Případ svorných sester

KAPITOLA 16

Zpráva se v soudní budově rozkřikla, a když soudce Alvord zaujal místo na soudcovské stolici, bylo už v soudní síni nabito k prasknutí.

„Budeme pokračovat v projednávání případu lid versus Gilman,“ oznámil.

„Pana obhájce informuji, že, jak jsem byl zpraven, si svědek Hartley Elliott přeje odčinit urážku soudu a je ochoten předstoupit.

Soud tudíž nařizuje přerušení dosavadního průběhu jednání, aby pan Elliott mohl zaujmout své místo; posléze dostane příležitost odčinit své pohrdavé chování.“

Z místnosti pro svědky se vynořil Elliott.

Mason se obrátil k Paulu Drakeovi. „Kde je Hancock, hrome?“

„Letadlo mělo opožděný přílet,“ řekl Drake. „Nad letištěm je mlha a mají potíže s přistáváním.“

„Krucipráce!“ ulevil si Mason. „Měl si najmout soukromé letadlo, aby…“

„V soukromém letadle by to bylo ještě horší,“ řekl Drake. „Letiště bylo takřka mimo provoz. Teď už se ale přistává. Hancockovo letadlo mělo přílet v osm třicet ráno. Nejspíš už přistál a je na cestě k soudní budově.“

„Zjisti to,“ řekl Mason. „Ať někdo zavolá na letiště. Zeptejte se, jak to s tím jeho letem dopadlo. Možná budu muset požádat o odročení jednání.“

Hartley Elliott se posadil na svědecké lavici.

„Mladý muži,“ oslovil ho soudce Alvord, „bylo mi řečeno, že jste se rozhodl podřídit se nařízení soudu a odčinit urážku, které jste se dopustil svým pohrdavým postojem.“

„Ano, Vaše Ctihodnosti.“

„Výborně,“ řekl soudce Alvord. „Okresní prokurátor bude tedy pokračovat ve výslechu svědka. Zodpoví-li svědek řádně a ochotně všechny otázky a usoudíme-li, že odčinil urážku soudu, bude rozsudek odvolán. Pokračujte, pane okresní prokurátore.“

Hamilton Burger, v jehož obličeji se objevil náznak triumfální radosti, prohlásil: „Pane Elliotte, zeptám se vás, kdy jste poprvé viděl Glamis Barlowovou ráno třináctého. Abychom si rozuměli – ptám se, kdy jste ji viděl poprvé.“

„Odešel jsem od ní až po půlnoci,“ řekl Elliott.

„Dobrá, pozměním otázku. Kdy jste příště viděl Glamis Barlowovou poté, co jste se ráno třináctého uložil k spánku?“

„V osm hodin dvacet pět minut.“

„Jste si tím časem jist?“

„Ano, pane.“

„A kde jste v tu dobu byl?“

„Stál jsem u okna ložnice, ve které jsem pobýval v domě Gilmanových ve Vauxman Avenue číslo 6231.“

„A viděl jste slečnu Barlowovou?“

„Ano.“

„Kde byla, když jste ji viděl?“

„Vycházela ze dveří dílny.“

„Aby nedošlo k nedorozumění ohledně toho, co míníte dílnou, požádám vás, abyste přistoupil k tabuli a v plánku označil místo, které máte na mysli.“ Svědek to udělal.

Hamilton Burger řekl: „Nechť je v zápise uvedeno, že svědek na plánku, který je předmětem doličným žaloby B, ukázal na obdélník, označený jako ‚Dílna‘. Je to tak správně, pane Elliotte?“

„Ano, pane.“

„Co jste ji viděl dělat?“

Elliott znatelně zaváhal a potom řekl: „Vyšla ze dveří. Rozhlédla se vpravo a vlevo, pak za sebou zavřela, dala se do chůze a pak se rozběhla kolem domu.“

„Kolem domu? Jak to myslíte?“

„Šla směrem k jihu, a když zahnula za roh, ztratil jsem ji z…