hlasem chrlila slova do diktafonu.

Rozmrzele vzhlédla, vypnula diktafon a řekla: „K čertu, když tě potřebuji, nejsi k nalezení, ale když jsem v půli důležitého dopisu… Donalde, co to proboha je?“

„Tohle je ta pohřešovaná foukačka,“ řekl jsem.

Sáhl jsem do kapsy a vytáhl nefritového buddhu. „A tohle je pohřešovaný nefritový buddha.

„Bylas s Deanem Crockettem v osobním styku, a tak by asi bylo ze všeho nejlepší, kdybys mu ten lup vrátila.“

Bertha na mě zírala, ohryzek jí poskakoval k podbradku a štěrbinovitá očka se jí rázem zvětšila. „U čerta!“ řekla.

Postavil jsem foukačku do kouta, oprášil si z rukávu pomyslné smítko a řekl: „Snad abych šel…“

„Tady zůstaň, ty mizero!“ křikla na mě.

Zastavil jsem se a překvapeně se ohlédl.

„Ještě něco?“ zeptal jsem se.

„Ještě něco. K sakru, kde jsi k těm věcem přišel?“

„U lidí, kteří je ukradli.“

Bertha Coolová namířila prstem k židli a její prsteny se při tom zablyštěly. „Slož zadek do té židle a povídej, jak to všechno bylo.“

Takhle Berthu zaskočit se málokdy podaří. Měl jsem z toho dobrý pocit.

Posadil jsem se a zapaloval si cigaretu, zatímco na mě Bertha upírala jiskřící oči a valem v ní narůstal vztek.

„Jen se neuspěchej,“ řekla Bertha netrpělivě, „mám na to celý zbytek odpoledne.“

„Tys tedy stála u výtahu a pozorovala lidi, jak vcházejí a vycházejí. Foukačka má přes půl druhého metru. Asi bys nebyla při smyslech, kdybys někoho nechala projít kolem sebe s půldruhametrovou foukačkou.“

„Chceš říct, že ji nikdo nevynesl?“

„To ne, ven se dostala?“ řekl jsem. „Někdo ji vynést musel. Místo prohledali a foukačku nenašli. Buď ji někdo přece jen dostal ven, nebo ji shodil ze střechy. Pro druhou eventualitu však nic nesvědčilo.“

„Tak dál,“ naléhala Bertha.

„Bylo tedy nutno porozhlédnout se po něčem, co odtud mohlo být odneseno, aniž to vyvolalo pozornost, po něčem, v čem mohla být uschována foukačka dlouhá víc než půl druhé…