Případ půvabné žebračky

KAPITOLA 8

Perry Mason vstoupil následujícího dne do své kanceláře v devět hodin, aby našel Dellu Streetovou, jak třídí poštu na tři hromádky: urgentní, důležité a nedůležité.

Mason si pozorně pročetl některé dopisy z urgentní hromádky a řekl: „No, myslím, že bychom mohli s něčím z tohohle trochu pohnout, Dello… O Daphne nic nového?“

„Zatím ne.“

Mason pohlédl na hodinky. „Za hodinu bude doktor Alma v sanatoriu vyšetřovat Horace Shelbyho. Myslím, že tam bude rušno.“

„Co konkrétně?“ zeptala se Della.

„Nevím,“ odvětil Mason. „Je možno několik verzí. Buď Shelbyho nadrogovali i přes pokyny doktora Almy, anebo se pokusí vymyslet nějakou záminku, proč by doktor Alma Horace Shelbyho nemohl vyšetřit.“

„A co by potom udělal doktor Alma?“ zajímala se Della Streetová.

„Podle toho, jak mluvil,“ vysvětloval Mason, „bych řekl, že by lidem ze sanatoria dal vybrat: buď ho nechají vyšetřit Horace Shelbyho, nebo je požene před soud pro maření soudního příkazu.“

„A když bude nadrogován?“ zeptala se.

„Doktor Alma to odhalí a vypoví o tom před soudem.“

„A když nebude,“ pokračoval Mason, „pak sázím deset ku jedné, že se bude Horace Shelby těšit naprostému duševnímu zdraví. Třeba bude trošku vyčerpaný z událostí posledních týdnů, ale určitě bude jeho chování logické a koherentní, takže budeme moci získat soudní příkaz o zrušení současné správy jeho majetku. A v tu chvíli vykáže Shelby Finchleyovy ze svého domu, sepíše závěť ve prospěch Daphne Shelbyové a všechno šťastně skončí.“

„A co s tou vaší šekovou transakcí? Nebudou z toho chtít dělat nějaké potíže?“

„Mohou to zkusit,“ řekl Mason, „ale podle mého názoru budou mít plné ruce práce jiných věcí. V takovýchhle záležitostech je nejlepší obranou protiútok… Dobrá, pojďme se tedy pustit do nějakých těch restíků.“

Právník diktoval Delle odpovědi na dopisy až do deseti hodin, potom se protáhl a zívl.

„To by zatím stačilo, Dello. Nemohu pořád nemyslet na sanatorium Goodwill a co se tam asi právě teď děje… Zkuste zavolat Daphne. Povíme jí, ať si dá pohov a do ničeho se neplete. Je tady šance, že se celá naše opozice sesype.“

„Jste dnes ráno velmi optimistický,“ poznamenala Della Streetová a už sahala po sluchátku.

„Vždyť jsem se skvěle vyspal,“ podotkl Mason s úšklebkem, „dobře nasnídal, a — k čertu, Dello, podle toho, jak doktor Alma mluvil, ten člověk ví, co dělá. A jakmile doktor tohoto kalibru vstoupí do případu, okamžitě vnese do řad protivníka zmatek.

Pokud tomu takzvanému sanatoriu hrozí odebrání licence anebo se toho jeho lidé obávají, je velmi pravděpodobné, že zcela obrátí a začnou zpívat úplně jinou písničku.“

Della řekla do telefonu: „Slečnu Daphne Shelbyovou, prosím. Bydlí na pokoji číslo 718.“

Chvilku držela sluchátko, pak se zamračila, pohlédla na své hodinky a pak zrakem sklouzla na Masona: „Neozývá se.“

„No nic,“ rozhodl Mason. „Nechte jí vzkaz. Až se dostaví, ať nám zavolá do kanceláře.“

Della vyřídila vzkaz a zavěsila.

„Nejspíš šla pozdě spát a teď zrovna snídá v hotelové jídelně,“ usoudil Mason.

„Nebo třeba šla po nákupech,“ přidala se Della. „Její status se po vaší včerejší fintě pronikavě změnil.“

„To nebyla žádná finta,“ bránil se Mason s úsměvem. „Darwin Melrose je jeden z těch právníků, kteří jdou do takových detailů, že jim až někdy ujde hlavní smysl.

Melrose se vyjádřil tak specificky v tom smyslu, že přesně takový a takový obnos z onoho účtu podle stavu k takovému a takovému datu má být převeden na Bordena Finchleyho, jako správce majetku, že v té své přesnosti úplně zapomněl, že byl Borden Finchley ustanoven správcem veškerého majetku Horace Shelbyho, takže musejí být veškeré účty, závazky, obligace a kdovíco ještě se může někdy objevit v rukou banky převedeny do rukou správce. Ale Melrose vydal jen ten svůj specifický příkaz a potom nechal Bordena Finchleyho, aby celý účet správce majetku vybral a v jiné bance zase založil.“

Mason se uchechtl. „Ale jestli na mě chce vyrukovat s technickými podrobnostmi, oplatím mu beze všeho stejnou mincí.“

„A co tomu řekne soudce Ballinger?“

„To nevím,“ odpověděl Mason. „Ale řekl bych, že je soudce dost velkorysý a navíc má sám dost silné podezření, že je v této kauze něco skrytého, co by asi podrobnější prozkoumání nepřežilo. Bohužel nás skutečnost, že Daphne není pokrevnou příbuznou Horace Shelbyho, staví trošku mimo hru, jinak bych už dávno rozpoutal pěkný ohňostroj křížových výslechů. Prozatím nemám před soudem žádný oficiální status.“

Zazvonil telefon. Della Streetová zvedla sluchátko a řekla: „Ano, Gertie,“ a potom k Masonovi: „Asi volá Daphne.“

Mason přikývl a začal se natahovat po aparátu, když se náhle zarazil při pohledu na Dellin změněný výraz.

Della se obrátila na Masona a informovala ho: „Je to doktor Alma, prý je to velmi důležité a chce s vámi ihned hovořit.“

Mason přikývl, převzal sluchátko a ohlásil se: „Ano, Mason u telefonu.“

Na druhém konci se ozval zvučný, hluboký hlas doktora Almy.

„Pane Masone,“ začal, „jsem právě v tom takzvaném sanatoriu Goodwill. Jak víte, přišel jsem na soudní žádost za Horacem Shelbym.“

„A co je s ním?“ zeptal se Mason. „Snad se s ním něco nestalo?“

„Stalo se toho s ním moc,“ odtušil Alma.

„Proboha, snad není mrtev!“

„To nevíme,“ odvětil Alma. „On tady totiž není.“

„Není tam?“

„Není.“

„Co se stalo? Nechali Finchleyho, aby ho někam přestěhoval?“

„To nevím, ale velmi rád bych to vypátral,“ řekl Alma. „Ten muž je prostě pryč. Prý uprchl.

Rád bych se o tom dozvěděl víc, než stačí někdo zamaskovat všechny stopy… Myslím, že pro vás pracuje poměrně zkušený a spolehlivý soukromý detektiv, že?“

„Ano,“ odpověděl Mason.

„A vy sám jste přímo legendární postava. Co kdybyste sem vy a ten váš detektiv přijeli?“

„Pustí nás dovnitř?“ zeptal se Mason a mrkl na Dellu Streetovou.

„Jestli vás pustí dovnitř?“ zahřměl doktor Alma. „Já vás pustím dovnitř! Obrátím jim to tady naruby, jestli s námi nebudou jednat naprosto otevřeně!“

„Jedu hned,“ slíbil Mason.

Položil sluchátko, popadl svůj klobouk a řekl Delle Streetové: „Zav…