Kapitola 13
Vracel jsem se autem přes Ridge Routě do Los Angeles. Mířil jsem do kanceláře.
Berta Coolová předla jako spokojené kotě. Téměř mateřsky se na mě usmívala: „Donalde, vy malý zrádče,“ začala láskyplně.
„O co jde?“ divil jsem se.
„Co jste to zase provedl?“
„Co?“
Berta přede mne pohodila noviny. „Tribune, Donalde, taková reklama.“
Rychle jsem četl, co Malone napsal.
„Šerif Kernského okrsku nebude moc nadšený, vypadá to, jako by celá jeho kancelář zaostávala vzadu a jen paběrkovala.“ komentoval jsem to, co jsem dočetl.
„Proč se staráte o šerifa Kernského okrsku?“ dožadovala se Berta. „Od něj peníze nemáme. My potřebujeme klienty, Donalde, lidi, zákazníky, kteří si nás najmou a zaplatí za naše služby. To mi připomíná, že tady byla rozkošná paní Beckleyová, Donalde. Vyprávěla mi, že vlastně byla se svým manželem docela šťastná, ale už nyní ví, že to nebyl jediný mužský na světě. A víte co, Donalde?“
„Ne?“
„Ptala se na vás.“
„Prosím?“
„Jo, jo, na vás! Chtěla vědět, jestli jste ženatý nebo jestli máte vážnou známost. Zaplatila účet a mluvila o tom, že má pro nás další práci, ale ráda by hovořila osobně s vámi. Musíte se tam zastavit.“
„Co chtěla, upřesnila to?“
„Nějaké další sledování, ale ona je nebezpečná, zatraceně nebezpečná, Donalde. Nedovolte, aby do vás zaťala drápky.
Asi bude chtít, abyste s ní jel do Evropy jako ochránce nebo doprovod.“
„Měla byste snad něco proti tomu?“
„No, neměla. Pokud vás chce najmout jako agenta firmy, je to v pořádku. Jeďte s ní třeba na Jižní pól.“
Zazvonil telefon.
Berta zatřpytila náramky, když zvedala sluchátko: „Ano,“ náhle se zamračila, „kdo ho chce?“
Natáhl jsem se po sluchátku. „Pokud vám to nevadí, Berto, svoje telefonáty si vyřizuji sám.“
Skoro mi hodila sluchátko: „No prosím.“
„Haló. U telefonu Donald Lam.“
„Tady je Sandra Edenová, pane Lame. Matka by s vámi chtěla mluvit, máte čas?“
O chvíli později se ozval Eleanořin hlas. „Haló, pan Lam?“
„Ano.“
„Bojím se o Amose, pane Lame, nemůžete něco udělat?“
„To nevím,“ váhal jsem.
„Znáte naši situaci. Nerada vás obtěžuju, ale zdá se mi, že by se snad dalo pro Amose něco udělat.“
„Spojím se s vámi později,“ řekl jsem a zavěsil.
Bertiny oči se nevraživostí zúžily. „Zatraceně, Donalde! To byla ta ufňukaná holka, která chtěla nalézt ztraceného strýce, co byl někde na flámu. Co to vyvádíte, ztrácíte čas dobročinností? Nemůžete plýtvat časem zbůhdarma jen proto, že nějaká dlouhonohá holka uroní pár slz a důvěřivě se na vás podívá. Ona…“
„Ona potřebovala, abychom našli jejího strýce,“ dokončil jsem za Bertu.
„Strýc Amos!“ pohrdavě odsekla Berta. „To myslíte toho, co si hrál s její matkou na tatínka a na maminku. Matka se styděla přijít sama, navíc nechtěla utratit ani cent z vlastních peněz, tak poslala dceru, aby to na nás zkusila. Nikdy bych si nemyslela, že jste tak hloupý, že se nadchnete pro…“
„Chtěla najít svého strýce,“ opakoval jsem. „Strýce, chápete, Berto?“
Berta zamrkala: „Myslíte, že muž, který zavraždil Ma…
Erle Stanley Gardner
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.