2. kapitola
Výraz hořkého zklamání ve tváři Esther Dilmeyerové způsobil, že najednou vypadala staře.
Kolem ní panovalo veselí, příznačné pro noční kluby, násilná, horečná rozjařenost, která vyžaduje neustálý příliv alkoholu, aby se udržela na výši a zajistila tak dividendy pro vedení podniku.
Orchestr vyluzoval melodie v rytmu swingu. Konferenciér přímo sršel bujarostí, když vyvolával do mikrofonu další čísla programu. Číšníci, kteří se proplétali mezi stoly, pečlivě dodržovali zásadu, že jídla se nemají nosit příliš brzy po koktajlech. Rozparáděným hostům se servírovaly nápoje křtěné vodou, ty ještě jaksepatří nerozparáděné úlisně obskakoval sám vrchní číšník a do nebe velebil kvality nápojového lístku.
Obzvláště spolehliví a prověření hosté se mohli zúčastnit mnohem tišší, zato však podezřelejší zábavy v místnostech nad barem, kde každý zvuk tlumily tlusté koberce.
Vedení si dávalo velice dobrý pozor na okruh prominentů, kteří směli projít dveřmi s nápisem Soukromé v zadní části šatny a vyjít po schodech do místností, v nichž se víření rulety mísilo s šumem distingované konverzace.
V přízemí vládlo veselí a alkohol. V prvním poschodí to bylo docela jiné. Vedení podniku jasně naznačilo, že u hracích stolů jsou vítáni pouze páni a dámy ve večerním. Nevtíravé symptomy vybraného vkusu na každém kroku měly zapůsobit na ty, kdož se ucházeli o přízeň štěstěny. Tlusté koberce tlumily kroky, decentní nepřímé osvětlení, těžké závěsy a ovzduší přepychově zařízeného salónu si přímo vynucovaly klid uhlazenost.
Člověk, který utratí víc, než si může dovolit, je tam, kde teče alkohol proudem a vládne nezřízené veselí, schopen rozpoutat to, čemu se v hráčském slangu říká rachot. Avšak člověk, který se necítí zcela ve své kůži, který je nucen navléci se do gala, pod sugestivním působením pozlátka luxusu spíše přijme svou ztrátu důstojně a odejde beze všeho rozruchu. Když pak svlékne frak a v nelítostném denním světle si uvědomí svou situaci, zmocní se ho výčitky svědomí a přizná si, že ztráta je ztráta. Pak mu dojde, že brát takové prohry jako džentlmen znamená jít na ruku těm, kdo na nich vydělávají – jenže pozdě bycha honit.
Esther Dilmeyerová nebyla žádný psycholog, ale byla dost zkušená, aby si uvědomila, že když ji angažovali v nočním podniku, očekává se od ní, že se bude svíjet v rytmu synkop, oslňovat hosty a udržovat je v náladě. Když se však pohybovala mezi stoly v horním poschodí, změnila se v distingovanou dámu. Tady se nevyžadoval zvonivý smích, kroucení rameny a vlnění boků.
Ženy se dívaly na Esther Dilmeyerovou s chladnou podezřívavostí. Muži se po ní ohlíželi a vrhali se do hry, kdykoli se jim od ní dostalo sebemenšího povzbuzení. Ačkoliv jimi částečně pohrdala, byli jí bližší – uvědomovala si, že ženy vlastně nezná vůbec.
Teď seděla sama u stolu, pečlivě skrývala své myšlenky a pohrávala si se sklenicí, v níž bylo zázvorové pivo se sodovkou, což měli nezasvěcenci považovat za šampaňský koktajl. Na rtech jí ze zvyku pohrával mírn…
Erle Stanley Gardner
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.