KAPITOLA 9
Pekelné trable
Dům, ve kterém se mi podařilo získat jednopokojový byt pomocí trochy protekce a spousty štěstí, stál asi tři bloky od místa, kde bydlela Berta Coolová, což bylo příliš blízko.
Byl to elegantní dům se soukromou vrátnicí, garáží a luxusně zařízenou vstupní halou. Nájem byl patrně stanoven ve chvíli, kdy se Cenový úřad nekoukal.
Zaparkoval jsem agenturní auto, přešel k vrátnici a řekl: „Tři sta čtyřicet jedna.“
Muž za pultem se na mě pozorně zadíval. „Vy jste tady nový?“ zeptal se.
Přikývl jsem. „Nastěhoval jsem se dneska.“
„Ale ovšem, pan Lam, že ano?“
„Ano.“
„Máte tady vzkaz.“
Podal mi klíč a poskládaný list papíru. Na něm stálo: Zavolej Bertu Coolovou. Okamžitě.
„A také vás,“ pokračoval vrátný, „každých patnáct minut shání nějaká mladá žena. Ale nechtěla mi říct své jméno ani číslo. Prý zavolá znovu.“
„Mladá žena?“ zeptal jsem se.
Vrátný se blahosklonně usmál: „Podle hlasu je mladá a atraktivní.“
Zastrčil jsem si Bertin vzkaz do kapsy a vyšel nahoru do bytu.
Když jsem vcházel, telefon vyzváněl. Zavřel jsem dveře, zašel do koupelny, opláchl si ruce a obličej a počkal, dokud vyzvánění nepřestalo. Pak jsem přešel k telefonu a zavolal na ústřednu.
„Dnes večer mi už nepřepojujte žádné hovory.“
Operátorka namítla: „Moc se omlouvám, pane Lame, řekla jsem jí, že neodpovídáte. Ale vypadala opravdu rozrušeně a povídala, že je to velmi důležité.“
„Žena?“ zeptal jsem se.
Dívka v ústředně přitakala.
Rozmyslel jsem si to a řekl: „Dobře, až zavolá znovu, tak mi ji sem přepojte. Promluvím s ní.“
Když jsem se nastěhoval, neměl jsem ani čas vybalit si. Teď jsem hodil na postel cestovní vak a začal vybalovat věci. Jedna věc se musí americkému námořnictvu nechat. Naučí člověka omezit svůj majetek na minimum.
Zívl jsem, odestlal postel a vytáhl pyžamo.
Telefon zazvonil.
Zvedl jsem sluchátko.
Uslyšel jsem Bertu: „Ach proboha. Co je s tebou? To ti tak narostl hřebínek, že nezavoláš šéfovi kvůli obchodním záležitostem.“
„Partnerce,“ upozornil jsem.
„No tak partnerce. To je jedno. Proč jsi mi, k čertu nezavolal, když jsi se vrátil?“
„Měl jsem práci.“
„To ještě budeš mít. Pěkně sis to zavařil. Okamžitě přijeď.“
„Kam?“
„Ke mně do bytu.“
„Uvidíme se zítra,“ namítl jsem unaveně.
Berta zařvala: „Přijedeš sem hned teď, nebo si mě nepřej. Seržant Frank Sellers je tady. Jediným důvodem, proč ještě nejsi v lapáku, je skutečnost, že Frank je můj přítel. Měl bys pro jednou hrát s policií na rovinu. Nechápu, proč se o tebe vůbec starám. Měla bych tě nechat, ať se v tom pořádně vykoupeš. Možná by ti to prospělo.“
„Dej mi k telefonu Sellerse,“ požádal jsem.
„Měl bys raději přijet sem,“ nesouhlasila Berta.
„Dej mi ho k telefonu,“ rozkřikl jsem se.
Slyšel jsem, jak Berta říká: „Chce s vámi mluvit.“
Sellersův hlas zabručel ve sluchátku o chvíli později.
„Poslouchejte, Franku. Jsem utahaný. Nemám náladu s Bertou probírat pořád dokola nějaké pitomosti. Předpokládám, že mi vyklopíte, o co jde.“
Sellers řekl: „Víte …
Erle Stanley Gardner
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.