Kapitola 11
Čekal jsem asi půl hodiny, než dorazil Rufus Bayley. Vycenil na mě zuby v širokém úsměvu.
Pomalu jsem se prošel k garáži.
„Co kdybyste mi sehnal ty diamanty?“
„Diamanty!“
„Přesně tak.“
„Proč bych vám já měl něco shánět a jak jste přišel na diamanty?“
„No, myslel jsem, že byste mohl něco udělat pro kamaráda.“
„Já vám vůbec nerozumím.“
Podíval jsem se nahoru na pokoj nad garáží a řekl jsem: „Ty okenní žaluzie ale vypadají skvěle.“
„Hmhm.“
„Vpouští dovnitř vítr a ventilují, a když chcete, můžete mít slunce.“
„Hmhm.“
„A když je nastavíte do správného úhlu, je naprosto nemožné, aby někdo viděl, co se tu děje.“
„Podívejme, vy jste mi ale chytrý hošan!“
„A nové postele vám pošlou zrovna v době, kdy si pořídíte ty žaluzie –:
„To je na mě nějak moc řečí.“
„Takže máte moc pěkné a pohodlné hnízdečko. Určitě mnohem lepší než Sing Sing.“
Úsměv z tváře mu zmizel. Na chvilku se mu žhavě zablesklo v očích; pak se znovu smál a klidně řekl: „Aha, tak vy víte i tohle, co?“
„Přesně tak.“
„Vy mi čtete poštu?“
„Hmhm.“
„Co chcete?“
„Ty diamanty.“
„Kamaráde, tak já vám něco povím. Já už jsem tohle pověsil na hřebík, jasný? Byl jsem fakticky borec, ale co z toho člověk má? Jednak pracujete jen pro bandu přechovávačů. S kořistí sám nic neuděláte, musíte se spolčit s překupníky. Máte kamínky za deset tisíc dolarů; kavka ječí, že jsou za padesát; překupník vám za celou práci dá jeden papír. Lámete si hlavu, jak si za rok vydělat osm nebo deset papírů, a zpotíte se u toho jako dveře od chlívka. Ale i tak můžete dopadnout jako Capone a pošlou vás na Alcatraz za to, že nezaplatíte daň z příjmu. Když jsem si musel odkroutit tuhle paletu, hodně jsem přemýšlel. Mám rád spoustu věcí, co se ve vězení sehnat nedaj. Chci jídlo, který není nacpaný salpitrem. Chci mít svůj prostor. Rád jezdím autem. Mám rád spoustu věcí, co ve vězení prostě nejsou.“
Řekl jsem: „Ano. Váš pokoj je toho důkazem. Vzal jsem si vzorek vlasů z kartáče na nočním stolku. Překvapilo by vás, co všechno dokáže dobrý kriminalista poznat z lidských vlasů.“
Zíral na mě téměř deset vteřin, než řekl: „Snažím se s lidmi vyjít, ale mám pocit, že z nás dvou se opravdoví kamarádi nestanou.“
„Jde mi o jedinou věc.“
„A co to je?“
„Ty diamanty.“
„Říkám vám, že je nemám.“
„Přesně tak.“
„Cože?“
„Že jste mi řekl, že je nemáte.“
„Tak jo, řekl jsem vám, že je nemám, nemám je. A co?“
„A co kdybyste mi je sehnal?“
„Nevím, kde bych je měl hledat.“
„Přemýšlejte o tom a možná na to přijdete.“
Obrátil se a pozorně se na mě zadíval. „Zpíváte hodně divnou písničku,“ řekl. „Kdo vám k tomu píše text?“
„Já.“
„Nelíbí se mi.“
„Má to různé sloky.“
„Ale refrén je pořád stejný.“
Jim Timley byl na návštěvě v bytě Nollie Starrové, když jsem tam zašel. Nollie Starrová má spolubydlící, děvče jménem: Dorothy Grailová. Jim Timley byl údajně za touhle Grailovou, s kterou prý chodí.“
„Mluvte dál,“ řekl Bayley. „Konečně říkáte něco víc než jen slova.“
Pokračoval jsem: „Timley políbil Dorothy…
Erle Stanley Gardner
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.