Případ zdráhavé modelky

17. kapitola

V cele pro osoby ve vazbě se Mason povzbudivě usmál na Maxine Lindsayovou, kterou tam právě přivedla policistka.

„Maxine,“ řekl, „chystám se udělat něco, co v právnických kruzích všeobecně platí za velký omyl. Chci vás v tomto předběžném přelíčení poslat na stanoviště svědků a nechat vás vypovídat.“

„Budu jen ráda,“ řekla.

„Podrobí vás křížovému výslechu. Vrhnou se na vás jak smečka vlků.“

„To předpokládám.“

„Budou vás tupit a ponižovat, budou na vás líčit pasti.“

„Jaké pasti?“

„Budou vám klást všechny možné otázky a doufat, že v něčem zalžete. Budou se vás vyptávat na vaši minulost, na…“

„Myslíte, že se mě budou ptát i na…“

„Budou to dělat opatrně,“ přerušil ji Mason, „ale zeptají se vás, jak dlouho jste žila v tom kterém místě a na jaké adrese. Budou se vás ptát, jestli jste tam žila pod svým nebo pod cizím jménem. Jinými slovy budou se snažit z vás něco vytáhnout. Budou se ptát, jestli jste žila s nějakým mužem jako jeho žena…“

„Nežila jsem s nikým.“

„Já vás jenom na to upozorňuji,“ řekl Mason. „Pokusím se křížový výslech co možná zkrátit. Zavolám vás na svědecké křeslo, nechám vás vypovědět část vašeho příběhu a pak požádám, abyste mohla dočasně ze svědeckého stanoviště odejít. Uvidíme, jestli mi to vyjde nebo ne.“

„Ale tím se celá věc jenom odloží, nemyslíte?“ zeptala se.

„Ano, odloží,“ přitakal Mason, „ale třeba se mi ji podaří odložit na tak dlouho, že mezitím s celým případem pořádně zamíchám. Jak se věci mají teď, nemáte vůbec žádnou naději. Soudce vás ponechá ve vazbě. To znamená, že budete až do soudního přelíčení držena v base na základě obvinění z vraždy prvního stupně a že vám ani nebude povoleno dočasné propuštění na kauci. A k tomu nechci nechat dojít. Vy jistě taky ne.“

„Což o to,“ řekla, „tu vazbu bych snad ještě snesla… ale rozhodně nechci být usvědčena před porotou… zvlášť když jsem se ničeho nedopustila.“

„No právě,“ řekl Mason, „a proto musíme vsadit všechno na jednu kartu. Bude to riskantní hra, ale myslím, že stojí za to, abychom se jí odvážili. Je to ovšem na vás, Maxine, jestli nechcete…“

„Udělejme to, co vy sám pokládáte za nejsprávnější, pane Masone,“ řekla.

„Chci vás mít na stanovišti svědků jen tak dlouho,“ pokračoval Mason, „dokud se mi nepodaří dostat toho nepravého Feteeta mezi důkazní materiál. Na základě vašeho svědectví by se to podařit mohlo. A teď, Maxine, uvědomte si, že vám je devětadvacet roků. Jste zralá žena. Dnes už je jiná doba a nikdo nebude očekávat, že byste… Zkrátka chci tím říct, že jestli jste někdy s někým žila jako manželka, nezapírejte to, a kdyby se vás ptali, jestli jste někdy užívala cizího jména, i to přiznejte. Mohla byste říct, že jste byli druh a družka. Hlavně nesmíte dopustit, aby vás dopadli při lži. Ať jde o cokoliv, řekněte pravdu. Nezapomeňte, že budou mít , celé týdny na to, aby přezkoušeli každé vaše tvrzení. Kdyby uspěli a vy byste musela před porotou přiznat, že jste lhala na svědeckém křesle, pak vaše šance, že vyváznete se zdravou kůží by byly opravdu minimální.“

„Rozumím,“ řekla.

„Dobrá,“ pravil Mason, „tak jsme dohodnuti. Ale jestli jste mi v něčem zalhala, tak jste si podepsala vlastní ortel.“ A Mason odešel a připojil se zase k Delle Streetové. Ta pohlédla do svého stenografického bloku a řekla: „Šéfe, všiml jste si, jak podivně začal Gilbert odpovídat na vaši otázku ohledně toho obrazu? Dělalo to na mě dojem, jako by tenhle nepravý Feteet snad ani nepatřil mezi obrazy, …