KAPITOLA ČTVRTÁ
Mlha se zvedala a začínalo jí prosvítat slunce. Everett Belder zaparkoval manželčino auto před domem a pokradmu mrkl dozadu, kde se uprostřed dalšího bloku ukrývala v zaparkovaném automobilu Berta Coolová. Vystoupil z auta, zapnul si kabát a zvedl ruku, aby si upravil krempu klobouku, přičemž udělal nenápadné znamení.
Berta Coolová, která ho pozorovala čelním sklem firemního auta, si odfrkla a znechuceně si pro sebe zabručela: „O co se to sakra pokouší?“
Belder se podíval na hodinky, pohlédl k domu, otevřeným okénkem v levých předních dveřích auta sáhl dovnitř, dlaní stiskl houkačku a pak se ulicí rychle vydal pryč.
Berta Coolová se s klidem filozofa uvelebila na sedadle, zapálila si cigaretu a čekala; chytrýma malýma očkama přitom sledovala, co se kde děje.
V oné ulici této tiché obytné čtvrti byl jen malý provoz. Z hlavní třídy, na níž čekal Belder na autobus do centra, zazníval slabý hukot – hluk dopravy byl nepřetržitý, nicméně byl slyšet jen slabě.
K nároží přijel autobus, zastavil, spolkl Beldera a vyrazil dál. Slunce ještě nerozptýlilo husté mraky mlhy, které sem přitáhly od oceánu, ale vrstva mraků řídla a začínaly jí prosvítat kusy modrého nebe.
Berta Coolová dokouřila. Podle hodinek bylo deset minut po jedenácté.
Jednou nebo dvakrát během následujících deseti minut projelo ulicí auto. Žádné z nich podle všeho nemířilo nikam do nejbližšího sousedství a žádný z řidičů si Berty Coolové nevšímal.
V jedenáct dvacet dva se dveře Belderova domu otevřely. Berta zapnula zapalování, zmáčkla startér, nahodila motor a přitom neustále pozorovala svou kořist – ženu, která kráčela k autu rychlými kroky jako někdo, kdo má velice naspěch. Berta si všimla, že pod nápadným kostkovaným kabátem žena skrývá pěknou postavu. Měla také přiléhavý světle zelený klobouček a Berta zahlédla hladký ovál mladistvého obličeje, černé brýle a jasně červená ústa. V ohbí levé paže nesla žena mladou kočku, která neklidně švihala ocasem sem a tam.
Sledování bylo rutinní záležitost.
Druhé auto jelo normální rychlostí, puntičkářsky stavělo na křižovatkách, pečlivě dodržovalo všechny přednosti v jízdě, ale k Bertině mírnému překvapení nezabočilo k obchodní čtvrti v centru. Místo toho křižovalo sem a tam, přejelo Crenshaw Boulevard a zabočilo směrem na Inglewood. Díky kočce, která se vyšplhala na opěradlo předního sedadla, rozeznávala Berta vůz před sebou i na velkou vzdálenost.
Nízký provoz usnadňoval sledování, zároveň však bylo obtížné držet se příliš blízko, aniž by člověk riskoval, že se prozradí. Kdyby řidička vepředu dala nějak najevo, že si je sledování vědoma, Berta by se zavěsila těsně za ni, protože prozradit se jí bylo milejší než neuspět. Ale události se vyvíjely tak, že se Berta pohodlně táhla o kus vzadu a pro tu chvíli zanedbala závazná pravidla sledování.
Na semaforu důležité křižovatky o blok dál se varovně rozblikala červená. Berta hned zpomalila, aby dojížděla jen zvolna, když tu náhle spatřila, že auto paní Belderové na červenou vůbec nezastavilo. Řidička sice nezrychlila, ale s naprostým klidem a nevšímavostí prostě blikající červené světlo ignorovala a bezstarostně jela dál svou cestou.
Berta sice okamžitě dupla na plyn, ale na křižovatce ji zastavila naplno svítící červená a proud vozidel v příčném směru.
Rychlý pátravý pohled Bertu přesvědčil, že v nejbližším o…
Erle Stanley Gardner
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.