Případ toulavé panny

KAPITOLA 8

Mason zaparkoval svůj vůz na parkovišti vedle administrativní budovy, kde měl kancelář, vyjel výtahem nahoru a vykročil do chodby. Když míjel osvětlené dveře s nápisem Drakeova detektivní kancelář, zastavil se.

Drakeova kancelář byla otevřena čtyřiadvacet hodin denně a sám Drake tam obvykle zůstával dlouho do noci.

Mason otevřel dveře. Dívka, mající noční službu v telefonní ústředně, vzhlédla a Mason se zeptal: „Drake je u sebe?“ Přikývla, pokynula Masonovi, že může jít dál, zastrčila kolík do otvoru pod červenou kontrolkou na panelu a ohlásila se: „Drakeova detektivní kancelář.“

Mason prošel brankou v přepážce, když mu předtím dívka v ústředně odjistila elektrickou západku, a vydal se úzkou chodbou k Drakeově kanceláři.

Ve chvíli, kdy Mason vstoupil, Drake právě telefonoval: „Bylo to jenom echo, seržante,“ říkal do telefonu. „Nemůžu vám sdělit zdroj informací… Ne, nepocházelo to od poškozeného. Byla to informace, k níž se dostal jeden z mých lidí… K čertu, vím, že mám co do činění se zákonem, ale vy máte co do činění s detektivní kanceláří. To bych taky mohl přijít o obchod i o zdroje informací. Jak by se vám líbilo, kdybych od vás chtěl, abyste mi řekl o vašich práskačích… No, já tvrdím, že je to totéž!… Perry Mason? Nevím. Proč nezkusíte jeho kancelář… Dobrá, jestli ho uvidím, řeknu mu, že chcete, aby vás zavolal. Sbohem.“

Drake zavěsil a řekl: „Do čerta, co to bylo za informaci o těch falšovaných šecích, Perry?“

„Proč,“ zeptal se Mason.

„Volal seržant Holcomb. Dneska navečer čapli nějakýho chlápka jménem Eric Hansell. Snažil se udat zfalšovaný šek na dva tisíce dolarů, podepsaný majitelem obchoďáku, Johnem R. Addisonem. Nebýt mého varování, banka by zřejmě šek proplatila, ale takhle si pořádně prohlédli podpis a zjistili, že jde o padělek. Pokoušeli se spojit s Addisonem, ale nemohli ho sehnat, tak povolali Zákon. Poldové tam byli hned, a protože ten chlápek dělal kravál, vzali ho do vazby a drží ho tam kvůli dalšímu vyšetřování. Před chvílí se položil a prohlásil, že ten šek dostal od tebe. Kdykoli se jedná o tebe, tuší seržant Holcomb zradu. Při každé zmínce o Perry Masonovi mu vyletí tlak přes dvě stě.“

„Zavolám ho,“ řekl Mason nenucené. „Dej dohromady asi půl tuctu lidí, Paule, ať nastoupí a jsou připraveni zhruba za dvě hodiny.“

„Co se děje?“

Mason se uvelebil v křesle a spustil: „Víš, Paule, je to poněkud ošidné. Vypadá to následovně…“

Drake ho zarazil zdviženou dlaní. „Ne, Perry, nechci to slyšet. Čím míň toho při práci s tebou vím, tím jsem na tom líp.“

„Taky mě napadlo, že je to dobrá myšlenka,“ řekl Mason. „Jsi zadobře se šerifem?“

„Tak – tak. Proč?“

„Mohl bys zaskočit do šerifova úřadu. Pracuješ na případu. Na případu, který se týká Edgara Z. Ferrella. Je to společník Johna Addisona z obchodního domu Treasure Chest na Broadwayi.“

Drakeovy oči se zúžily. „Co bych měl dělat?“

„Pracuješ pro mě,“ odpověděl Mason. „Legenda je následující: V úterý v poledne vyrazil Edgar Ferrell na dovolenou. Odjel v autě, naloženém potřebami pro táboření – spací pytle, rybářské pruty, zavazadla, plynová kamna a stan. Zadek vozu a kufr byly pěkně plné. Aby to tam vůbec směstnal, musel dát pryč zadní sedadla a nechat je v garáži. Dneska odpoledne,“ pokračoval Mason, „viděla Ferrellova žena Lorraine Edgarovo auto ve městě. Zahlédla ho, když ji míjelo a měla dojem, že ho řídila žena. Ale není si jista. Takže,“ dodal Mason s výrazem ztělesněné nevinnosti, „mi případ prověřuješ. Hodláš se poptat v nemocnicích, rád bys věděl, zda nebyla hlášena nějaká nehoda, případně jestli se nenašla neindetifikovaná mrtvola. Třeba se Ferrell mohl stát obětí přepadení. Někdo mu mohl ukrást auto, oloupit ho a pak ho praštit přes hlavu.“

„Jak to spěchá?“ zeptal se Drake.

„Začni během příštích pěti až deseti minut,“ odpověděl Mason. „Podej mi telefon. Zavolám Holcomba.“

„No,“ řekl Drake, „alespoň tuhle starost budu mít z krku. Holcomb bude vědět, že jsem vyřídil jeho vzkaz.“

Mason vytočil policejní ředitelství, dostal k telefonu seržanta Holcomba a lhostejně se ohlásil: „Tady je Perry Mason, seržante. Zaskočil jsem se podívat na Paula Drakea a on tvrdí, že se mnou chcete mluvit.“

„Pokaždé, když se zapletete do případu, je v tom něco podivného, Masone,“ potěšil Masona Holcomb.

„O co jde a co je v tom podivného?“ zeptal se Mason.

„Mám tu v kanceláři chlapa, kterého chytli, když se pokoušel udat padělaný šek. On tvrdí, že vy o tom šeku víte všechno.“

„Jste si jist, že jde o padělek?“

„Je to padělek. Podpis byl okopírován. Je to podpis Johna Addisona z obchodního domu,“ odpověděl Holcomb. „Co tomu říká Addison?“

„Dosud jsme ho nesehnali. Banka odhalila padělek díky Drakeově detektivní agentuře, která je předtím varovala, aby si dali pozor na padělané šeky, podepsané tuší a vystavené na konta prominentních lidí.“

Mason mrkl přes stůl na Paula Drakea a zeptal se: „Co tomu říká Drake? Kdo mu dal echo?“

„Neříká nic,“ odpověděl Holcomb, „ale my víme, že značné procento jeho obchodů jsou vaše věci. Takže, když ten chlápek tvrdil, že o tom šeku víte – no, řekl jsem si, že si to raději ověříme.“

Mason navrhl: „Zajdu k vám, podívám se na něj a pohovoříme si.“

V Holcombově hlasu bylo slyšet překvapení: „Kdy?“

„Hned teď.“

„Dobrá,“ pravil Holcomb. „U čerta, myslel jsem, že se z toho budete chtít vykroutit.“

Mason zavěsil telefon. Drake poznamenal: „Holcomb nenávidí zem, po které kráčíš, Perry.“

„Někteří policajti jsou zatraceně dobří,“ odpověděl Mason. „Náhoda tomu chtěla, že Holcomb do této kategorie nespadá. Poručík Tragg z oddělení vražd je rovný chlap a chytrý člověk. Holcomb je blbec, který by ušil boudu i na vězně v base, kdyby si myslel, že je vinen. Je přesvědčen, že nedělá nic špatného. Prostě věří, že pomáhá spravedlnosti a když jsou důkazy děravé, je na něm, dobrém a chytrém policistovi, aby ty díry ucpal.“

„A je přesvědčen, že ty vodíš své klienty přesně okolo zdi Státní věznice,“ dodal Drake, „No, a proč ne?“

„O tom se můžeš přít s Holcombem.“

„S tím chlapem nemá…