Kapitola 1
Prošel jsem recepcí detektivní agentury Coolová & Lam a otevřel dveře do své kanceláře. Elsie Brandová, moje sekretářka, ke mně zdvihla pohled, který jsem už dávno znal.
„Co se děje, Elsie?“ zeptal jsem se. „Dobrá, nebo špatná zpráva?“
„O čem to mluvíš?“
„O tom, co máš na srdci.“
„Jak jsi poznal, že ti chci něco říct?“
„Vidím ti to na očích.“
„Před tebou vážné nic neutajím…“
Usmál jsem se na ni a Elsie poněkud nejistě pravila: „Jestli máš chvíli čas, Donalde, tak… tak se mnou pojď ven na chodbu, já… já ti chci něco ukázat.“
„Mám čas,“ řekl jsem. Jdeme.“
Vykročili jsme z kanceláře, prošli recepcí. Elsie mě odvedla na druhý konec chodby ke skladištím. Vytáhla klíč, odemkla dveře skladiště číslo osm a rozsvítila tam.
Skladiště byla zastrčená v temném koutě bez oken. To naše sloužilo k odkládání všelijakého smetí, se kterým jsme si v kanceláři už nevěděli rady. Teď bylo všechno pečlivě uklizeno v kancelářských šanonech, a ty stály jeden vedle druhého na polici.
„No pane jo!“ uklouzlo mi,
Elsie na mě pohledla s očima naplněnýma pýchou. „Chtěla jsem tě překvapit.“
„To se ti povedlo. A teď mi to prosím tě vysvětli.“
„Tak dobře, nakázals mi, abych něco udělala s tou haldou výstřižků se zprávami o případech. Dalo mi zabrat, než jsem našla systém, jak je roztřídit.“
„Nechtěl jsem po tobě, abys je třídila,“ namítl jsem, „chtěl jsem jenom, aby v nich byl pořádek, abych měl vždycky po ruce ty nejčerstvější.“
„No právě,“ řekla, „teď najdeš kdykoli, cokoli budeš chtít. Tak například, tady je svazek A. To jsou násilné trestné činy. Číslo jedna až sto jsou vraždy ze žárlivosti. Číslo sto až dvě stě vraždy spáchaná při ozbrojených loupežích. Celkem tu máme deset oddílů. Tak, a tady je věcný rejstřík podle druhu smrtící zbraně. Vraždy střelnou zbraní, vraždy nožem, vraždy jedem. Další svazek, svazek B, obsahuje vloupání, ve svazku C jsou krádeže, a v déčku –“
Za námi se ozval drsný, chraplavý hlas Berty Coolové: „O čem to tady rokujete?“
Elsie Brandová se leknutím zajíkla.
Otočil jsem se ke své naštvané společnici. Z očí jí sršela zlost, tváře měla rudé vztekem. „O mém příručním archívu.“
„A co chceš sakra dělat s příručním archivem?“
„Chci ho mít při ruce.“
Berta zaskřípala zuby. „Řekli mi, že jste šli kamsi na chodbu. Byla jsem zvědavá, co tady vy dva –“
Berta sáhla po jednom ze svazků, prolistovala ho a otočila se k Elsie. „Takže tímhle se celý ten čas zabýváte.“
Elsie už chtěla odpovědět, ale vložil jsem se do toho já. „Dělala to ve svém volném čase,“ řekl jsem. „Snad je ti jasné, že když budeme mít přehled o rozdělaných a nedořešených případech, tak nám to usnadní spolupráci s policií a ušetříme si spoustu malérů.“
„Ty určitě,“ vybuchla Berta. „Vyvázneš vždycky jen o vlásek a –“
„A naše konto je hned o něco tučnější,“ řekl jsem a popadl mě vztek. Jestli máš nějaké připomínky, tak se vrať zpátky do kanceláře, hoď to na papír a předej ho Elsie. My tvou zprávu zařadíme do oddělení stížností, které se, kdyby tě to náho…
Erle Stanley Gardner
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.