Kapitola 2
Když letadlo přistálo na letištní ploše v Tucsonu, bylo pozdní odpoledne.
Prošel jsem k bráně a všiml si vysokého světlovlasého třicátníka v kovbojském klobouku, stojícího poblíž brány.
Vypadal houževnatě a kompetentně, čímž vyčníval z davu lidí, kteří se tu shromáždili, aby uvítali cestující z letadla.
Mé oči k němu zalétly a už se od něj neodlepily.
Prodral se dopředu. „Donald Lam?“ zeptal se.
„Přesně tak,“ řekl jsem.
Jedny z nejsilnějších prstů, s jakými jsem kdy měl co do činění, sevřely mou ruku, zmáčkly ji, až to zabolelo, a pak ji pustily. Ústa ve větrem ošlehaném obličeji se roztáhla do mírného úsměvu. „Já jsem Kramer, K-R-A-M-E-R,“ představil se. „Z výletního ranče v Butte Valley.“
Z letadla vystoupilo asi pětačtyřicet cestujících, ale on vybral neomylně právě mě.
„Předpokládám, že jste měl můj popis,“ podotkl jsem.
„Váš?“
„Ano.“
„Kdepak, jen mi bylo řečeno, že mám vyzvednout hosta, Donalda Lama, který přijíždí na třítýdenní pobyt.“
„Jak to, že jste mě v tom davu lidí poznal?“ zeptal jsem se.
Zazubil se. „Poznám je skoro vždycky.“
„Jak?“
„Vlastně,“ řekl se slabým texaským přízvukem,, jsem nepoznal já vás, ale vy mě.“
„Jakto?“
„Je to taková psychologická záležitost,“ vysvětloval. „Vezmu si kovboj skej klobouk a stoupnu si dopředu, od pobytu venku jsem nápadně opálenej. Hosté, co přijížděj, vědí, že je má někdo na letišti čekat, a přirozeně maj obavy, jestli se s tím člověkem vůbec poznaj. Takže se na mě podívaj, pak zas odvrátěj zrak a ještě chvíli se rozhlížej, ale nakonec se ke mně pohledem vrátěj a je vidět, že si sami pro sebe říkaj Jestlipak je tohle ten člověk, kterej mi má přijet naproti.‘“
Kramer se zakřenil.
„To je dobrá psychologie,“ řekl jsem.
„Na turistickým ranči musíte používat psychologii pořád.“
„Vy jste studoval psychologii?“ zeptal jsem se.
„Psst,“ řekl.
„Co je na tom špatného?“
„Všechno. Když někdo ví, že na něj jdete s psychologií, je mnohem těžší dosáhnout výsledku.“
„Ale mně jste to řekl,“ upozornil jsem ho.
„Vy jste jinej,“ řekl. „Vy jste se zeptal, Jak to, že jste mě v tom davu lidí poznal?‘ Většina lidí řekne , Hned jsem vás v tom davu lidí poznal, pane Kramere. Jak jsem vás zahlíd, věděl jsem, kdo jste.‘“
Nechal jsem ho při tom.
Šli jsme vyzvednout moje zavazadla a vynesli je ven ke stejšnu, křiklavě vyzdobenému obrázkem kopce se stezkou, vinoucí se kolem něho. Dolů po stezce scházela dlouhá řada jezdců na koních a po stranách obrázku bylo velkými písmeny napsáno Turistický ranč Butte Valley. Na zadních dvířkách se skvěl obrázek vzpínajícího se mustanga a z druhé strany byla vymalována rozjařená společnost na koních, s plaveckým bazénem a dívkami v těsně přiléhavých plavkách.
„Asi tam u vás na ranči pracuje nějaký umělec,“ řekl jsem.
„Tohle umělecký dílo se vyplatí,“ informoval mě Kramer, „pokaždý, když jedeme do města pro zásoby. Zaparkuju auto, a jak si můžete všimnout, je na straně auta schránka s letáčkama o ranči, cenách a všem ostatním. Byl byste překvape…
Erle Stanley Gardner
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.