Případ truchlící vdovy

Kapitola 4

V devět hodin ráno jsem zavolal Elsii Brandové. „Je tam Berta, Elsie?“ zeptal jsem se. „Ano, je ve své kanceláři.“

„Rve si vlasy?“

„Ne, zdá se, že má velmi dobrou náladu. Dokonce se na mě usmála, když jsem jí popřála dobré jitro.“

„Do hodiny bude skákat až do stropu,“ řekl jsem. „Mám asi tak do deseti nějaké zařizování. Jestli se po mně bude ptát, řekni jí, že sháním informace k jednomu případu.“

„Dobrá, vyřídím to,“ řekla Elsie.

Zašel jsem do hotelu Stillmont. Starman Calvert se odhlásil hned předchozího večera. Vyptával jsem se u různých hereckých agentur. Měli tam Constanci Alfordovou, CorinuAlfordovou a Carmen Alfordovou. Žádná z nich nepatřila ke špičkám.

Constance Alfordová patřila k nováčkům. Žádné filmové studio by na ochranu jejího dobrého jména nevydalo ani šesták.

Zajel jsem do motelu Restabit, ukázal svou průkazku a zeptal se, zda bych si mohl prohlédnout záznamy z pátého. Neměli tam žádný přihlašovací lístek na jméno Nicholas Baffin s chotí a trvali na tom, že mají v záznamech všechny originály přihlašovacích lístků.

Tvrdili by to pochopitelné tak či onak. Pokud se nejedná o nějaký průšvih mimořádného významu, nikdy by nepřiznali, že by jim mohl někdo zvenku odcizit záznamy.

Majitel motelu byl rozmrzelý. Naproti přes ulicí stavěli desetipatrovou budovu. Přiváželi tam právě nějaké ocelové konstrukce a kromě toho, že byla celá ulice ucpaná auty stavařů a náklaďáky, vozícími materiál, ožívala stavba s velkým rámusem hned v osm hodin ráno a moteloví hosté si stěžovali.

Zašel jsem na parkoviště a v duchu si provedl rekonstrukci toho, co se tu odehrálo. Kde stálo Bafímovo auto, když před svou chatkou nakládal zavazadla, a na kterém místě své auto zaparkoval vyděrač, aby z něj mohl v kritickém okamžiku vyjet.

Z místa, kde jsem stál, jsem viděl přes střechu motelu Restabit horní konce trámů a příčnou traverzu.

Bylo mi jasné, že majitel není právě v záviděníhodné situaci, přinejmenším dokud ta stavba nebude hotová. Polom, co se byty zaplní, bude najednou stát na rušné ulici.

Hodnota pozemku, na němž motel stál, určitě stoupne. Majitel měl budovy na pozemku pronajaté. Smlouva o pronájmu vyprší za osmnáct měsíců a pak už bude nemovitost pro motel příliš drahá.

Celkem vzato jsem chápal, jaké problémy ho čekají. Jeho mrzuté chování se dalo omluvit. Na jeho místě bych se s nikým nevybavoval.

Pak jsem si vzpomněl na Bertu, která teď asi čeká v kanceláři s vysunutou čelistí a rozhořčeně zaťatými zuby, a došlo mi, že až tam dorazím, čekají trable i na mě.

Do kanceláře jsem se dostal kolem půl jedenácté.

Spojovatelka mi hned hlásila: „Berta se po vás ptala, hned co přišla. Říkala, že vás chce co nejdřív viděl. Je to prý důležité.“

Chvíli jsem váhal, a pak jsem zamířil do Bertiny soukromé kanceláře. Připravil jsem se na šok a otevřel dveře.

Berta se culila od ucha k uchu jako siamská kočka.

„Kde jsi sakra byl?“ zeptala se.

„Pracoval jsem,“ řekl jsem. „Nějaké pochůzky.“

„K jakému případu?“

„K Baffinovu případu.“

„Předal jsi ty prachy?“

„Ano,“

„Dostal jsi dokumenty a všechno ostatní?“

„Ano.“

„Myslíš, že po něm ten vyděrač bude ještě něco chtít?“

„Ne.“

„No fajn,“ řekla a vypadala spokojeně. „Sehnala jsem seržanta Franka Sellerse. Řekla jsem, že naše agentura udělala nějakou prácí pro Baffinův Gril a že jsme byli pozváni, abychom si přivedli pár hostů a nechali se hostit koktejly, předkrmy, extra tlustými fílet mignons, šampaňským a vším, co bude na jídelníčku, v kuchyni nebo co se dá obstarat, a to všechno na účet podniku,“

„Co říkal?“

„Říkal, že to zni dobře. Chtěl vědět, jestli tam budeš taky.“

„Cos mu řekla?“

„Řekla jsem: ‚Jistěže!‘ Že jsi tu práci vlastně vyřídil ty a zajistil osobní kontakt.“

„Jak se mu to líbilo?“

„Naznačil sice, že by dal přednost večeři čistě se mnou, ale tak trochu ho trápí svědomí. Má pocit, že tě v několika případech nesprávné hodnotil. Říká, že jediným tvým problémem je, že jdeš na všechno moc zhurta… Bereš s sebou tu svou okatou sekretářku?“

„Asi ne. Moc by z toho neměla. Pozvu ji někdy raději sám.“

„To se teda vsadím, že jo,“ poznamenala Berta.

„Je ještě jeden důvod, proč ji tam nevezmu.“

„Jaký?“

„Stejný důvod, kvůli kterému budeš muset zavolat seržantu Sellersovi a říct mu, že se pozvání ruší.“

Z Bertina obličeje se vytratil úsměv. Rysy kolem úst jí ztvrdly, v očích jí zajiskřilo. „O čem to, sakra, mluvíš?“ zeptala se. „Říkal jsi přece, že jsi tu záležitost vyřídil.“

„Taky že jo.“

„No, a tohle je přece součást odměny za tu práci.“

„Baffin ještě nevolal?“ zeptal jsem se.

„Ne.“

„Však on zavolá,“ soudil jsem. „Zavolá a řekne ti, že pozvání se ruší, že jsem mizera, že ho agentura podvedla a chce zpátky svoje peníze.“

„Jak to?“

„Nehrál jsem hru tak, jak chtěl,“

Bertin obličej potemněl. „Krucinál, Donalde!“ vylítla. „Ty j…