Případ truchlící vdovy

Kapitola 8

Spal jsem jako dřevo až do osmi hodin. Potom se venku začal rozléhat hluk ze stavby přes ulici.

Na to, aby se o ní psalo hned v ranních novinách, se vražda v Baffinově Grilu odehrála příliš pozdě, ale pustil jsem si rádio a ve zprávách v osm třicet o tom podrobně referovali. „Policista minul o vlásek případ vraždy,“ oznámil hlasatel hned na úvod v přehledu zpráv.

„Pouze skutečnost, že byl seržant Sellers z kriminálního oddělení pro vyšetřování vražd z naléhavých důvodů odvolán z večeře v dobře známém grilu v centru města, zabránila tomuto muži, aby se stal svědkem vraždy, která se policii až dosud jeví jako mimořádně záhadná.

Starman Calvert, bytem v Dromedary Apartments, byl nalezen mrtev v boxu dobře známého Baffinova Grilu, byl bodnut do zad řeznickým nožem s dlouhou čepelí. Podle policejního lékaře, jenž tělo prohlédl, nastala smrt téměř okamžitě.

Ve druhém patře Grilu, kde k vraždě došlo, bylo v příslušné době nabito, a nejen to – právě tu se svými přáteli večeřel seržant Frank Sellers z kriminálního oddělení pro vyšetřování vražd. Jen krátce před vraždou byl odvolán na velitelství telefonátem ve věci naléhavého vývoje událostí v případě, na kterém seržant Sellers pracoval se svým společníkem Gillisem Adamsem.

Teprve poté, co seržant Sellers dorazil na velitelství, se dozvěděl o tom, že byla spáchána vražda právě v podniku, v němž večeřel, a to jen několik minut, ba možná dokonce vteřin poté, co odtud odešel.

‚Pomyslete‘, prohlásil GillisAdams, ‚že kdybych nedostal spojení a nepožádal, aby Frankovi Sellersovi vyřídili, že se má za mnou okamžitě dostavit, Frank by se ocitl rovnou na místě činu v době vraždy. A jelikož je seržant Sellers zkušený pozorovatel, jistě by si všiml někoho, kdo odcházel z boxu třináct, v němž byla vražda spáchána. Je dokonce možné, že by byl pachatele na útěku rovnou zadržel.

Pan Starman Calvert bydlel v Dromedáry Apartments,“ pokračoval hlasatel, „ale sousedi o něm věděli jen velmi málo.

Jeho manželka údajně pracuje jako nákupčí v jednom velkém obchodním domě a v současné době je právě mimo město. Policie se ji snaží vypátrat, jelikož dosud nebyla o tragické smrti svého manžela informována.“

Pak už hlasatel mluvil o počasí a trhu cenných papírů.

Seděl jsem u rádia a přemýšlel o své situaci.

Gillis Adams kryl Sellerse. Předpokládalo se, že budu Sellerse také krýt. Kdybych policii nepodpořil, byl bych vyřízený. Kdybych ji ale podpořil, zahrával bych si s časovým prvkem v případě vraždy. Existuje však možnost, že se ukáže, že je časový prvek důležitý.

Byla to vskutku pozoruhodná shoda okolnosti, že Baffin zařídil slavnostní večeři, při níž byl přítomen Frank Sellers právě ve chvíli, kdy byl zavražděn vyděrač.

V tom případě musel Baffin předem znát téměř přesně čas, kdy měla být vražda spáchána. A když někdo předem ví, kdy má být spáchána vražda, je to buď vrah, jasnovidec, spolupachatel nebo velmi významný svědek.

Za takových okolností bylo asi nejlepší držet se stranou, abych nemohl být předvolán a tak či onak se k věci vyjádřit.

Kdyby mě Sellers požádal o poskytnutí alibi a já ho odmítl, spálil bych si mosty. Kdybych ho podpořil, zahnal bych se sám do rohu.

Vypnul jsem rádio, přešel k oknu a zadíval se ven přes parkoviště tam, kde vyrůstala nová budova.

Muži se po stavbě hemžili jako mravenci. Velké jeřáby zvedaly ocelové trámy na místa, kam patřily. Bylo to činorodé mraveniště.

Posnídal jsem v motelové jídelně, zastavil se u recepce, oznámil, že se pravděpodobně zdržím další den a zaplatil předem. Potom jsem šel ven a vyfotil pár snímků.

V televizních zprávách v jedenáct hodin bylo o vraždě uvedeno několik dalších informaci. Policie stále ještě nezjistila místo pobytu paní Calvertové. Přestože údajně pracovala jako nákupčí nebo pomocná nákupčí pro nějaký velký obchodní dům v centru, nemohl o ni žádný z velkých obchodů poskytnout jakoukoliv informaci.

Podle sousedů, kteří s ní v činžovním domě mluvili, jezdívala velmi často na služební cesty, několikrát za měsíc létala do Chicaga a New Yorku a občas si udělala výlet do Paříže. Podle všeho byla velmi kultivovaná a blazeovaná a chovala se značně rezervovaně.

Policie už požádala o pomoc ve snaze nalézt tuto ženu a informovat ji o tragickém úmrtí manžela. Zločin samotný byl záhadou.

Číšnice, která tělo objevila, policii sdělila, že si Calvert objednal dvě čínské večeře. Tvrdil prý, že čeká společníka, který se k němu měl připojit, než bude jídlo připraveno k servírováni. Když do boxu vcházel, byl ovšem sám a byl také sám, když bylo nalezeno jeho tělo.

Když číšnice vešla do boxu s jídlem, našla Calvertovo tělo zhroucené na stole, s hlavou v dlaních a rukojetí velkého nože trčící z jeho zad.

Policie dosud nezjistila, odkud zbraň pochází. Jednalo se o ostrý řeznický nůž s dlouhou čepelí, na němž byly vidět známky častého profesionálního používání. Policie se domnívala, že jak ostří, nabroušené jako břitva, tak rukojeť, nesoucí zjevně známky opotřebení, naznačují to, že nůž byl používán buď v kuchyni nějaké restaurace, nebo v řeznictví.

Jeden svědek viděl muže ke třicítce nebo málo přes třicet, slabší tělesné konstrukce, který vystoupil z boxu třináct právě ve chvíli, kdy kolem procházela číšnice s tácem, naloženým jídlem. Číšnice podle toho svědka s oním mužem prohodila stručně pár slov o nějaké společné záležitosti. Svědek si byl jist z výrazu těch dvou, že se znali. Mezi těma dvěma prý, jak to vyjádřil, byl jakýsi „náznak intimity.“

Svědek se domníval, že kdyby onoho muže znovu spatřil, byl by schopen ho identifikovat. Vypnul jsem televizi.

To je na očitých svědcích to nejhorší. Něco ve zlomku okamžiku zahlédnou. Pamatují si jen část toho, co viděli. Jejich paměť je nepřesná, nepřesné je i jejich vidění a v devíti případech z deseti se jejich fantazie postará o detaily, které jejich oči neviděly.

Zacouval jsem do boxu, když kolem procházela číšnice. Závěs jsem vůbec nerozhrnul, ale když jsem odtud vykročil poté, co číšnice prošla, kdosi mě náhodou videl a považoval …