Případ vyjícího psa

VI

Paul Drake byl vysoký muž svislých ramen; hlavu neustále mírně nachyloval kupředu. Jeho oči prozrazovaly bodrou a veselou povahu. Dlouhá zkušenost s nejrůznějšími rozmary lidské povahy ho naučila přijímat všechno, i vraždy, s naprostým klidem.

Když se Perry Mason vrátil do kanceláře, byl již očekáván. Usmál se na Dellu Streetovou a řekl detektivovi: „Pojď dál Paule.“

Drake ho následoval do pracovny.

„Co se vlastně děje?“

„Řeknu ti to krátce a stručně,“ pravil Mason. „Muž jménem Cartright, bydlící v Milpasově ulici číslo 4893, si stěžuje, že chlapík jménem Clinton Foley, bydlící v Milpasově ulici číslo 4889, má psa, který vyje. Cartright je nervózní, snad poněkud nevyrovnaný. Vzal jsem ho k Pete Dorcasovi, aby mu přednesl svou stížnost, a současně jsem zařídil, aby si ho prohlédl dr. Charles Cooper. Podle diagnózy stanovené Cooperem trpí maniodepresívní psychózou; tedy nic vážného. Je to spíše funkční než organická choroba. Trvám na stanovisku, že neustálé vytí psa může na člověka v takovém nervovém stavu působit velmi nepříznivě. Dorcas předvolal Foleye, aby si prověřil, zda má, nebo nemá být vydán zatykač.

Foley dostal předvolání a dostavil se dnes ráno na státní zastupitelství. Byl jsem rovněž přítomen. Foley tvrdil, že pes nevyl. Dorcas projevil ochotu zadržet Cartrighta jako šíleného. Postavil jsem se proti tomu s tvrzením, že Foley lže. Nabídl, abychom šli s ním a sami se přesvědčili, že pes nevyl. Jeli jsme k němu. Informoval nás, že jeho žena leží s chřipkou. Za hospodyni má velmi pohlednou dívku, která se snaží vypadat mnohem starší a méně atraktivní, než ve skutečnosti je. Vlastní hlídacího psa, kterého má asi rok. Hospodyně uvádí, že někdo časně ráno psa přiotrávil. Dala mu špetku soli, aby ho přinutila vrhnout a zachránila ho. Pes měl zřejmě křeče. Kousl ji do pravé ruky a předloktí. Má obvaz, který vypadá jako od lékaře, takže se zdá, že kousnutí bylo dosti vážné, anebo se bála, že pes byl vzteklý. Říká, že pes nevyl. Také čínský kuchař tvrdí, že pes nevyl.

Foley si chtěl pohovořit se svou ženou, ale zjistil, že odešla. Hospodyně mu sdělila, že pro něj zanechala dopis. Foley jej otevřel a dověděl se z něho, že ho žena již nemiluje, že to bylo pouze jedno z oněch osudových okouzlení a podobné nesmysly, které žena říká, když přestala milovat jednoho a zamilovala se do jiného muže. Píše, že odjíždí s mužem žijícím v sousedství, kterého doopravdy miluje.“

Drakův výraz bodrosti se změnil v široký úsměv.

„Říkáš, že utekla s bláznivým sousedem, který si stěžoval na psí vytí?“

„Zdá se, že je to tak. Foley tvrdí, že Cartright si stížnost na vyjícího psa vymyslel a vznesl ji proto, aby ho vylákal z domova, a tak měl volné pole pro útěk s paní Foleyovou.“

Drake se hlučně rozesmál.

„A Foley tvrdí, že Cartright je blázen?“ zvolal.

Perry Mason se vesele ušklíbl.

„Nu,“ řekl, „když jsem odcházel, netvrdil to o něm již s takovou rozhodností.“

„Jak to na něj působilo?“ ptal se detektiv.

„To je právě podivné. Přísahal bych, že to přeháněl. Buď nebyl tak otřesen, jak předstíral, nebo se snažil něco zakrýt. Myslím, že měl pletky se svou hospodyní. Jeho žena to v dopise naznačila. V každém případě je přelétavý. Je jedním z oněch dominujících mužů s okouzlujícím hlasem a osobní přitažlivostí. Má velmi jisté vystupování a zřejmě se dovede dobře ovládat. Když se na státním zastupitelství pokoušel dosáhnout toho, aby byl Cartright zadržen, tvářil se přitom velkomyslně a rozšafně. Tvrdil, že si to přeje pouze proto, že Cartright potřebuje léčení. Řekl, že se spokojí s tím, když zjistí důkazy dříve, než podá žalobu…

Když muž tohoto typu zjistí, že mu utekla žena, nenechá se za normálních okolností přivést natolik z rovnováhy jako on - rozhodně ne jako muž jeho typu. Není to muž, který je připoután k jedné ženě. Je to typ, který se zajímá o více žen a má rád změnu.“

„Snad jeho zuřivost nějak souvisí s Cartrightem,“ poznamenal Drake.

„To je přesně ono, k čemu docházím já. Dopis paní Foleyové naznačuje, že se s Cartrightem znala již dříve. Jsou to dva měsíce, co se Cartright přistěhoval do svého nynějšího bydliště. Foley bydlí v Milpasově ulici asi rok a zde je právě něco, čemu nerozumím.

Je to veliký dům v exkluzivním prostředí. Foley musí mít hodně peněz; přesto mu i jeho ženě stačili pouze kuchař a hospodyně. Zřejmě neměli ani komorníka, ani sluhu nebo šoféra. Myslím, že také zjistíme, že nezvali vůbec žádné hosty. Řekl bych, že za normálních okolností by byl dům pro ně příliš veliký. Oni však v něm nejenom žijí, ale ještě si Foley dal zřídit přístavek ke garáži, a přitom nemá šoféra. Přístavek je z betonu a dnes dopoledne jej dokončil. Zalévali cementem podlahu. Ostatní části stavby byly již hotovy.“

„A co je na tom špatného?“ ptal se Drake. „Má přece právo postavit si přístavek ke garáži.“

„Ale na co jej potřebuje? Garáž je dost veliká pro tři vozy. Foley v ní má dvě auta a nedrží si šoféra.“

„Snad chtěl obstarat vůz pro svou hospodyni,“ řekl s úsměškem Drake.

„Snad,“ připustil Mason. „Nebo chtěl oddělený byt.“

„Nemá smysl spekulovat,“ řekl Drake. „S čím mám začít?“

„Chci, abys zjistil vše, co je jen možné, o Foleyovi,“ pravil Mason. „Odkud přišel a proč. Totéž zjisti také o Cartrightovi. Pro obstarání těchto informací uvolni tolik mužů, kolik je zapotřebí. Chci veškeré informace, a rychle, abych je měl dříve, než policie.

Myslím si, že při prošetřování této záležitosti shledáte nějaké podezřelé okolnosti. Domnívám se, že zjistíte, že Cartright zná nebo zn…