Případ zdráhavé modelky

15. kapitola

Mason, Della Streetová a Paul Drake seděli v malém soukromém salónku restaurace poblíž Paláce spravedlnosti, kde obvykle obědvali, když měli soudní přelíčení.

Jakmile si objednali, vstal Mason od stolu a začal přecházet místností.

„Ten zatracený revolver je ta největší záhada,“ řekl Mason.

„Je to její revolver, s tím nehneš,“ řekl Drake.

„Samozřejmě že to je její revolver,“ vybafl Mason. „Je registrovaný na její jméno. Ale musí v tom být ještě něco víc.“

„Co víc proti ní ještě potřebují,“ řekl Drake.

„Maxine tvrdí, že ho měla v zásuvce toaletky u postele. Ale to mohl vědět každý z jejích častějších návštěvníků! A někdo ho mohl vzít a spáchat s ním tu vraždu.“

„A kde by ho pak nechal?“ zeptala se Della Streetová.

„Asi někde v bytě,“ řekl Mason.

„Ale my ho tam nikde neviděli,“ připomněla Della Streetová. „Na podlahu ho tedy vrah neodhodil.“

Mason přikývl. „To ještě neznamená, že tam někde nebyl. Třeba ho dal vrah zpátky do zásuvky.“

„To je nejpravděpodobnější místo, kde mohl být,“ usoudil Drake. „Kdyby si ho byla Maxine vzala s sebou, tak by ti to snad řekla, ne?“

„Čert ví,“ zabručel Mason. „Nikdy nemůžeš vědět, co klient udělá, zvlášť když je to žena. Zapletou se do nejneuvěřitelnějších volovin, uváznou v nich jako v pasti a ze zásady se pokoušejí obelhat svého právního zástupce.“

„U sebe ho neměla, když ji zašili, to vím určitě,“ řekl Drake.

„Třeba ho někam schovala,“ nadhodila Della Streetová.

„Pak by ho ale policajti nebyli našli,“ namítl Drake. „Podle mého názoru si s tím revolverem nemusíš tak moc lámat hlavu, Perry. Já vím, je to jednou její revolver, a už sám ten fakt poskytl státnímu zastupitelství právní důvod k obžalobě. Přinejmenším pro předběžné přelíčení.“

„Oni proti ní určitě mají ještě něco,“ prohodil Mason a s ustaranou tváří znovu začal přecházet salónkem.

Najednou se zarazil a řekl: „Paule, ty mi musíš zjistit, jak často se Olney zdržoval v posledních třech měsících na jachtě. A taky by mě velmi zajímalo, jak mají v tom jachtařském klubu zorganizovanou dozorčí službu, to jest kolik lidí zaměstnávají jako dozorce nebo hlídače. Abychom věděli, kolik osob bychom museli přešetřit, kdybychom chtěli zjistit, jestli se někdo cizí nedostal na palubu úplatkem. Musíme se zase víc zaměřit na ty Durantovy švindle.“

„Mně to připadá docela jednoduché,“ řekl Drake. „Našel si malíře, který mu namaloval tu kopii. Pak rozhlásil, že jeden vážený obchodník s obrazy prodal bohatému sběrateli padělaný obraz. Obchodník začal trojčit, sběratel se naštval, sehnali si pár znalců, kteří obraz opuncovali na originál, a pak milého Duranta zažalovali. Durant chtěl mezitím nahradit originál kopií. A až by přišel případ před soud, byl by Durant dokázal, že obraz je opravdu padělek, a začal by Olneyho dojit.“

Mason už zase pochodoval salónkem.

„Nemyslíš, že je to tak?“ zeptal se Drake.

„Já nevím,“ odpověděl Mason. „Řekl Maxine, že jde o podvržený obraz. Překontroloval si, jestli to skutečně Rankinovi oznámila. To všechno do sebe dobře zapadá – ale řekni mi, kde ten chlap najednou splašil deset tisíc dolarů a proč chtěl dostat Maxine z Los Angeles? Proč? Kdyby ten obraz nebyl padělaný, pak by mohl mít zájem na tom, aby se Maxine někam ztratila, aby mu nemohla dokázat, co o tom obrazu řekl. Ale jestliže mohl dokázat, že jde o podvrh, pak by Maxinino svědectví bylo tak jako tak bezpředmětné!

Tyhle dvě teorie si diametrálně odporují. Zaprvé: k čemu vůbec potřeboval tu kopii Feteeta? Za druhé: proč měla Maxine zmizet? Musí v tom být ještě něco, co neznáme, nějaký důležitý faktor, který jsme buď přehlédli, nebo jsme na něj ještě nenarazili.“

Prudce se otočil k Paulu Drakeovi: „Dělej s tím obědem, Paule. Pak zajdi rychle k soudu, obstarej svazek soudních obsílek pro obhajobu a doruč obsílku všem lidem, kteří mají s tím obrazem něco společného, Ottovi Olneymu a tomu znalci Howellovi… A vyšetři mi v zápisech, kdy byla jachta venku na moři. A pokus se vypátrat, kolik času na ní Olney strávil. A když už ho budeš mít v práci, posviť si taky na jeho rodinný život. Zjisti mi něco o paní Olneyové. A taky jí doruč obsílku. Asi si žijí víceméně každý pro sebe, když Olney pobývá tak často na jachtě. Formá…