7
Čerstvě oholený Perry Mason se zastavil u psacího stolu Delly Streetové a usmál se na ni.
„Jak se cítíte po tom nočním flámu?“ zeptal se.
„Senzačně,“ odpověděla. „Koukám, že noviny rozmázly Bassetovu vraždu, ale o Brunoldovi se nezmiňují.“
„Hoši od novin o Brunoldovi nevědí,“ řekl jí.
„Jak to?“
„Protože ho Holcomb nevzal na ústředí. Odvezl ho na nějaký odlehlý okrsek, aby ho tam mohl zmáčknout.“
„A nemohl jste nic udělat?“
„Byl bych mohl zažádat o habeas corpus (Příkaz nařizující předvedení osoby k soudu (pozn. překl.) ), ale nechtěl jsem ještě odkrývat svoje karty. Možná je Brunold na tom takhle líp. Stejně by z něj byla policie všechno dostala, ještě než by mi ten příkaz vystavili.“
„A co paní Bassetová?“
„Volal jsem jí, jakmile jsem se vrátil domů.“
„Mluvil jste s ní?“
„Ne. Když jsem od nich odjel, sehrála hysterický záchvat a Holcomb s ní nic nesvedl. Syn zavolal doktora a pak se mu podařila finta. Řekl, že ji odveze do nemocnice, ale v žádné nemocnici se neobjevila. Kluk odmítá prozradit, kde je. Říká, že jakmile to bude třeba, přivede ji.“
„Ani vám nechtěl říct, kde je?“
„Ne.“
„Jak je možné, že to Holcomb dopustil?“
„Holcomb se řítil sem za Brunoldem. Tím dostal mladý Basset šanci. Chopil se jí. Ale podle mě je jisté, že poldové jejich dům hlídali. Oni vědí, kde paní Bassetová je. Možná to před mladým nedávají najevo, ale vědí to.“
„Takže jediné,“ řekla, „čeho Dick Basset dosáhl, je, že vy s jeho matkou nemůžete promluvit, ale policie ano. Je to tak?“
„Tak nějak to vypadá.“
„To znamená, že paní Bassetová o Brunoldově zatčení neví?“
„Nejspíš ne.“
„A kdy se to dozví?“
„Až se vrátí oběma nohama na zem a začne se chovat jako člověk. Řekl jsem mladému Bassetovi, že jí má vyřídit, aby se se mnou co nejdřív spojila, a řekl, že jde o nesmírně vážnou věc.“
„A nezavolala?“
„Ne.“
„Ale copak byste ji nedokázal najít?“
„A k čemu by to bylo dobré? Policie ji na beton hlídá. Kdybych se byl pokusil do případu zamíchat, dostali by mě do nepříjemné situace. Tak jako tak – situace, ve které jsem teď, není zrovna růžová.“
„Proč?“
„Protože na vražedné zbrani jsou možná moje otisky prstů.“
Kreslila na roh stenografického bloku ostrou tužkou malé obrázky.
„Tohle je nejpodivnější případ vraždy, do kterého jste se kdy zamotal,“ řekla po chvíli. „Ani v něm nemáme žádné klienty, alespoň jsme nedostali žádnou zálohu na palmáre, kromě od Brunolda.“
Zvolna kývl. „Škoda, že jsem včera v noci nevěděl, jak se spojit s Bertou McLaneovou. (Doslova přeložená nelogičnost z originálu. Mason měl číslo telefonu McLaneové, na něž jí volal z drugstoru po setkání s Bassetem (pozn. překl.) ) Nenechala nám žádnou adresu, že?“
„Ne, jen ten hoch – Harry McLane. Nejspíš je to adresa nějaké sázkové kanceláře.“
„To asi bude. Zkuste, jestli by se vám podařilo dostat ho k telefonu. Zavolejte tam a zjistěte, jestli nevědí nějaké číslo, na kterém by bylo možné ho co nejdřív sehnat.“
Přikývla, udělala si poznámku do bloku a zeptala se: „Ještě něco?…
Erle Stanley Gardner
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.