Je to vražda, říká Selby

KAPITOLA 5

Selby se odebral ke koronerovi a požádal ho: „Chtěl bych si projít všechno, co jste přinesl z pokoje toho faráře, Harry.“

„Jeho věci mám tady v kanceláři uložené a zapečetěné,“ sdělil mu koroner. „To je sranda s tou falešnou totožností, co? Představte si ten šrumec, kdybych byl nebožtíka expres vyexpedoval do Nevady.“

Selby podotkl: „No, buď to tedy nebyl Charles Brower, anebo ta paní není Mary Browerová. Ona ale působí dost věrohodně. Pověřte doktora Truemana, ať pitvá. A ať to provede důkladně. Chtějte po něm rozbor obsahu žaludku a ať se koukne, jestli v důležitých orgánech nejsou stopy jedu.“

„Snad si nemyslíte, že tu máme cizí zavinění?“

„Nevím, co si o tom myslet. Zjistím to, až budu mít z čeho vycházet.“

„Ale houbeles, tohle je přece případ mylné totožnosti. Do čtyřiadvaceti hodin se všechno vysvětlí. Selhalo mu srdce, a tím to končí. Kolik takových případů jsem viděl, když jsem ještě měl lékárnu!“

„Přesto bych chtěl znát, nač ten člověk zemřel.“

„Falešná totožnost přece nic nemění na příčině smrti,“ namítl koroner. „Na vašem místě bych se kvůli tomu nevzrušoval, Douglasi.“

„Já se nevzrušuju,“ řekl státní zástupce. „Chci se jen pustit do práce.“ Převzal od koronera kufr, přenosný psací stroj a aktovku. „Posaďte se ke mně Harry. Myslím, že bychom měli pořídit soupis.“

„Ten už jsem pořídil,“ pravil koroner. „Co v něm uvádíte?“

„Popsal jsem všechny předměty jako osobní listiny, novinové výstřižky a podobně.“

„Myslím, že bychom měli vyhotovit přesnější seznam.“

„No prosím, tak ho vyhotovte. Vaše přání je mi rozkazem.“

„Byl bych rád, kdybychom ty věci probrali spolu.“

„Mám právě teď dost práce, Dougu… Ale samosebou vám vyhovím.“

„Soustředím se jen na to nejdůležitější,“ slíbil státní zástupce, „ale chci znát, co tu všechno je.“ Usedl, přestřihl pásku s pečetí, otevřel aktovku a z přihrádek vytáhl všechny papíry. Jal se třídit výstřižky z novin. „Podívejte, Shirley Ardenová, známá filmová hvězda, v novém filmu Zhojená srdce. A další její fotografie z natáčení. Tady je na ukázce z filmu Pátrejte po ženichovi. A výstřižek z filmového časopisu, kde se o ní píše. Že by Shirley Ardenovou tak zbožňoval, Harry?“

Koroner prohodil: „Na tom není přece nic zvláštního. S tím se setkáte dnes a denně. Hnedle každý má oblíbeného herce nebo herečku. Lidi shromažďujou roztodivné věci. Vzpomeňte si, co stálo v tom dopise: že chce zajet do Hollywoodu. Vsadil bych se, že se zbláznil do Shirley Ardenové, a napadlo ho, že by se tam s ní třeba setkal.“

Státní zástupce přitakal: musel uznat, že takový výklad má svou logiku. Soustředil pozornost na ostatní výstřižky. „Podívejme, tady jsou nějaké články o Perryho pozůstalostním sporu. Proč ho ten případ zajímal?“

„Taky mi to vrtalo hlavou,“ řekl koroner. „Prošel jsem farářovy papíry jen zběžně. Teď už se ten spor projednává u kalifornského Nejvyššího soudu, pokud se nepletu. Tady stojí, že se o dědická práva hlásí jistý H. E Perry To bude Herbert Perry, ne?“

Selby si výstřižek přečetl a přikývl.

„Tohle nebudou reportáže z místních novin, že?“

„Ne, to jsou agenturní zprávy z Associated Press; rozesílají se do všech novin, které si takovou službu objednají.“

„Proč si je schoval, co myslíte?“

„To je jedna z těch otázek, které je třeba objasnit.“

„Oč v tom sporu vlastně jde?“

„Charles Perry se rozváděl a soud vydal předběžné rozhodnutí o rozvodu,“ řekl Selby. „Ještě než měl v ruce konečné rozhodnutí, odjel do Yumy a tam se oženil s jistou Edith Fontainovou. Ta měla v té době syna Herberta. Herbert přijal jméno Perry, ale Charles Perry jeho otcem nebyl. Sňatek, který uzavřeli na základě předběžného rozhodnutí ještě předtím, než soud vydal konečné rozhodnutí, byl právně neplatný To všechno se odehrálo před lety. Perry zřejmě netušil, že jeho manželství není právoplatné. Bývalá manželka mezitím zemřela, ale on žádný další svatební obřad s Edith neuskutečnil. Poslední vůli nenapsal, a po jeho smrti se jeho bratr H. Franklin Perry soudí s Herbertem Perrym o dědický podíl.“

„Neexistuje nějaký zákon o tom, že se trvalé soužití dvou lidí uznává i bez sňatku?“

„To je takzvaná společná domácnost druha a družky,“ odpověděl Selby „V našem státě toto zvykové právo neplatí.“

„Perry ale žil v domnění, že je s ní řádně ženatý. Zemřel první, že?“

„Ano, měli autohavárii. On byl na místě mrtev, ona měla proraženou lebku a do týdne zranění podlehla.“

„Takže syn nic nedostane?“ zeptal se Perkins. „Znám toho bratra. Je to veterinář. Byl jsem u něho jednou se psem, když mu nebylo dobře. Fajn chlap.“

„Komu připadne majetek, o tom rozhodne soud,“ řekl Selby. „Já bych v této chvíli jen rád věděl, co na tomhle sporu Charlese Browera zajímalo.“

„Myslíte si tedy, že to byl Brower?“

„Ne, Harry, nemyslím. Říkám mu tak, protože nevím, jak jinak mu říkat. Rád bych věděl, z kterých novin si to vystřihl. Ale to se asi nedá zjistit, že?“ Koroner zavrtěl hlavou.

Selby si prohlížel další výstřižky. Na jednom z nich, pocházejícím z filmového časopisu, byl žebříček herců a hereček v pořadí podle divácké obliby. Další uváděl soupis jejich hrubých výdělků v předchozím roce.

Druhá přihrádka v aktovce obsahovala štos strojopisných stránek. Text byl zřejmě napsán na farářově přenosném psacím stroji. Měl neumělou úpravu, bylo v něm plno překlepů a přepisování. Státní zástupce zaznamenal, že v záhlaví první stránky stojí: „Abyste nebyli souzeni.“ Následoval příběh vylíčený těžkopádným, pedantickým stylem. Selby se do něho začetl. Bezděčně však přeskakoval celé odstavce. Ve vyprávění vystupoval starý nerudný soudce, který neměl pro dnešní mládež sebemenší pochopení a právě nemilosrdně odsoudil k přísnému trestu provinilou mladou dívku. Tu předcházela pověst nenapravitelné kriminálnice, a soudce ji proto poslal do polepšovny, avšak na její obranu vystoupilo několik lidí, kteří ji znali, v čele s mužem, jehož postavení nebylo jasně vymezeno. Autor o něm tvrdil, že plane vřelou láskou k lidstvu. Státní zástupce hledal v rukopise náznak toho, zda zmíněná vřelá lá…