Nebezpečné křivky

KAPITOLA X

V ranících byly křiklavé titulky: „PODEZŘELÝ Z VRAŽDY SE DAL VLÁKAT DO PASTI NASTRAŽENÉ POLICIÍ.“

Byl to obšírný článek. Podle sdělení policie je prý šest let stará záhada zavraždění multimilionáře Karla Carvera Endicotta, který měl rozsáhlé zájmy v petrolejářské oblasti po celé zemi i značně rozlehlé citrusové plantáže a byl za záhadných okolností zavražděn ve svém sídle, konečně před vyřešením.

Policie měla údajně již dlouho výstižný popis vraha. Muž, jenž tenkrát řídil taxík, ale od té doby zbohatl obchodem s pozemky a díky jiným investicím, poskytl prý naprosto přesný popis posledního muže, který viděl Endicotta zaživa.

Dlouhý čas vycházela policie z domněnky, že ať byl vrahem kdokoli, byl veden romantickými pohnutkami. Také věděla, že hlavní její slabinou je v tomto případě skutečnost, že jediným očitým svědkem, jenž je schopen dotyčného identifikovat, je bývalý taxikář Drude Nickerson.

Jako poslední zoufalý pokus nastražila policie ve spolupráci s tiskem past.

Když byl nedaleko od města Susanville usmrcen neznámý stopař, policie zařídila, aby se Drude Nickerson po několik dní neukazoval na veřejnosti. O oběti dopravní nehody úřady záměrně prohlásily, že to byl Drude Nickerson, a díky spolupráci s tiskem ukolébaly podezřelého do pocitu bezpečí.

John Dittmar Ansel, který se po léta skrýval a o němž se předpokládalo, že před několika lety zahynul v amazonských pralesích, vyšel z úkrytu. Za pouhých několik hodin poté, co policie oznámila, že v důsledku smrti jediného svědka, který mohl pachatele Endicottovy vraždy identifikovat, celý případ uzavírá, objevili se John Dittmar Ansel a Alžběta Endicottová, bohatá vdova po Karlu Carveru Endicottovi, v Yumě ve státě Arizona. Opatřili si povolení k uzavření sňatku, ale v okamžiku, kdy měli být oddáni, vyřítili se na ně policisté, kteří číhali v záloze, a bleskurychle odvedli Ansela do vězení.

Proti Alžbětě Endicottové nebylo dosud vzneseno žádné obvinění, ale státní zástupce z Orange County oznámil, že ji potřebuje vyslechnout jako důležitou svědkyni a že tak učiní. Naznačil, že výslechem bude chtít zjistit, jestli paní Endicottová věděla, že je Ansel naživu a kde se během uplynulých šesti let skrýval, kolikrát se s ním setkala, jestli a jak mu pomáhala ukrývat se a jestli ví o vraždě svého manžela něco, o čem dosud nebyla informována policie.

Noviny zdůrazňovaly zejména skutečnost, že paní Endicottová odešla z manželova domu krátce před vraždou. Doba, kdy k vraždě došlo, byla přesně stanovena a paní Endicottová má jakési alibi vzhledem k tomu, že přesně v době spáchání zločinu údajně tankovala benzin u pumpy vzdálené přes tři kilometry od místa činu.

K tomu však státní zástupce řekl, že bude zahájeno důkladné přezkoumání těchto časových údajů a že celý případ bude důsledně a do všech podrobností vyšetřen.

Nasnídali jsme se a odjeli nazpět do Los Angeles. Já jsem si zašel k holiči, dal jsem se oholit, namasírovat a napařit si obličej.

Když jsem přišel do kanceláře, podala mi moje sekretářka Elsie Brandová lístek s telefonním číslem; které mám zavolat.

„Víte, kdo telefonoval?“ zeptal jsem se.

„Jméno mi dotyčná neřekla, ale měla náramně svůdný hlas. Poznamenala, že se s vámi setkala v Renu, a máte být tak laskav a zatelefonovat jí.“

Zavolal jsem udané číslo a ozvala se mi Stella Karisová. „Ráda bych věděla, jestli byste se mnou nešel na snídani.“

„Já jsem pracující člověk,“ odpověděl jsem, „a snídal jsem už dávno.“

„Jak je to dlouho?“

„Před několika hodinami.“

„V tom případě bychom mohli spolu posvačit.“

„Kde jste?“

„Ve svém bytě.“

„Jak jste se dostala domů?“

„Jela jsem autem.“

„Kdy jste dorazila do bytu?“

„Včera večer někdy kolem jedenácté.“

„Četla jste noviny?“

„Ne, nečetla.“

„Jsou tam nějaké novinky týkající se Citrus Grove,“ upozornil jsem ji. „Měla byste se na ně podívat.“

„Přečtu si je. Teď ale jde o to, jestli přijdete na snídani.“

„Kdy?“

„Hned teď.“

„Kam mám přijet?“

„Do bytu v Monaster Apartments.“

„Už tam uháním,“ ukončil jsem hovor.

Elsie Brandová, která rozhovor poslouchala, měla úplně kamennou tvář. „Chcete mi teď, Donalde, nadiktovat tyhle dopisy?“ zeptala se.

„Teď ne, Elsie, mám moc napilno.“

„To jsem pochopila!“

„Podívejte, Elsie, jestli se bude po mně shánět Berta, tak jsem tady byl a zase jsem odešel. Kam, to nevíte. Znáte Bertu natolik, abyste poznala, jestli jde o něco důležitého, anebo vás jen zkouší. Když to bude něco skutečně závažného, zatelefonujte mi na tohle číslo, ale nevolejte, pokud to nebude opravdu nutné. Rozumíte?“

Přikývla na souhlas.

„Jste hodné děvče,“ pochválil jsem ji a při odchodu jsem jí poklepal na rameno.

Budova Monaster Apartments byla elegantní a Stella Karisová v ní měla hezký byt, jehož okny obrácenými na východ proudily dovnitř sluneční paprsky.

Měla na sobě jakýsi nadýchaný módní výtvor, který u krku odstával. Dlouhé zvonovité rukávy by jí padaly do kávy, na míchaná vajíčka a topinky, kdyby je nedokázala přesně včas akrobaticky zachytit a zvednout. Pohled na ni mě úplně okouzloval.

Byla to hezká snídaně. Sice jsem ji nijak zvlášť nepotřeboval, ale chutnala mi.

Když byl můj tác prázdný, zeptala se mě: „Tak co. Donalde? Víte něco?“

„Co bych měl vědět?“

„Říkala jsem vám o tom Nickersonovi.“

„Hm, hm.“

„Není mrtvý.“

„Už jsem vám řekl, abyste si přečetla noviny.“

„To jsem ani nemusela. Dnes v sedm ráno mi telefonoval.“

„Překvapilo vás, když jste uslyšela jeho hlas?“

„Hrozně mě to šokovalo. Víte, já… doufala jsem, že už s ním nebudu mít nic společného.“

„Nechcete říct na rovinu, že jste doufala, že je po smrti, že?“

„Ano, doufala jsem, že je mrtvý.“

„To už zní lépe.“

„Zatelefonoval mi a řekl, že potřebuje dalších deset tisíc dolarů. Sdělil mi, že prý členové městské rady jsou poněkud neoblomnější, než předpokládal. Je jich pět a každému bude muset dát pět tisíc. Dodal, že v tom případě nezbude jemu samému ani jediný cent. Je mu prý líto, že nemohl zařídit to, co slíbil, protože v té věci působí jako pouhý prostředník, jako zprostř…