Kapitola 15
Helen Corliss Hartová měla na sobě elegantní šaty šité na míru. Pro muže bylo velice nesnadné uhodnout, kolik je jí let. Žena by to snad dokázala, ale mohla by se ve svém odhadu zmýlit.
Helen Hartová byla vyrovnaná, kultivovaná, přitažlivá žena a přímo z ní vyzařoval ženský půvab. Byl to však půvab zralé ženy, nikoliv přitažlivost mladého zajíčka.
Helen Hartová byla ovoce uzrálé na stromě a člověk měl pocit, že bude trvat ještě hodně dlouho, než začne padat.
Pozorně si mně prohlédla, pak se usmála a podala mi ruku.
Jmenuju se Lam,“ představil jsem se.
„Vítejte, pane Lame,“ řekla. „Nepředstavovala jsem si vás zrovna takhle.“
„Jak jste si mě představovala?“
„Jako svalnatce s býčí šiji a širokými rameny, který mě ohodnotí, bude mi dělat milostné návrhy a všelicos si vůči mně dovolí v přesvědčení, že je to normální a samozřejmé. A přidá také pár obhroublých vtipů o tom, co ten voyeur viděl.“
„A vy se nedomníváte, že jsem se vás snažil ohodnotit?“
„No, pokud jde o tohle, ohodnotil jste mě,“ odpověděla. „A také byste byl schopný dělat mi milostné návrhy, ale nevycházel byste z předpokladu, že je to normální a samozřejmé. Vaše návrhy by byly interesantní, takže by nebylo možno proti nim nic najímat No teď – chcete tu kávu černou, nebo se smetanou a cukrem?“
„Se smetanou a cukrem, prosím,“ řekl jsem.
Povzdychla si. „Nevím, čím to je, že lidé jako vy si mohou dopřávat všeho, po čem touží, a přece nakonec mají místo břicha dolík. No, podívejte se na mě, já –“ zarazila se a pak se rozesmála. „Nedívejte se na mě zas tak moc upřeně! Jaké je vaše křestní jméno?“
„Donald.“
„Dobře, Donalde, buďme přátelé. Nemám moc času. Musíme toho hodně stihnout. Vy mi chcete položit pár otázek a já chci začít pracovat. Vy se jistě také chcete vrátit ke své práci. Tak začneme.“
Zavedla mě do malé kuchyňky s jídelním koutkem, v němž snídala a posadila se k jedné straně stolu. Já jsem si sedl proti ní na druhou stranu.
„Tady je opékač topinek a chleby. V celé téhle domácnosti není ani kousek másla. Já si vezmu topinku. Jestli také chcete suchou topinku, můžete ji mít. Vajíčka tu nemám a nehodlám pro vás vyvařovat.“
„Stačí mi káva, Helen. No a co bych teď rád věděl, je, jak důkladně jste si prohlédla obličej toho člověka.“
„Viděla jsem ho náramně dobře. Úplně se mi vryl do paměti.“
„Poznala byste ho, kdybyste ho uviděla znovu?“
„Určitě.“
„Pamatujete se, jak jste ho popsala policii?“
„Ano, a také si přesně pamatuju, jak ten člověk vypadal.“
„Umím tak trochu kreslit,“ řekl jsem jí. „Začneme jeho vlasy.“
„Měl na hlavě klobouk.“
„Dobře – a co oči? Měl brýle?“
„Neměl žádné brýle.“ Jakou měly jeho oči barvu?“
„Světlou. Ale nápadné bylo jeho obočí. Nedovedu to popsat tak, aby si to někdo jiný uměl představit, ale bylo na něm něco zvláštního, charakteristického.“
„A co nos?“
„Nos měl dlouhý a rovný.“
„Teď mi dovolte, abych si trochu zaskicoval,“ řekl jsem. „Studoval jsem popis, který jste dala policii. Uvidíme, jestli se mi podaří ten obl…
Erle Stanley Gardner
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.