KAPITOLA 15
Berta Coolová pečlivě zavřela dveře.
„K čertu s tebou,“ rozzlobeně vyštěkla, „ty jsi mě do toho dostal. Proč jsi mě nevaroval, proti čemu jdu?“
„Snažil jsem se, ale ty jsi mi řekla, že žádný zatracený právník tě nemůže zaskočit.“
Berta do mě zabodla pohled a natáhla se pro cigaretu.
Vytáhl jsem z kapsy svoje a usadil se v křesle pro klienty.
Berta si ulevila: „Jak si, k čertu, má člověk přesně pamatovat všechny ty podrobnosti. Přece si nemůžeš pamatovat, co jsi dělal, kolik uplynulo sekund a všechno ostatní.“
Poznamenal jsem: „Zajímá mě Esther Witsonová. Jela za tebou osm nebo deset bloků. Vzpomeň si, ona…“
Ozvalo se opatrné zaklepání na dveře.
„Pokud to bude náhodou Mysgart,“ upozornil jsem Bertu, „tak se, prosím tě, ovládej.“
Berta se na mě bezradně podívala.
„Pokud to je ten zatracený právník, Donalde,“ požádala mě, „budeš mluvit ty, ano?“
Otevřel jsem dveře.
Mysgart se zeptal: „Mohu vejít?“
„Jen pojďte dál,“ pobídl jsem ho a ukázal na křeslo pro klienty.
Mysgart se na Bertu usmál: „Ještě se na mě zlobíte, paní Coolová?“
Odpověděl jsem místo Berty: „Kdepak. Je to přece obchodní záležitost.“
„Jsem rád, že to tak berete, pane Lame. Víte, moje klientka je trochu výbušná… nechá se lehce unést stejně jako spousta ostatních žen.“
Berta si ho pouze změřila pohledem a vyfoukla kouř z cigarety.
„Cigaretu?“ zeptal jsem se Mysgarta.
„Děkuji.“
Přisunul jsem mu krabici s cigaretami. Vybral si jednu a zapálil si.
„Je paní Lidfieldová těžce zraněná?“ zeptal jsem se.
Ušklíbl se a opáčil: „Víte, jak to chodí. Až dostane odškodné, vyskočí čiperně jako srnka. Když ho nedostane, může zůstat v posteli klidně rok. Glimson je zpropadeně mazaný. Specializuje se na podobné případy.“
„Ale vy se v tom taky vyznáte docela dobře,“ poznamenal jsem.
Usmál se.
Berta zasáhla: „Ke všem proklatým…“
Obrátil jsem se na ni. „Omluv mě. Pokud se o to chceš postarat sama, jdu pryč.“
Zamířil jsem ke dveřím.
„Nechoď, Donalde.“
Na chvíli jsem zaváhal a významně na ni pohlédl.
„Už budu zticha,“ slíbila.
Sundal jsem ruku z kliky od dveří.
Mysgart nečekaně vyhrkl: „Paní Coolová se zmiňovala o tom, že má zájem nabídnout určité vyrovnání v tomto případě, aby nemusela svědčit…“
„Ale už svědčila,“ namítl jsem.
Mysgart otevřel svůj kufřík, chvíli v něm hrabal, pak vytáhl nějaké papíry a začal si je horlivě prohlížet. Po chvíli pronesl: „Myslím si, že by bylo možné domluvit se na určitém vyrovnání. Myslím, že to je taky ten důvod, proč se Glimson snažil tak rychle získat svědectví paní Coolové. Předpokládám, že chce dosáhnout určitého vyrovnání.“
„Fajn,“ usmál jsem se. „Je to na vás.“
Podíval se na mě překvapeně. „Chcete tím říci, že teď už nechcete navrhnout žádné vyrovnání?“
„Ani moc ne.“
„Ale proč, pane Lame? Nechci jednat nijak ukvapeně. Věřím, že tento případ můžeme vyřídit v obchodním a přátelském duchu. Ale důkazy nyní ukazují, že paní Coolová byla dost neopatrná. Dokazuje to její vlastní svědectví. Zastavila na zakázaném místě…
Erle Stanley Gardner
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.