Okresní prokurátor využívá šance

Kapitola 9

Cestou zpátky do Madison City se Selby rozhovořil: „Tak se mi zdá, Rexi, že to dostáváme do figury. Eva Dawsonová byla obětí nějaké střelby. Ten, kdo ji postřelil, ať už to byl kdo chtěl, ji odvedl do Melvinova domu a uložil v posteli, kterou paní Kaneová našla zakrvácenou. Pak celý zděšený letěl k starému A. B. C.

A. B. C. začal bleskurychle uvažovat. To je jeho – neztrácet čas, pravděpodobně právě za to inkasuje své tučné honoráře.

Byl si vědom, že výstřel z pistole slyšeli hosté a také sousedi. Muselo se pro něj nalézt nějaké vysvětlení. Carr zatelefonoval lidem, kteří bydleli v tom domě v Las Alidas, a požádal je, aby dům vyklidili, že ho chce asi na dva tři týdny používat. Potom sehnal nějakého ochotníka, na něhož by bylo možné ten výstřel svést. Tady vidíš, Rexi, jak nebezpečnou moc má člověk, který toho na lidi ví tolik, že může udělovat takovéhle příkazy a dostávat jiné lidi z podobných průšvihů.“

„Hrom do toho,“ ulevil si vztekle Brandon, „co proti mozku a moci tohohle typu můžeme dělat? Vetře se do nějakého společenství a první, co se o něm dozvídáme, je, že je popadl pod krkem. Je chytrý a má konexe, Dougu, to Carrovi dává moc.

Když se tu poprvé objevil, byl úplný pária, stál na okraji společnosti. A teď v pozadí mává vším, co se tu děje. Vysekává velká zvířata z jejich obtíží a pak toho na ně spoustu ví. Všech svých styků potom využije, aby se dostal nahoru a hromadil větší a větší moc.“

Selby ukázal na lepenkovou krabici na sedadle auta a podotkl: „Dobrá, máme nůž, který tu práci udělal. Ještě má na čepeli mastnou tužkou napsanou kalkulační značku obchodníka – velkoobchodní cenu vyznačenou písmeny TEM – a prodejní cenu číslicemi 7,65 §. Musíme jít po stopách toho nože.“

„Můžeš se spolehnout, že si starý A. B. Carr s odpovědí poradí,“ pronesl Brandon zatrpkle. „Sežene půl tuctu svědků, kteří odpřisáhnou, že ji viděli, jak ten nůž kupuje v železářstvím

„To vím,“ odpověděl Selby, „ale bude muset zjistit to pravé.“

U soudní budovy, na parkovišti vyhrazeném pro dopravní prostředky šerifovy úřadovny, Brandon služební vůz otočil a podle svého starého zvyku zacouval do vyznačeného prostoru tak, aby v případě poplachu mohl skočit do auta a okamžitě vyrazit.

Zadními dveřmi vešli do budovy a právě se vydali po schodišti k šerifově kanceláři, když za sebou zaslechli rychlé, lehké kroky. Kolem ohybu chodby přicházela Sylvia Martinova a s prstem na ústech na ně kývala.

Oba úředníci se obrátili a následovali ji chodbou, až se zastavila nedaleko dveří do kanceláře soudního asesora a počkala na ně.

„Co se děje, Sylvie?“

„Jeden chlapík porušil všechny předpisy o omezení rychlosti jen aby se sem dostal, a tak se mi zdá, že je to doktor.“

„Jaký doktor?“ tázal se Brandon.

„Ten, co v Las Alidas ošetřoval to děvče.“

„Oh, oh,“ řekl Brandon, „to by byla trefa!“

„Počkej moment,“ varoval ho Selby. „Nejsem si tak jistý že by to byla trefa.“

„Jak to myslíš?“ zeptal se Brandon. „Když dostanem toho doktora, budeme…“

„Nedostaneme my jeho, ale on nás,“ opáčil Selby. „Víš, Rexi, až moc to vypadá na jeden z tahů A. B. Carra.“

Brandon potřásal hlavou. „Carr bude dělat psí kusy, abychom toho doktora nedostali.“

„Za obvyklých okolností možná,“ stál na svém Selby, „ale dejme tomu, že ten doktor prohlásí, že to děvče chovalo sebevražedné úmysly. Co potom?“

Šerifův obličej se zlověstně zamračil.

„Jen si to představ,“ pokračoval Selby. „Nám váže ruce zákon. Než někoho můžeme usvědčit z vraždy, musíme prokázat, že k vraždě došlo. Jsme povinni osvětlit případ do té nejmenší podrobnosti a nad jakoukoliv věcnou pochybnost. Tak chytrý A. B. Carr je, aby mu to neušlo. Je schopen začít kouzlit s fakty tak, že jaktěživi nevezmeme ani tuhle první překážku. Podaří-li se mu docílit, abychom klopýtli hned na ní, bude houby platné pokračovat a propracovávat celý případ včetně motivu a všech okolností.“

„Mám pro vás ještě něco, Dougu,“ vmísila se Sylvia.

„Co je to?“

„Já – tedy, z jedné strany, pokusila jsem se vás předběhnout, ale čistě jen v rámci svých povinností.“

„Jak to?.“

„Chtěla jsem starého A. B. Carra požádat o interview.“

„A kdo by taky nechtěl,“ poznamenal ponuře Brandon.

„Nikde v Madison City ani poblíž nebyl,“ pokračovala Sylvia, „zdálo se, že o něm nikdo neví. Zavolala jsem meziměstsky do jeho kanceláře v Los Angeles. Zeptala jsem se sekretářky, která zvedla sluchátko, kde bych mohla pana Carra zastihnout, a ona – celkem přirozeně – chtěla především, abych kápla božskou, kdo volá.“

„A vy jste jí odpověděla, že tisk?“ zeptal se zděšeným hlasem Brandon.

„Lhala jsem, jako když tiskne,“ vrtěla hlavou Sylvia.

„Co jste jí řekla?“ otázal se Selby.

„Řekla jsem, že u aparátu je Paula Melvinová.“

Brandon si pohvízdl.

„A sekretářka mi sdělila, že Carr asi dva tři dny nebude k maní, že odcestoval vozem někam na sever státu. A já, jakožto náhražková choť Jima Melvina, jsem se začala čílit a prohlásila jsem, že se s ním musím spojit, a to hned teď, kde se prvně zdrží, abych ho mohla dosáhnout. A ta dívka pravila, že v Highdale. Říká vám to něco?“

Oba, Selby i Brandon, se zatvářili nechápavě.

„Koukám, že neříká,“ konstatovala Sylvia, „ale vsadím se, že to má co říci k tomuto případu.“

„Každopádně,“ prohlásil Brandon, „chceme s Carrem mluvit. A už jen to, že víme, kde je, znamená určitou pomoc.“

„Ale zatím s ním ještě mluvit nechceme,“ dodal Selby.

„A co takhle fotky toho mrtvého děvčete?“

„Zrovna nějaké chystáme. Dáváme je retušovat, aby ji představovaly s otevřenýma očima. Doufám, že docílíme, aby si byla opravdu podobná. Doposud nám nikdo nemohl říci, odkud je nebo má-li nějaké příbuzné. Nicméně hodláme se pokusit o pátrání v několika směrech.“

„Kdy ty obrázky dostanete?“

„Můj zástupce už je tady zpátky a vyvolává snímky, které tam získal.“

„O. K., šerife, dejte mi vědět, jestli ten chlápek, co na vás nahoře čeká, je opravdu ten doktor. Chci psát zprávu.“

„Uděláme to ještě líp,“ navrhl jí Brandon. „Je-li to ten doktor, počkejte si na něho, až půjde z mé kanceláře. …