Případ Vrcholek ledovce

KAPITOLA 7

Poručík Sheldon byl vysoký elegantní člověk, který vůbec nevypadal jako policajt. Měl na sobě jednoduchý oblek, seděl za stolem a v obličeji měl výraz otcovského pohoršení. Postavil se, potřásl mi rukou a zase si sedl.

„Jsem opravdu rád, že vás poznávám, Donalde. Cokoliv pro vás můžeme udělat, uděláme to velmi rádi.“

„Díky.“

„Rádi pomáháme návštěvníkům. Děláme, co je v našich silách.“

„Děkuji, jsem si jist, že to ocením.“

„Ale na druhou stranu očekáváme odpovídající spolupráci.“

„Jistě.“

„Takže vy se zajímáte o nehody, které se staly v úterý v noci a kde řidič ujel.“

„Nejenom. Zajímají mě všechny zločiny, ale věnoval jsem speciální pozornost těmto případům.“

„Já vím, já vím. Chtěl jste všechny. Nechal jsem to pro vás všechno sepsat. Tady je to.“ Podal mi třístránkový seznam zločinů, které zahrnovaly jeden případ sexuálního obtěžování, tři krádeže, pět vloupání, tři případy řízení pod vlivem drog. Seznam pokračoval vydíráním, prostitucí, hazardními hrami a končil podvodným vylákáním peněz.

Nenechali mě to dočíst do konce. Poručík Sheldon začal: „Nechte si to a zatím to schovejte. Budete mít čas si to prostudovat později. Co víte o případech automobilových nehod, kdy řidič ujel?“

„Nic.“

„Vy máte možná klienta, který má auto, které je trochu pomačkané. Jste liška podšitá; chcete si předem zjistit, co získáte, než nám ho představíte.“

„Ne.“

„Je to logické.“

„Myslím tím, že nemám klienta, který má rozbité auto.“

„Ale, ale,“ usmál se Sheldon. „Nebudeme se přece navzájem oťukávat, Donalde.“

„Já nikoho neoťukávám.“

Jeho oči zamrkaly. „A nesnažte si hrát na drsného chlapíka. To vám tady nepomůže.“

„To mě těší, že ne.“

„Pak to je v pořádku, takže teď si navzájem perfektně rozumíme.“

Přikývl jsem. „Jestli se dozvím něco, co by vám pomohlo ve vašich případech, dám vám vědět.“

„Samozřejmě, že dáte,“ usmál se. „Já vím, že dáte. Za prvé umíme být vděční za jakoukoliv spolupráci. A za druhé, dokážeme být velmi, velmi nepříjemní, pokud nedojde k žádné spolupráci.“

Přikývl jsem.

„A teď, jak si to představuji já,“ pokračoval. „Vy jste z L.A. Máte tam detektivní kancelář a někdo k vám přišel a řekl: „Podívejte Lame, měl jsem nějaké problémy, když jsem si vyjel do San Franciska. Dal jsem si pár drinků a sbalil děvče, které se chovalo něžně a vášnivě. A když jsme jeli byla tam přecpaná křižovatka a pak jsem slyšel někoho vykřiknout. Nemyslím, že bych někoho srazil, ale jenom bych byl rád, kdybyste mi zjistil, jak na tom jsem. A pokud jsem někoho náhodou srazil, vy se to pro mě budete snažit urovnat, že ano?‘.“

Potřásl jsem hlavou. „Vůbec to tak není.“

„Já vím,“ řekl Sheldon. „Jenom vám vysvětluji, jak si myslím, že by to mohlo být.“

Neodpověděl jsem.

„Takže jste přijel sem a začal jste se rozhlížet, jak byste mohl získat informace o tom, co se stalo. Co se týká vás, je to v pořádku. Ale co se týká mého oddělení, rádi bychom vyřešili a uzavřeli tento případ. Rozumíte mi, že ano?“

Přikývl jsem.

Jeho oči ztvrdly. „Takže,“ pokračoval, „jestliže o tom něco víte, řeknete nám to a budeme všichni spokojeni; ale pokud nebudete spolupracovat, Donalde, váš muž bude ztracený. Nebude tu nic, co by se dalo urovnávat. Bude odsouzen a co se týká vás, kdykoliv přijedete do Friska, budete si přát, abyste raději zůstal doma.“

Znovu jsem přikývl.

„Takže, když jsme si všechno vyjasnili, co pro nás máte?“

„Zatím nic.“

„Ale, ale, Donalde. To se mi moc nelíbí. Nelíbí se mi to ‚zatím‘ a nelíbí se mi to ‚nic‘.“

Mlčel jsem.

„Chcete spolupráci, aniž byste za ni něco dal. Teď je nejvyšší čas, abychom jí položili základy.“

„Ty vaše odhady ale mohou být úplně scestné.“

„Samozřejmě, že mohou, Donalde. Nemusíte mi to říkat. Někdo taky mohl přijít do vaší kanceláře a říct: ‚Podívejte, Donalde, můj chlapec byl v San Francisku a když se vrátil domů, zjistil jsem, že se může dostat do problémů. Víte, on je to fajn kluk. A většinou nemá ve zvyku obrátit do sebe pár skleniček, sednout si za volant a projíždět se. Víte, co kdybyste zajel do San Franciska a zjistil, jestli tam není náhodou nějaký nevyřešený případ dopravní nehody, kdy řidič ujel.‘

Nebo. Někdo k vám mohl přijít a říct:,Viděl jsem v San Francisku, jak někdo srazil chodce a ujel. Byl jsem tam se ženou, která není moje manželka, a jednoduše si nemohu dovolit, abych se do toho zapletl. Ale dám vám pár informací o tom, co jsem viděl, a možná, že je budete moci použít, abyste zjistil řidiče toho auta a aby se on mohl o mě trošku postarat.‘ To by taky mohlo být jedno ze sto a jednoho vysvětlení pro to, že jste tady.“

„Mám klienta. Nemám vůbec představu, jestli vůbec něco ví o dopravní nehodě, ale chtěl bych to zjistit. Až přijedu zpátky do Los Angeles, navštívím svého klienta. Předložím mu to. Pokud je zapleten do podobného případu, bude se to snažit uhladit. A pokud se o to pokusí, budete první, kdo se o tom dozví. Jak se vám líbí tato varianta?“

Poručík Sheldon vstal, obešel stůl, uchopil mě za ruku a prudce mi s ní potřásl.

„Tak, Donalde,“ řekl. „Teď začínáte rozumět, jak pracujeme tady v San Francisku. Toto je způsob, jak se snažíme spolupracovat s vámi chlapíky zezdola. A nesnažte se o nějaké podrazy. Až se něco dovíte, jenom zvedněte telefon a nechte si zavolat poručíka Sheldona. Vyřídíme to jenom mezi námi dvěma. Pochopil jste?“

„Ano, pochopil,“ odpověděl jsem.

„Oznámíte mi, co jste vykopal, a řeknete mi, co s tím chcete udělat. Pak se policie na základě vašeho typu pustí do práce a případ bude vyřešen skvělou detektivní dedukcí. Až dokončíme případ, vy začnete pracovat na svých zájmech a my tu pro vás uděláme, co budeme moci. Poskytneme vám veškeré nám dostupné informace a najdeme cestu, jak z toho ven. Pokud to budete schopen urovnat, je to plus pro vás.“

Přikývl jsem.

„Ale pamatujte, Donalde,“ pokračoval hrozíce mi prstem před nosem, jako kdyby byl učitel ve škole a já nezbedný žáček. „Nepokoušejte se nenápadně proklouznou kolem nás. Pokud se něco dozvíte, bude pro vás lepší, abyste nám to řekl. Pokud budete vědět n…