Nebezpečné křivky

KAPITOLA VI

Jemně jsem zaklepal na dveře pokoje Stelly Karisové.

„Kdo je to?“ zeptala se.

„Donald,“ odpověděl jsem.

„Pojďte dál.“

Otevřel jsem a vstoupil. Seděla před zrcadlem u toaletního stolku. Otočila hlavu přes nahé rameno, pohlédla na mne a přivřela oční víčka s dlouhými řasami. „Ahoj, Donalde,“ řekla svůdně.

Věděl jsem až příliš dobře, že to má pečlivě nacvičené, ale jestli jí šlo o efekt, měla to naučené dobře. Zvolna vstala a vykročila mi vstříc. Měla na sobě jakýsi polospolečenský módní výtvor, který jí ponechával nahá ramena a rafinovaně dával vyniknout liniím její postavy. Při pohledu na její vystrojení jsem stále více oceňoval její křivky, vláčné pohyby a dlouhé prsty umělkyně, které zlehka spočívaly na mé paži.

„Že mi odpustíte, Donalde?“

„Co vám mám odpustit?“

„To, že jsem si o vás myslela, že patříte k místní policii, máte mě sledovat až za hranice státu a přesvědčit se, že jsem se nevrátila nazpět. Byla jsem hrozně navztekaná a domnívala jsem se, že vás tím potrháním oblečení uvedu ve zmatek a přiměju vás, abyste zpanikařil a vrátil se.“

„To bylo nepoctivé zneužití vašeho sexu,“ odpověděl jsem.

„Všechno, co souvisí se sexem, je nepoctivé,“ pokračovala. „Dokonce sama příroda je – pokud jde o sex – nepoctivá. Sex poskytuje oběma pohlavím nefér výhodu – jinak bych tu s vámi teď nebyla.“

„Myslím, že se potřebujete napít,“ podotkl jsem.

„Já si to také myslím,“ souhlasila a podala mi balíček. Vzal jsem jí ho a vydali jsme se do města. Před večeří jsem jí zaplatil dva koktejly, a ona chtěla ještě třetí, přičemž bedlivě pozorovala, jestli mě dokáže tímto způsobem přimět, abych rozvázal. Dobře a příjemně jsme se navečeřeli, pak jsme hráli ruletu a oko, potom v kostky, a také jsme zkusili štěstí u hracích automatů. Já jsem vyhrál asi osm dolarů, kdežto ona něco přes půldruhého sta, aniž dala na sobě znát nějaké vzrušení. Asi o půl druhé jsem ji vezl nazpět do motelu.

„Půjdete dál?“ zeptala se.

„Už je pozdě,“ odpověděl jsem.

„Čeho se bojíte?“

„Vás.“

„Jak to? Proč byste se měl bát?“

„Máte náramně oblíbený zvyk trhat si šaty a pak volat policii.“

„Ale ne,“ odpověděla. „Dělám to, jen když mám obyčejnější, všední oblečení. Jestliže jsem v těchhle šatech, můžete být úplně klidný.“

Po jejím ujištění jsem šel dovnitř.

Seděla na gauči a já jsem se posadil vedle ní.

„Tak to bychom měli,“ řekl jsem jí. „Teď jsou karty vyložené. Znám vaše jméno i poznávací značku vašeho vozu. Jsem detektiv. Mohu se vám obdivovat, ale to chce čas a stojí to peníze. Proč se mi nesvěříte?“

„Já vím, jak se jmenujete, mám vaši firemní vizitku, vaši adresu i telefonní číslo. Podívejte se, Donalde, je možné, že v tomto případě vyšetřujete vraždu Karla Carvera Endicotta?“

„Už jsem vám řekl, že o důvodech, proč jsem tady, nemohu hovořit.“

Zamyšleně na mne pohlédla a řekla: „Drude Nickerson je lump.“

„Celé město je samý lump,“ dodal jsem.

„Máte na mysli Susanville?“

„Ne, Citrus Grove.“

„Jestli se zajímáte o Endicottovu vraždu, možná bychom si mohli vzájemně pomoci.“

„Ve svém zaměstnání nemám dovoleno poskytovat pomoc. Smím ji pouze přijímat.“

„To je pěkné!“ poznamenala.

„A není snad?“

„Pro vás ano.“

Poté jsme chvíli mlčeli.

„Pracujete na Endicottovu případu, Donalde?“

„K tomu nemám, co bych řekl.“

„Mohla bych vám pomoci.“

„Tady bych měl řadu připomínek, ale nevyslovím je.“

Sklopila víčka s dlouhými tmavými řasami a na půl vteřiny nechala zavřené oči, takže čerň jejích řas výrazně kontrastovala s jemnou pokožkou jejích tváří. Pak víčka pomalu otevřela, pohlédla mi do očí a znenadání řekla: „No budiž, Donalde. Vyložím karty na stůl. Je mi třiadvacet a už jsem byla vdaná. Jsem hrozná podnikatelka. Teta Marta zemřela a odkázala mi majetek – většinou pozemky v Citrus Grove. Byla jsem malířka – nijak zvlášť úspěšná, ale dobrá. Dělala jsem reklamu, ilustrace a podobně.

Vysvětlím vám konkrétně, oč jde. V Citrus Grove se má stavět továrna a já mám pozemek, o který má dotyčný podnik zájem. Ten pozemek je však předurčen pro bytovou výstavbu.

Musím se postarat o změnu urbanistického plánu. Každé jiné město by ten plán bez velkých těžkostí změnilo, jenže Citrus Grove nikoli.“

„A jak se to dělá v Citrus Grove?“ zeptal jsem se.

„Citrus Grove plně ovládá starosta,“ odvětila.

„Kdo je tam starostou?“

„Charles Francis Taber. Citrus Grove mělo poměrně poctivé zastupitelstvo. Tamější šéf policie byl čestný chlap. Taber řečnil a dával interview tisku.

Za Taberem někdo stojí, a já nevím, kdo to je, ale exi…