Hop nebo trop

Kapitola 10

Tabulka na dveřích hlásala: „Forrest Timkan, advokát a právní poradce – Vchod.“

Opřel jsem se do dveří a vešel. Paní Croyová už cekala v přijímací kanceláři. Sekretářka s pěknými rudými rty a spoustou maskary vzhlédla od psacího stroje a zeptala se mě, co chci. Paní Croyová spěšně vstala a představila mě: „To je pan Lam. Je tu se mnou. Pan Timkan nás očekává… nás oba.“

Sekretářka protáhla rudou šmouhu v úsměv: „Jistě, paní Croyová.“

Vešla do dveří označených jako „soukromá kancelář.“ Přišel jsem k paní Croyové a posadil se vedle ní.

Ušklíbla se na dveře, kterými zmizela sekretářka. Po chvilce řekla napůl sama k sobě: „Nechápu, proč si Timkan bere tak strašné sekretářky.“

„Co vám na ní vadí?“ zeptal jsem se. „Neumí psát na stroji?“

„To nemám na mysli. Je to… je jasná.“

„Chcete cigaretu?“ Nabídl jsem jí své cigaretové pouzdro. Chtěla si vzít, pak se rozmyslela a řekla: „Ne, děkuji. Teď ne. Dohodla jsem, že se tu setkám s panem Harmleyem, a pan Timkan zařídil, aby se k němu na poradu dostavil i Walter a jeho právník. Řekla jsem panu Harmleyovi, že když mě vyzvedne v deset hodin, už budu hotová. Až přijde, vysvětlím, že pan Timkan měl práci a my museli čekat“

„A co až dorazí Walter a jeho právník? Nebude atmosféra mírně napjatá?“

„Možná. Už jsem Waltera měsíce neviděla. To jsem zvědavá…“

„Ano?“ zeptal jsem se.

„Jestli přibral.“

Zapálil jsem si cigaretu a uvelebil se v křesle. „Má sklony k tloušťce?“

„Má sklony k pojídání tučných jídel. Naučila jsem ho určitému sebeovládání při jídle, a zhubl o dvacet liber.“

Dveře Timkanovy soukromé kanceláře se otevřely. Paní Croyová zvolala: „Tak tady ho máme. Dobrý den, Forreste. Pane Timkane, to je pan Lam.“

Podal jí ruku, potom i mně. Byl to malý, nervózní chlapík s rychlými trhanými pohyby. Měl bledě modré oči a velmi jemné vlasy barvy slámy, které vypadaly jako seprané umělé hedvábí. Bylo mu asi třicet pět, měl vyduté čelo a nosil brýle. Řekl: „Dobrý den, pane Lame. Vím, jaké je vaše opravdové poslání. Budu však dodržovat pravidla hry, že vy a pani Croyová o sebe máte vážný zájem.“ Zamrkal na mě, zaváhal, na dost dlouho, aby tím zdůraznil svou poznámku a dodal: „Velice vážný zájem. Myslím, že bude moudré, abychom tento vážný zájem dali najevo, až do kanceláře přijde pan Croy.“

Zeptal jsem se: „Nebude ho to iritovat, když si pomyslí, že mě jeho manželka přivedla na právní schůzku?“

Timkan energicky pokývl „To doufám.“

„Chcete říct, že ho chcete iritovat?“

„Aspoň bude mít o čem přemýšlet. Pokud možno sehrajte úlohu lovce pokladů… jestli rozumíte, co tím myslím. Tolik vás zajímají Nadininy pozemské statky, že přicházíte na schůzku do kanceláře jejího právníka, abyste ohlídal její peníze.“

Nadine se na něj rozmrzela: „Takže já jsem fyzicky tak nepřitažlivá, že když se o mě někdo zajímá, je označen za lovce pokladů?“

V Timkanově úsměvu se zračilo porozumění a láska. „Právě proto chci, aby pan Lam sehrál, že se především zajímá o vaše peníze. Vy tomu rozumíte, viďte, pane La…