Kapitola 9
MATKA FREELMANOVÁ měla oči suché, ale jen proto, že ve škole života, kterou vychodila, vštěpovali žačkám zásadu, že slzami se ničeho nedosáhne, kdežto práce, víra, odvaha a vytrvalost mnohé zmůže.
Řekla: „Trápím se kvůli tomu, pane Selby. Vždycky jsem byla hrdá na to, že jsme z dětí vychovali takové řádné muže, že se v životě dobře uplatnili, a teď –“ Polkla a usouženě to dopověděla: „Teď nastane tohle! Jistě, Gilbertovi nemůžete dávat vinu, že za ní stojí. Káže mu tak povinnost. Je to jeho žena.“
Selby chápavě přikývl.
„Kde je teď Gilbert?“ zeptal se.
„Doktor mu dal něco na spaní. Nakázal, abychom ho nerušili. Když jste k nám dnes dopoledne přijel, nepřipustila jsem, aby ho vzbudili, protože jsem si myslela, že pojede za vámi, hned jak se probudí… Ale to se nestalo.“
„Co udělal?“
„Skočil do auta a v tu ránu byl pryč. Myslím, že jel za tím advokátem.“
„Za A. B. Carrem?“
„Ano.“
„A pak?“
„Ještě doma není.“
„Kdy se Gilbert vrátil z toho sanatoria, kam dovezl Carmen?“
„Až po rozednění. Řekl nám, že Carmen je tam, kde ji nikdo nebude rušit. Nedalo se s ním ani pořádně mluvit: jako by člověka neslyšel. Doktor mu dal nějaké pilulky, měl si je vzít, hned jak přijde domů. Byl celý roztřesený, pane Selby. Co živa jsem žádného z našich chlapců v takovém stavu neviděla.“
„Billmeyer prý Carmen volal během svátečního oběda?“ ověřoval si Selby.
„Právě jsme zasedli ke stolu. Bylo to kolem druhé hodiny. Později ji volal znovu. Po tom druhém telefonu řekla, že musí zajet do kanceláře… Ten první telefon ji ale dost rozrušil. To bylo vidět. Já samozřejmě nevím, kdo jí to telefonoval. Bylo to meziměsto.“
„Děkuji za návštěvu, paní Freelmanová,“ řekl Selby. „Teď se vraťte domů, a až přijde Gilbert, řekněte mu, že jestli se mi neozve, budu to považovat za doznání, že jeho manželka spáchala nějaký trestný čin.“
Paní Freelmanová vstala. „Děkuju vám, pane Selby. Jen jsem si s váma promluvila, hned je mi líp.“
Selby ji doprovodil ke dveřím, pak se vrátil, sedl si na desku psacího stolu a zamyšleně bafal. Po chvíli zvedl telefon, a když se mu ozvala soudní telefonní ústředna, požádal, aby ho spojili s šerifovou kanceláří. Jakmile se ozval Brandon, řekl mu: „Právě jsem mluvil s paní Freelmanovou, Rexi.“
„S Carmen?“
„Ne, s Gilbertovou matkou. Zmínila se o něčem, co by nás mohlo uvést na stopu. Chtěl bych to s tebou někde nerušeně probrat.“
„Dobrá. Jsem u sebe v kanceláři a nikoho tu nemám. Čtu si úvodník z Blade. Viděl jsi ho už?“
Selby odpověděl: „Ne. Jdu za tebou. Přečtu si ho u tebe a povím ti, na co jsem přišel.“
Selby sešel po schodech ke dveřím Brandonovy osobní kanceláře. Šerifovi oči ještě jiskřily hněvem, když podával státnímu zástupci výtisk novin The Blade. „Pěkně svinská reportáž,“ podotkl, „ a úvodník je ještě horší.“
Selby přelétl očima titulky na první straně.
PŘI POHLEDU NA MRTVÉHO BILLMEYERA CARMEN FREELMANOVÁ PADLA DO MDLOB
Selby stiskl rty. „Taková podlost –“
„Jen si přečti ten úvodník,“ vyzval ho Brandon a uk…
Erle Stanley Gardner
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.