KAPITOLA 3
Perry Mason vystupoval se svou klientkou na minutu přesně z výtahu v poschodí, kde bydlel Brogan.
Na Masonovo zazvonění jim otevřel téměř ihned člověk, který působil asi tak esteticky jako pavouk. Byl to zralý čtyřicátník s krátkým tělem, dlouhými pažemi a dlouhýma nohama, silným krkem a plešatou lebkou, na které mu trůnila o několik odstínů tmavší paruka, než byly jeho vlastní vlasy po stranách hlavy.
„Zdravím vás, pane Masone,“ vítal je Brogan se širokým úsměvem a prohlížel si přitom Masona velkýma, vystouplýma očima, které působily trochu vybledlým dojmem.
Chopil se Masonovy ruky a vehementně jí potřásal ve vřelém, až přehnaně nadšeném stisku.
„Jsem opravdu moc rád, že vás poznávám! Tolik jsem o vás slyšel. Sledoval jsem vaše případy s velkým zájmem, pane Masone, a velice vás obdivuju. Jsem opravdu nesmírně potěšen, že se setkáváme, a doufám, že vám a panu Bainovi budu trochu prospěšný. A jak se daří dnes ráno vám, paní Atwoodová? Je to pro mě vzácné potěšení. Nepůjdete rovnou dovnitř?“
Brogan je uvedl do obývacího pokoje přepychově zařízeného bytu, zavřel dveře, otočil tvarovanou kulatou klikou, až zaklapla do západky, a dodatečně ještě zahákl řetěz, který zajišťoval, aby se dveře nedaly otevřít víc než na tři až pět centimetrů.
„Opatrnosti nikdy nezbývá,“ zabrumlal. „Však víte, jak to chodí, pane Masone. Je to trochu choulostivá záležitost. Nerad bych, aby sem na nás vtrhla horda detektivů. Znáte asi moje postavení v celé té záležitosti, pane Masone?“
„Nejsem si jistý, že znám,“ odpověděl Mason. „Vlastně jsem si úplně jistý, že neznám.“
„Tak se posaďte a udělejte si pohodlí. Chtěl jsem tuhle malou sešlost uspořádat u sebe doma radši než v kanceláři, protože člověk nikdy neví, co se může v kanceláři stát. Tam pořád někdo vyrušuje a není tam rozhodně tolik klidu jako doma.“ Najednou si všiml, že má právník naslouchátko a zvýšil automaticky hlas.
„Naliju vám naprosto čistého vína, pane Masone. Obvykle mám dotyčný kotouč s páskou v bankovním sejfu. Musím dbát na složitá bezpečnostní opatření, abych ho patřičně zabezpečil, a jsem například vždycky ozbrojený, když ho mám u sebe.“
Brogan si rozevřel sako a ukázal na pouzdro zavěšené na rameni, ve kterém měl v podpaží uloženu zbraň.
„Však víte, jak to chodí, pane Masone.“
Brogan se zakuckal smíchy.
„Teď už vidím, jak to chodí,“ odpověděl Mason.
„Ha, ha, ha,“ smál se Brogan. „Vy jste mi pěkný šprýmař, co? – Víte, pane Masone, já tu vystupuju tak trochu v roli prostředníka. Náhodou mám důvěru pana J. J. Fritche, přesněji řečeno zatlačil jsem ho do kouta, takže mu nezbylo, než mi důvěru dát.“
Brogan pokyvoval s úsměvem hlavou.
„Takže jste se ocitl v trochu choulostivém postavení, nemám pravdu?“ zeptal se Mason.
„Já jsem pořád v choulostivém postavení,“ odpověděl Brogan. „Už jsem si zvykl. Lidé se neustále snaží podsouvat mi nějaké špatnosti, ale já se chovám velice podobné jako vy sám, pane Masone. Snažím se chránit své klienty. To je mé krédo a abych ho dodržel,…
Erle Stanley Gardner
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.