Odvážnému štěstí přeje

Kapitola 10

Namířil jsem si to do čínské restaurace a ujistil se, že je opravdu pravá čínská. Patřila starému týpkovi se zjizveným obličejem a jiskřivýma očima.

Šel jsem k pultu. „Iloh shah kai mah,“ prohodil jsem nenuceně.

Je to jeden z čínských pozdravu. Znamená „Je na celém světě všechno v pořádku?“

Měl skloněnou hlavu a byl ponořený do nějaké účetní knihy. Mechanicky odpověděl: „Holi shah kal.“

Protože čínština je zpěvný jazyk, nepoužívá na konci otázky stoupavou intonaci. Dává se tam slovo „mah“. Svojí odpovědí mě ujistil, že na celém světě všechno v pořádku je.

A potom náhle překvapeně vzhlédl, když mu došlo, že nejsem Číňan. „Vy umíte čínsky?“ vyrazil ze sebe téměř nesrozumitelně.

„Jenom trochu. Dik kom doh. Mám mezi Číňany mnoho přátel. Poslyšte, chci jednomu čínskému kamarádovi poslat dopis. Potřeboval bych velkou červenou obálku. Máte nějakou?“

Položil jsem na pult dolarovku.

„Jaký dopis?“

„Žertovný dopis“ tekl jsem, „gong seuh, potřebuji velkou obálku, moc, moc červenou.“ Něco zabručel, vzal si bankovku a uložil ji do pokladny. Potom se sklonil pod pult a vytáhl obrovskou červenou obálku.

„Ta je perfektní,“ zajásal jsem. „Teď prosím vezměte štětec a napište na ni něco Čínsky.“

„Co já psát čínsky?“

„Třeba jméno vaši restaurace, to je jedno.“ Chvíli zaváhal. Potom namočil štětec do černého inkoustu a dolů na obálku rozmáchle vytvořil několik čínských znaku.

„Vy číst?“

Zavrtěl jsem hlavou. „Nečtu. Jenom trochu mluvím čínsky. Mám mnoho čínských přátel. Něco jsem od nich pochytil.“

„Vy žit v Las Vegas?“

„Ne, v Los Angeles.“

Vzal jsem si obálku a podal mu ruku.

Ponuře mi s ní potřásl.

Vyšel jsem ven a vydal se do jedné velké herny. Rozhlížel jsem se po nějakých reklamních letáčcích, až jsem našel jeden velký kartón, který přesně odpovídal velikosti obálky. Byla to reklama na výhodné sázky v tomto podniku.

Vložil jsem ji do obálky, zalepil ji a odnesl na poštu. Koupil jsem známky pro leteckou poštu a speciální nálepku na doporučený dopis. Adresoval jsem ji Claytonu Dawsonovi z Dawsonovy agentury pro inkaso pohledávek v Denveru, Colorado, připsal adresu kancelářské budovy, kde provozovala svoje služby Helen Loomisová, a vhodil obálku do poštovní schránky.

Zjistit jsem si, kdy mi letí letadlo do Denveru, a před odletem jsem si u hracího stolku párkrát hodil kostky a vyhrál sto padesát dolarů.

V Denveru jsem si pronajal auto. Pořádně jsem se vyspal a druhý den ráno jsem už svěží a odpočatý stál na chodbě, odkud jsem měl výhled na dveře kanceláře Helen Loomisové.

Věděl jsem, že jakmile bude doručena červená obálka s čínskými znaky jako speciální zásilka, zatelefonuje svému klientovi. Byl jsem si jist, že člověk, který se mi představil jako Cayton Dawson, nebude ani okamžik otálet a pospíší si zjistit, jaký obsah ten podivný dopis skrývá.

V devět patnáct byla speciálni zásilka doručena do kanceláře paní Loomisové. V deset patnáct tam vstoupila mladá atraktivní žena v obepnutých šatech, ve kterých se rýsovaly její l…