Případ půvabné žebračky

KAPITOLA 9

Soudce Ballinger zaujal své místo přesně ve dvě hodiny odpoledne.

„Budeme pokračovat v přelíčení týkajícího se záležitosti správce majetku Horace Shelbyho.

Vidím, že je doktor Grantland Alma, který byl pověřen vyšetřením stavu Horace Shelbyho, přítomen, a proto vás soud žádá, abyste předstoupil a složil přísahu, doktore.“

Darwin Melrose se zvedl ze svého sedadla.

„Když soud dovolí,“ ozval se, „než začne slyšení doktora Almy, rád bych učinil prohlášení k soudu.“

„O co jde?“ zeptal se soudce Ballinger.

„Pan Perry Mason, obhájce Daphne Shelbyové, obešel soudní výnos o ustanovení správce majetku a ochraně Horace Shelbyho před vlivem osob, které by chtěly zneužít jeho stavu.

Zmanipuloval věci tak, že se padesát tisíc dolarů z majetku dostalo do rukou Daphne Shelbyové, tedy právě osoby, před kterou měl být Horace Shelby ochráněn soudním příkazem.“

„Jak to udělal?“ zeptal se soudce Ballinger. „Cožpak jste nepředali bance kopii soudního rozhodnutí?“

„Jestli si soud vzpomíná,“ vysvětloval Melrose, „dal jsem bance speciální pokyn — pokyn, podle kterého má celou hotovost ze Shelbyho účtu předat do správy Bordenu Finchleymu, jako správci majetku.“

„A banka to neudělala?“ zeptal se dále soudce Ballinger. „Udělala.“

„Jak se tedy mohl Mason zmocnit padesáti tisíc dolarů z těch peněz?“

„Ne z těchto, ale z jiných peněz.“

„Uvedených ve vašem pokynu?“ zajímal se soudce Ballinger.

„No,“ zaváhal Melrose.

„Pokračujte,“ vybídl ho soudce Ballinger úsečně.

„Tyto peníze nebyly zahrnuty v tom konkrétním pokynu — tedy ne výslovně, ale týkala se jich myšlenka onoho pokynu.“

„Inu, než se ponoříme do této záležitosti, pojďme si ověřit, jak moc je Horace Shelby nekompetentní,“ rozhodl soudce Ballinger. „Jsem si vědom toho, jak je doktor Alma pracovně vytížen a že zrovna touto dobou mívá čekárnu plnou pacientů. Proto bych ho chtěl předvolat ihned, vyslechnout ho a nechat podrobit křížovému výslechu, aby se poté mohl vrátit do své ordinace.“

Soudce Ballinger se po těch slovech obrátil k doktoru Almovi a dal tak Darwinu Melroseovi nepříjemně najevo, že mu byla odebrána iniciativa.

„Vyšetřil jste Horace Shelbyho, doktore?“ začal soudce Ballinger.

„Nevyšetřil.“

„Proč ne?“

„V době, kdy jsem tam přišel, už se nenacházel v tom takzvaném sanatoriu.“

„A kde je?“

„To nevím.“

„Jak k tomu došlo?“

„Opět musím odpovědět, že nevím. Mám však vlastní názor, který se opírá o určité věci, které jsem objevil.“

„Jaké věci?“

„To takzvané sanatorium není nic jiného než jakási ozdravovna. Vede je člověk, který sice užívá titulu doktor, ale podle mého názoru je naprosto nekompetentní v psychiatrické medicíně.

Našli jsme důkazy, že byl Horace Shelby přikurtován k posteli — možná i od chvíle, kdy byl umístěn do sanatoria. Dále jsme zjistili, že zařízení neužívá žádné chorobopisy ani další základní zdravotní dokumentaci. Podle mého názoru je to velice nechutné místo, dobré asi hlavně pro násilné zadržování člověka proti jeho vůli.

Zkoušel jsem zjistit, zda se panu Shelbymu podařilo uprchnout na vlastní pěst anebo jestli byl přemístěn lidmi ze sanatoria, kteří se jej snažili dostat z dosahu, abych ho nemohl vyšetřit.

Ve spojení s mým pátráním se mi dostalo velmi pozoruhodné odpovědi od provozovatele zařízení, podle něhož se panu Shelbymu podařilo utéct bez cizí pomoci.

Zeptal jsem se ho tedy, zda tento muž, o kterém prohlašoval, že je neschopen postarat se sám o sebe, a jenž musel být přikurtován k posteli, měl tedy podle něho dost intelektu a vynalézavosti k tomu, aby se zmocnil nepozorovaně nějakého nože, přeřezal si řemeny, nepozorovaně se vzdálil ze sanatoria a bez jakýchkoli prostředků na taxi nebo autobus zmizel tak, že není k nalezení. Upozornil jsem ho, že žádný jiný závěr se z jeho tvrzení nedá vyvodit.“

„Když soud dovolí,“ vložil se do řeči Darwin Melrose, celý brunátný, „musím trvat na tom, že toto není řádné svědectví od psychiatra, i když byl stanoven soudem jako expert. Vypovídá o svých závěrech, ale ne z vyšetření pacienta, nýbrž z rozhovoru s doktorem Baxterem.“

Soudce Ballinger se zamyšleně zamračil. „I když ta interpretace dává smysl,“ řekl… „Ví kdokoli v této místnosti, kde se Horace Shelby teď nachází? A ptám se zejména obou právních zástupců. Mám v úmyslu činit oba právní zástupce v tomto případě plně zodpovědnými za jednání jejich klientů.“

Melrose se ozval: „Chci soud ujistit, že ani netuším, kde je teď Horace Shelby, jakož ani můj klient, Borden Finchley, ani jeho manželka Elinor Finchleyová. Také Ralph Exeter, jenž je s nimi na návštěvě v domě Horace Shelbyho, mi řekl, že o Horacovi Shelbym nic neví.

Je mi však známo, že ona mladá dáma, Daphne Shelbyová, tedy žena, která se snažila využít svůj vztah k panu Horacovi Shelbymu, není přítomna ve svém hotelu, nepřevzala si žádné vzkazy a přestože toto líčení pokračuje, není zde přítomna. A myslím, že ani její zástupce neví, kde se v současné chvíli nachází.“ Soudce Ballinger se zamračil. „Pane Masone?“ zeptal se. Mason pomalu povstal, otočil se za zvuky, které napovídaly, že právě někdo vešel do soudní síně a aniž by se jeho výraz nějak změnil, pronesl jen: „Jelikož Daphne Shelbyová právě dorazila, myslím, že bude moci mluvit sama za sebe.“

Daphne se přihrnula k němu. „Ach, pane Masone, omlouvám se. Uvízla jsem v dopravní zácpě a —“

„To je v pořádku,“ uklidňoval ji Mason. „Jen se posaďte.“ Mason se otočil k soudci a řekl: „Pokud jde o mě, zmizení Horace Shelbyho mě velmi překvapilo. Byl jsem do sanatoria přivolán doktorem Almou, který mě taky první zpravil o tom, že pan Shelby už tam není.“

Soudce Ballinger rozhodl: „Soud nebude posuzovat žádný fiktivní případ. Pokud není v tuto chvíli možné, aby doktor Alma vyšetřil Horace Shelbyho, budeme pokračovat, až se tak stane.“

„Ale co s onou manipulací majetku panem Masonem, díky níž se plných padesát tisíc dolarů dostalo mimo kontrolu správce majetku?“ Soudce Ballinger pohlédl na Masona, pak na Melrosea. V jeho výrazu tváře pohrával lehounký úsměv. „Porušil pan Mason nějak…