Kapitola 5
Krátce po páté přišla za Dougem Selbym do kanceláře Sylvia Martinova. Pod paží mela výtisk Bladu. „Viděl jste, Dougu?“ volala.
Zavrtěl hlavou.
„Měl byste si to přečíst, abyste se dozvěděl, jaké má Madison City štěstí, že má tak zdatného náčelníka policie. Tohle město má tak vynikající policii, že málem chytla gangstery, kteří vzali na vyjížďku jakousi nebohou oběť, právě v okamžiku, když se chystali spáchat vraždu.“
Selby se ušklíbl a dodal: „Ano, a navzdory tomu, že měli záblesk výstřelu jako vodítko, tak se jim podařilo nenajít tělo, a to museli chodit přímo nad gangstery, kteří se schovali ve strži.“
Sylvia se zasmála a řekla: „Myslím, Dougu, že tomu moc nedali. Něco jiného je sebrat pobudu a něco docela jiného je plížit se ve tmě, kde někdo čeká s nabitou zbraní.“
„To navíc,“ přisvědčil Sclby. „A co pro nás má Blade dalšího?“
„Ale spoustu věcí,“ řekla. „Dokonce se zmiňuje i o vás. No vážně, zmiňuje. Úplně dole až na konci toho článku. Píše, že když policejní náčelník Larkin vzal případ pevně do ruky, postoupil materiály prokurátorovi Dougu Selbymu s pokyny, jak má v této záležitosti dále postupovat.“
Selby se zazubil.
Sylvia Martinova dopáleně vyletěla: „Poslyšte, Dougu Selby. Neseďte tady a nezubte se a nemyslete si, že je to legrace. To je vážná věc. Otto Larkin zapracuje prostřednictvím Bladu, který vás nenávidí a udělá všechno, co bude v jeho silách, aby vás připravil o každou špetku důvěryhodnosti. Bude v každém ohledu snižovat váš význam, a jestli bude případ vyřešen, tak to bude zásluha statečného a lstivého náčelníka policie, který chytil zločince. A když se něco nepodaří, tak Blade napíše, že se do toho míchal okresní prokurátor a nedržel se Larkinových pokynů, takže vrahové proklouzli sítí, kterou kolem nich Larkin rozestřel.“
Selbyho úšklebek přešel ve shovívavý úsměv. Nacpal si dýmku, zapálil ji a spokojeně zabafal.
„To nemůžete dopustit, Dougu, aby se takhle prodával,“ řekla.
„Jak ho mohu zarazit?“ zeptal se.
„Můžete nám poskytnout nějakou munici,“ řekla, „a my na ně hned vypálíme zpátky.“
„Jakou munici?“
„Fakta, která jste zjistil, něco, o čem Larkin nemá ani ponětí.“
„Jinými slovy,“ řekl Selby, „vy byste chtěla důvěrný faktický materiál, takového malého sólakapra.“
„Jak jste to uhodl?“ zasmála se.
„Jsem úplný čtenář myšlenek,“ ujistil ji Selby. „Celá moje rodina měla sklon k okultismu.“
„Tak dělejte, Dougu. Vybalte to jako hodný chlapeček.“
Selby otevřel zásuvku svého psacího stolu a vyndal nějaké fotografie, na nichž byly tři poněkud rozmazané šmouhy, jakési blé brázdy vyryté na černém pozadí.
„Říká vám to něco, Sylvie?“ ptal se.
„Ne. Co je to, Dougu? Otisky prstů?“
„Ano, otisky na vražedné zbrani.“
„A vy víte, čí jsou to otisky?“
„Ovšem.“
„Tak čí jsou?“
„Petera Ribbera, našeho přítele z Los Angeles,“ řekl Selby. „Jak jsme získali otisky prstů, dal jsem je Bobovi Terrymu, aby je porovnal s Ribberovými otisky.“
Řekla: „Takže Ribber se sem zase vrátil.“
Selby souhlasil: „Zřejmě ano…
Erle Stanley Gardner
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.