III.
V telefonním seznamu byl hotel Horský vánek uveden jako hotelový dům. Zavolal jsem tam a žádal ředitele. Žena, s kterou jsem hovořil, se mi představila jako ředitelka, paní Marlene Charlotteová.
„Mám dotaz na slečnu Evelyn Ellisovou,“ řekl jsem. „Můžete mi říct, jestli má vlastní telefon, nebo –“
„Má vlastní telefon, je stále v jejím apartmá, ale včera odpoledne se odstěhovala a neměla tolik slušnosti, aby mi to sama sdělila,“ řekla. „Odstěhovala se a nechala mi tu zprávu, že má zaplacený nájem do prvního a že mohu apartmá okamžitě pronajmout.“
„Nevíte, kam odjela?“
„Nevím, kam měla namířeno. Nevím, proč odjela. Nevím, s kým odjela. S kým mám tu čest?“
„Tady je Smith,“ řekl jsem. „Doufal jsem, že ji zastihnu ještě před odjezdem. Lituji.“
Zavěsil jsem.
Zavolal jsem do kanceláře a vyžádal si Elsii Brandovou.
„Ahoj, Elsie, chcete pro mě něco udělat?“
„Záleží na tom, co je to za divočinu.“
„Tohle je opravdu divočina,“ řekl jsem. „Musíte kompromitovat své dobré jméno.“
„To je všechno?“
„To není všechno,“ řekl jsem, „to je jen první krok.“
„Jak dál?“
„Budu sedět v agenturní kraksně před hotelovým domem Horský vánek. Je to na rohu Breeze-Mount Drive a 33. Avenue. Vemte si taxík a přijeďte tam. Sundejte si z pravé ruky pečetní prsten, nasaďte si ho na prsteník levé ruky a otočte ho tak, aby když se vám někdo bude dívat na ruku, vypadal jako snubní prsten. Udělejte to tak rychle, jak budete moct.“
„Donalde, prosím vás, nedělejte to,“ řekla.
„Já vás chápu,“ řekl jsem, „ale nedá se s tím nic dělat. Pomůžete mi, nebo mám najmout ženu z naší branže a poslouchat Bertiny nářky o výdajích?“
„Bude lepší, když najmete tu ženu. Berta ráda naříká.“
„Okej,“ řekl jsem. „To děvče se stane na čas mou manželkou. Když zažaluje naši agenturu –“
„Povězte mi, oč se jedná?“ přerušila mě. „Jedná se o velice důvěrnou, zajímavou práci.“
„Tak dobrá. Já vám pomůžu. Chcete, abych rovnou přišla?“
„Jak to jen bude možné. Nesleduje někdo kancelář?“
„Nevím o nikom.“
„Ukázal se ještě seržant Sellers?“
„Ne. Donalde, přišel sem dopis a byl doručen zvláštním poslem. Je adresován na vás a má na obálce označení Osobně a Důležité.“
„Vemte ho s sebou, seberte se a jeďte,“ řekl jsem.
Zavěsil jsem telefon a vytočil číslo Colter-Craigovy společnosti pro pojišťování nehod.
Když se mi ozvala telefonistka v jejich centrále, zeptal jsem se, kdo má na starosti tu záležitost s pancéřovým autem.
„Myslím, že byste o tom mohl hovořit s panem Georgem Abnerem,“ řekla. „Okamžik a já vás přepojím.“
„Vy máte na starosti tu záležitost s pancéřovým autem?“ zeptal jsem se.
„Vyšetřuji to,“ řekl opatrně. „Kdo prosím volá?“
„Mile,“ řekl jsem.
„Chcete říct pan Miles?“
„Řekl jsem Mile. Víte, kolik stop obnáší míle?“[2]
„Samozřejmě.“
„Kolik?“
„To má být vtip?“
„Pamatujte si to číslo,“ řekl jsem. „Pět tisíc dvě stě osmdesát. Až vám příště zavolám, jednoduše vám řeknu to číslo – pět tisíc dvě stě osmdesát. Tak tedy, kdybych sehnal těch padesát papírů nebo část toho, co v…
Erle Stanley Gardner
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.