Případ domovníkovy kočky

7

Z půlnočního nebe padal hustý déšť a v pochmurných kadencích bubnoval na lesklé listoví smutečních vrb. Každá kapka zasyčela, když dopadla na rozžhavený kryt benzínové lampy, která osvětlovala ponurou scénu.

Kolem světelného kruhu se rozprostíraly řady kamenných náhrobků a splývaly s tajuplně šumící temnotou.

Vítr utichl.

Hamilton Burger s límcem svrchníku vyhrnutým až k uším začínal ztrácet trpělivost. „Nemohli byste trochu přidat?“ zeptal se nevrle kopáčů.

Jeden z nich se na něho nevraživě zadíval. „Víc se nás sem dolů nevejde, a děláme jako mourovatý. Stejně už sem skoro na dně.“

Muž si utřel zpocené čelo mokrým rukávem a dal se znovu do kopání. Chvíli nato narazila lopata na něco tvrdého.

„Neštvi se tak,“ napomenul prvního kopáče kamarád. „Ať si ty řeči nechá, šafář jeden. Než rakev vytáhnem, musíme ji napřed pořádně vočistit vod hlíny. Provleču lano držadlama, a ty hoši, co zatím jen tak postávají vokolo, budou mít příležitost si taky trochu zamakat.“

Burger ignoroval dělníkův výpad. Nahnul se nad jámou a prohlížel si rakev.

Perry Mason si zapálil cigaretu a zadupal provlhlými střevíci. Paul Drake se k němu přitočil: „Nepropadneš se hanbou, až nám doktůrek řekne, že ten děda opravdu uhořel zaživa?“

Mason nedůtklivě zavrtěl hlavou. „Musel jsem uvést všechna fakta. Já osobně si myslím, že na to nejdou šikovně. Kdyby napřed vyslechli Editu DeVoeovou a pak trochu zmáčkli Sama Laxtera, šlo by to dopředu mnohem rychleji.“

„No dobře,“ řekl Drake, „ale pak by už Hamilton Burger nemohl couvnout, a byl by z toho proces. On má strach, že právě k tomu ho chceš dohnat. Tak to bere radši z druhého konce a než rozběhne vyšetřování naplno, chce se přesvědčit, jestli to byla opravdu vražda. Už má s tebou své zkušenosti, už se jednou spálil.“

„Kristepane,“ řekl Mason znechuceně, „ať si strčí tu svou opatrnost za klobouk. Když se do toho neobuje pořádně hned, tak mu ten případ může proklouznout mezi prsty. Říkáš, že už se spálil, že se bojí ohně, ale bez ohně buchty neupečeš. A taky je nesmíš napřed všechny sníst a pak si naříkat, že žádné nemáš.“

Tom Glassman, hlavní vyšetřovatel, se hlučně vysmrkal. „To tu opravdu musíme napřed všichni k smrti nastydnout, doktore?“

Doktor Jason chladně odpověděl: „Já bych taky raději ležel v posteli… Ten člověk je už v zemi nejméně týden, ale exhumovat se musí samozřejmě zrovna v tom momentě, co začne pršet.“

„Za jak dlouho nám budete moci oznámit výsledek prohlídky?“

„Možná že dost brzy. Bude to do značné míry záležet na tom, jak dalece byly tkáně ohněm zničeny.“

„Rozmotejte tam to lano!“ zavolal na ně jeden z dělníků. „A až zavoláme, zatáhněte. Už máme konce přivázaný k držadlům rakve.“

Za několik okamžiků společné námahy se jim podařilo, že rakev se s trhnutím odlepila od země a kolísavě vystupovala nahoru.

„Tahejte za ten provaz pořádně. Hezky stejnoměrně, ať se moc nekymácí! Táhněte pomalu, ale pořádně!“

Rakev se objevila na povrchu. Rychle ji podložili prknem a rakev na ni postavili.

J…