9
Perry Mason vytočil číslo Drakeovy kanceláře a uslyšel detektivův hlas, jak opatrně říká: „Haló!“
„Nevyslovuj žádné jméno, jestliže nejsi sám. U mne je vzduch čistý.“
„Jsem u tebe asi za deset minut,“ řekl Paul Drake. „Můžeš počkat?“
„Ano,“ řekl Perry Mason. Pak zavěsil, opřel se ve své otáčivé židli a zapálil si cigaretu. Pak ji vyndal z úst a držel ji tak, aby mohl pozorovat, jak kouř pomalu vytváří kroužky. Seděl naprosto bez hnutí, pozoroval kotoučky kouře a zdálo se, že napůl dřímá. Cigareta nebyla dokouřená ani do poloviny, když pomalu kývl hlavou, jako by dospěl k nějakému rozhodnutí. Potom opět vsunul cigaretu do úst, v klidu ji dokouřil, uhasil ji, hodil do popelníku a podíval se na hodinky. Právě v tom okamžiku uslyšel, jak někdo bere za kliku u dveří, které vedly do chodby.
Přistoupil ke dveřím, položil ruku na kliku a zeptal se:
„Kdo je?“
„Otevři, Perry,“ ozval se Paul Drake. Perry Mason otevřel a pustil detektiva dovnitř.
„Zvládl jsi to?“ zeptal se.
„Ovšem,“ odpověděl Paul Drake. „Myslel jsem si, že právě to budeš na mně chtít.“
„Jak jsi zjistil, co se stalo?“
„Za prvé,“ řekl Paul Drake, „jsem se trochu zdržel při nastartování. Porouchal se mi startér; zřejmě se zasekl. Nemohl jsem najít, v čem to vězí. Pořád jsem to zkoušel klikou i startérem. Pak šel kolem nějaký chodec, který se v tom vyznal. Řekl, že vypadlo jedno ozubené kolečko, a že když zařadím větší rychlost a pak přehodím rychlostní páku zpět, že to bude zase fungovat. Zkusil jsem to, a opravdu to fungovalo.“
Mason se pátravě podíval po Drakeovi a prohodil:
„Pokračuj.“
„Vždyť jsem ti právě řekl, proč jsem se trochu opozdil.“
„O kolik minut?“
„To nevím. Dorazil jsem tam, právě když sis to mířil v taxíku pryč. Zahlédl jsem tě, když jsem šel po ulici. Vypadalo to, že někam pospícháš. Pomyslel jsem si, že se něco stalo a že buď jsi pro mne nechal v Pattonově bytě vzkaz, nebo že musíš čelit nějaké neočekávané situaci. Šel jsem tedy hezky opatrně nahoru. Když jsem šel po chodbě, nějaký policajt v uniformě právě otvíral dveře.“
„Neprozradil ses?“
„Ne. Nevěděl jsem, jestli mě nebudeš potřebovat kvůli alibi. Bylo tam několik zvědavých nájemníků, kteří pozorovali, co se děje, a tak jsem se k nim připojil.“
„Dostal ses dovnitř?“
„Myslíš do Pattonova bytu?“
„Ano.“
„Nedostal. Totiž nemohl jsem se tam dostat. Právě to tam vyšetřovala policie. Ale znám se s dvěma hochy od kriminálky a pak tam byli fotografové od novin, takže mám všechny důvěrné informace.“
„Tak ven s nimi,“ řekl Mason.
„Ještě než začnu, nemáš něco ty, co bys chtěl říct mně?“
„Jenom to, že já sám jsem se trochu zdržel,“ odpověděl Mason, „a když jsem tam dorazil, našel jsem dveře zamčené. Díval jsem se klíčovou dírkou a viděl jsem klobouk, hůl a rukavice. Zaklepal jsem na dveře a –“
„Znám celou tu historii, jak jsi ji vyprávěl policistům,“ vpadl mu do řeči Paul Drake.
„Co bys tedy chtěl slyšet víc?“
Drake pokrčil rameny.
„Vím já?“
„Nuže,“ řekl advokát, „když tedy znáš mou historii,…
Erle Stanley Gardner
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.