KAPITOLA DEVÁTÁ
V jedenáct deset vysadil taxíkář Perryho Masona a Dellu Streetovou před nádražím společnosti Union Pacific v Las Vegas.
Mason hodil šoférovi bankovku, vzal Dellu za paži a spěchal do nádražní budovy.
V čekárně byly asi dva tucty lidí, kteří seděli a četli, někteří stáli, někteří si povídali.
Mason přelétl místnost hbitýma očima a v jeho obličeji se zračilo zklamání.
Dellin loket ho ostře šťouchl do žeber.
Mason se otočil ve směru jejího pohledu.
„Co?“ nechápal.
„Tamhle,“ zašeptala Della Streetová.
„Nevidím…“
Pak se kousek doprava ode dveří náhlým zalapáním po dechu prozradila ohromující krasavice, jejíž oči utkvěly na Perrym Masonovi a Delle Streetové.
Della se chopila iniciativy a vykročila. Zlomek vteřiny potom ji dlouhými kroky následoval Mason a dohonil ji v okamžiku, kdy stanula proti Janice Wainwrightové.
„Tak co?“ zeptal se Mason.
„Já… Vy jste…“
„No, ven s tím!“ vyzval ji Mason. „Dělala jste ze mě vola. Tak teď si poslechneme, jak to vlastně je.“
„Já… Nedělala jsem z vás… nic. Já… já mám o vás to nejlepší mínění. Za nic na světě bych neudělala nic, čím bych vám ublížila.“
„No, řekněme,“ odsekl Mason. „Co děláte tady?“
„Čekám na vyhlídkový vlak Los Angeles.“
„To jsem pochopil. A tím vlakem přijede pan Theilman?“
„Pan Theilman ne,“ zavrtěla hlavou. „Paní Theilmanová.“
„Paní Theilmanová!“ vyhrkl Mason.
„Ano. Máme se tu sejít a…“
Přerušil ji hvizd píšťaly a hřmot vlaku.
„Na tohle se těším,“ prohlásil Mason. „Jděte přivítat paní Theilmanovou. My zůstaneme kousek za vámi. Ani slovo o tom, že tu jsme.“
Otočil se na Dellu Streetovou a zašklebil se. „Myslím, že v příštích pěti minutách tu bude rušno a že si přijdeme na své.“
Janice Wainwrightová se chystala něco říct, ale zarazila se a rozběhla se k vlaku. Pak zůstala stát a dívala se na dlouhou řadu salonních Pullmanových vagónů, které se plynule zastavovaly.
„Kristepane,“ žasl Mason, ještě když Janice od nich odbíhala, „jak jste ji prosím vás poznala?“
„Představila jsem si v duchu, jak by vypadala, kdyby si natupírovala vlasy, pořádně si namalovala pusu a provedla něco s řasami,“ odpověděla Della Streetová.
„Je z ní sexbomba!“ vydechl Mason.
„Připomeňte mi někdy,“ poznamenala Della Streetová, „abych i já svou osobnost zvelebila.“
„Vy to nemáte zapotřebí,“ řekl Mason.
„To má zapotřebí každá žena,“ prohlásila Della. A pak dodala: „Když jsou muži takoví, jací jsou.“
Vlak se už zastavil. Dveře vagónů se klouzavě rozevřely. Nosiči pomáhali cestujícím vystoupit. Janice Wainwrightová se zastavovala a dívala se nejdřív doleva, pak doprava.
Po několika vteřinách Mason poznamenal: „Jestli nám tu něco hraje, tak je to nejlepší mladá herečka na světě. Já jsem čím dál skeptičtější. Asi…“
Z vlaku vystoupila nějaká žena a hned zůstala stát a rozhlížela se, jako kdyby předpokládala, že na ni bude někdo čekat. Pak vykročila po nástupišti, zarazila se a zamířila k Janice Wainwrightové.
Janice se na ni na okamžik zahleděla, pak od ní pohled odvrátila, al…
Erle Stanley Gardner
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.