Případ zdráhavé modelky

7. kapitola

Druhý den ráno vystoupil Perry Mason z výtahu a zamířil rovnou do kanceláře Drakeovy detektivní agentury. Zeptal se telefonistky: „Je Paul u sebe?“

Přikývla a řekla: „Je. Právě telefonuje.“

„Zajdu k němu,“ řekl Mason. „Je sám?“

„Je sám, ale neví, které sluchátko popadnout dřív.“

Mason se zasmál. „A to všecko kvůli mně. Ten mi to zas vytmaví!“

Advokát prošel úzkým koridorem kolem kancelářských kamrlíků do místnůstky Paula Drakea. Otevřel dveře.

Drake zrovna říkal do telefonu: „Dobře, Bille, tak jen v tom pokračuj. Zjistil mi všechno, co se dá. Nevzdávej se. Hele, víš určitě, že nebudeš potřebovat posilu?… Aha… To zní trošku naivně, ale… Dobrá, jestli je pohroužená do myšlenek, tím líp pro nás.“

Zavěsil a řekl: „Ahoj, Perry,“ sáhl po cigaretě a posteskl si: „Celou noc jsem byl vzhůru.“

„To rád slyším,“ odpověděl Mason. „Přece bys nechtěl brát prachy za to, že spíš.“

„Je ti doufám jasné, že za tuhle fušku jich budu brát pořádný kopec,“ připomněl Drake. „No, snad je tvůj klient v balíku.“

„Tím klientem je v dané chvíli pan Perry Mason osobně,“ řekl advokát. „Dělám to na vlastní pěst.“

„Ty?“ zvolal Drake nevěřícně a ruka s hořící zápalkou, kterou si právě chtěl zapálit cigaretu, mu uvízla na chvíli ve vzduchu.

„Tak, tak,“ potvrdil Mason. „Pojišťuji se, aby ze mě někdo nedělal hlupáka. Co víš o Maxine?“

„Maxine,“ pravil Drake, „po sobě nechává kilometr širokou stopu. Nasadil jsem na ni čtyři mládence.“

„Já jich viděl pořádnou kolonu,“ přisvědčil Mason.

„Byli tak nápadní?“

„Kdyby je někdo vyhlížel, tak určitě. Ale Maxine mi připadala příliš rozrušená, aby si všímala, co se kolem ní děje.“

„Tos odhadl správně, pokud ovšem to děvče není dokonalá herečka,“ souhlasil Drake. „Jede někam na sever a zřejmě jí je všechno putna kromě toho, aby tam dorazila co nejdřív. Vyjela včera večer hned po rozmluvě s tebou a s Dellou, zastavila u jednoho dragstóru s noční službou a koupila si pár kelímků smetany, kartáč na vlasy, kartáček na zuby, hřeben a pyžamo. Potom natankovala u pumpy plnou nádrž a zas jela dál. Dostala se až do Bakersfieldu, šest hodin spala v jednom motelu a zas honem za volant. Právě projela Mercedem.“

„Zastavila tam?“ zeptal se Mason.

„Na malou chvilku. Jen co do sebe naházela nějakou snídani a natankovala benzín a zas frčí dál.“

„Kolik lidí ji sleduje?“ zeptal se Mason.

„Momentálně jenom dva,“ řekl Drake. „Ale úplně to stačí. Ostatní jsem odvolal. Jeden jede před ní, druhý za ní. Občas si to spolu prohodí, aby nenabyla dojmu, že ji někdo sleduje, ale jak to vypadá, o tom ona vůbec nepřemýšlí.“

„A co jsi zjistil o jejím životě?“

„Pracovala v New Yorku jako modelka, pak odjela do Hollywoodu a zřejmě doufala, že tam udělá díru do světa, ale nakonec se i v Hollywoodu zase živila jako modelka, pak prý trochu ztloustla a vrhla se na dělání portrétů nějakou fotografickou technikou. A to by tak bylo asi všechno.“

„Žádní milenci?“

„Zatím jsme neobjevili nikoho, o koho by nějak víc stála. Řekl bych, že je zamilovaná do své práce. Bude asi dost ctižádostivá a většinu času tráví nad těmi portréty. Obchodník s obrazy Lattimer Rankin jí občas dohodí nějaký kšeftík a snad na ní má i trochu osobní zájem. Maxine Lindsayová se zná s několika modelkami a malíři. Víc toho zatím nevím. Ještě na ní pracujeme. Nějakou tu lásku jistě taky měla.“

„A co víš o Durantovi?“

„Durant je typický hochštapler,“ prohlásil Drake. „Z nějakých záhadných zdravotních důvodů byl propuštěn z armády. Pak absolvoval kurs oceňování obrazů, začal si říkat obchodník s obrazy a uspořádal sérii přednášek o umění. Hovoří rádoby zasvěceně, ale hlubší znalosti nemá, umí si se vším poradit, potrpí si na výstřední auťáky, které kupuje z druhé i třetí ruky. Pár jich už musel vrátit, protože neplatil splátky. Dluží za dva měsíce činži a myslím, že dnes v noci nespal doma. A jestli i byl doma, tak si ráno dlouho přiležel. Uklízečky pustí mého detektiva do bytu, až budou ve službě, ale včera večer to nešlo. Detektiv si myslí, že byl Durant mimo domov. Auto nestálo v garáži a…“

Zazvonil telefon. Drake vyndal z úst cigaretu, zvedl sluchátko a ohlásil se jménem. Chvilku poslouchal, pak řekl: „Ano, to je ono. Pracujte na tom dál, dokud vás neodvolám.“

Zavěsil a oznámil Masonovi: „To byl detektiv z Durantova baráku. Durant nebyl v noci doma. V posteli nikdo nespal.“

„Člověk jeho typu byl jistě nejméně jednou ženatý, nemyslíš?“ řekl Mason.

„Co my víme, tak byl dvakrát,“ odpověděl Drake. „Než vstoupil do armády, oženil se s mladou dívkou. Čtyři měsíce po svatbě se jí narodilo dítě. Pracuje, aby je uživila. A když odešel z armády, přiženil se do bohaté rodiny, ale zapomněl počítat se starým pánem. A ten mu nasadil za zadek detektivy, shromáždil proti němu fůru důkazů, počkal, až dcera vystřízliví, a pak ho společně vyhodili na dlažbu bez nejmenšího finančního narovnání.“

„Kdy to bylo?“ zeptal se Mason.

„Před čtyřmi roky.“

„A jak to s ním vypadalo potom – tedy jako co se týče krásného pohlaví?“

„Pak to rozjel na široké frontě,“ řekl Drake. „Umí to se ženskými a je blázen do modelek, hlavně do těch, co pózují pro akty, do mladých, slávychtivých umělkyň – zkrátka rád loví v bohémských vodách. Nemohl jsem toho o něm víc zjistit, protože jsme na něm začali pracovat tak pozdě večer… A co už to stálo peněz, Perry! Jestli to půjde z tvé kapsy, tak tě budou muset omejvat, až ti předložím účet. Ale chtěl jsi výsledky… a já myslel, že to zacvakne Otto Olney, tak jsem nešetřil na výlohách, abych ti sehnal co nejvíc materiálu.“

„Nešetři,“ nabádal ho Mason. „Chci výsledky. Protože je nutně potřebuju. Máš popis Durantova auta?“

„Samozřejmě,“ řekl Drake. Vytáhl kartičku a podal ji Masonovi. „Tady máš výrobce, typ, poznávací značku, barvu – prostě všecko.“

Mason si údaje pozorně pročetl.

„A co ta Maxinina minulost? Nenašel by se v ní nějaký klíč k tomu, kam jede a proč tam jede?“

„To je to, že zatím nevíme, kam vlastně jede. Mohlo by to být Sacramento nebo Eugene, mohl by to být Portland nebo Seattle, mohla by…