Kapitola 16
Byla to místnost typická pro policejní stanici. Otlučený dubový nábytek a na podlaze linoleum. Při zběžném pohledu se zdálo, jako by bylo pokryto housenkami, byly to však jen proužky vypálené nedbale odhozenými nedopalky cigaret. Židle s rovnými opěradly byly tvrdé, nepohodlné, ale důkladné a pevné. Nábytek pocházel z doby, kdy se věci vyráběly tak, aby dlouho vydržely, a protože nábytek opravdu vydržel, nebyl nikdy vyměněn.
V této místnosti vkus, elegance a pohodlí neznamenaly nic. Byla zařízena tak, aby byla funkční, a už si odsloužila pěknou řádku let.
Frank Sellers kopnutím zabouchl dveře. Střelkový zámek zapadl.
Sellers se obrátil ke mně: „A teď, ty podrazáckej prťavej čubčí synu – teďsi konečně všechno důkladně vyjasníme… a uděláme to zatraceně rychle.“
Ransom, ani zdaleka tak optimistický, byl mnohem opatrnější. „Poslyšte, Franku,“ varoval ho, „tuhleta Helen Hartová je úplný dynamit. Vím, co je zač ten její advokát Je to učiněné peklo na kolečkách. Jestli se obrátí na právníka, kterého mám na mysli, budeme v pěkném maléru.“
Sellers na mě pohlédl a zamračil se. Pak se obrátil k Ransomovi. „Než se sem ten právník dokodrcá,“ zavrčel, „budeme mít tohohle chlapa už patřičně zpracovanýho a tam, kde ho chceme mít.“
Ransom zavrtěl hlavou.
Vmísil jsem se do hovoru: „Nikoho nebudete zpracovávat, Franku. Teď jste v Arizoně. Nejste ve své správní oblasti. Tady vlastně dokonce ani nejste žádný polda. Nemáte právo se mě dotknout ani prstem. Dokonce ani mě zatknout. Udeřil jste mě a postarám se, abyste byl za to zatčen a hnán k odpovědnosti. Mám svědky. A co víc, nepodaří se vám dostat mě z Arizony, dokud nebudete mít rozhodnutí o vydání, a já vznesu proti extradici odpor a budu žádat o projednání.“
„Už víte, co jsem měl na mysli?“ podotkl Ransom.
Sellers ke mně přistoupil. „Ty podrazáckej prťavej parchante!“ vybuchl. Já ti ukážu, jestli mám nějakou pravomoc nebo –“ Ozvalo se zaklepání na dveře.
Při druhém zaťukání seržant Ransom dveře opatrně pootevřel. Jakýsi mužský hlas oznámil: „Máte někoho na telefonu, seržante. Myslím, že je to důležité.“
„Kdo to je?“ zeptal se Ransom. „Moxey Malone.“
„Řekni mu, že ho za chvilku zavolám,“ požádal seržant Ransom. „Mám teď nějakou práci.“
„Dobře, seržante.“ Dveře se zavřely.
Ransom se obrátil k Sellersovi a pokývl hlavou. „A je to tady,“ prohlásil. „Myslel jsem si, že se obrátí na Moxeyho Malonea.“
„Kdo to je?“
„Advokát, a věru pěkně prohnaný. A co víc, je jedna ruka s guvernérem.“
„Co s tím má krucinál společnýho guvernér?“ chtěl vědět Sellers.
„Slyšel jste přece, co říkal Lam, seržante,“ vysvětloval Ransom. Jste v Arizoně. Musíte dosáhnout extradice.“
Sellersova tvář zbrunátněla. „Až s tímhle chlapem skoncuju, vzdá se extradice a vrátí se dobrovolně do Los Angeles a bude zatraceně rád, že tam půjde.“
„Ne v tomhle státě, ne v tomhle městě, ne v tomhle vězení a ne, dokud jsem tady já,“ prohlásil Ransom. Já tady žiju, vy ne.“
„Heleďte se, zadržte na chvilku,“ řekl Sellers. „To…
Erle Stanley Gardner
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.