Okresní prokurátor kácí les

Kapitola 8

Selby prošel chodbou v šestém patře hotelu Madison, vytáhl z kapsy klíč od pokoje šest set dva, vsunul ho do zámku a otevřel dveře. Vstoupil do místnosti a zase za sebou zavřel.

V pokoji byla tma, okna byla zavřená. Skrz stažené rolety pronikalo dovnitř jen malé množství rozptýleného denního světla.

Selby si okamžitě všiml, že se v pokoji od chvíle, kdy ho s Brandonem opustili, ledacos změnilo. Usoudil, že se tak stalo v důsledku vpádu všetečného policejního náčelníka Otto Larkina.

Kufr byl vybalený a oblečení bylo přehozené přes židli. Na toaletní stolek někdo položil několik lahví a sklenic.

Selby pocítil vztek. Chtěl prozkoumat způsob, jakým byl kufr zabalen. Myslel si, že by mohl najít nějaké vodítko pro…

Něco zaznělo přesně jako vrznutí pružiny v posteli.

Selby se rychle otočil. I ve slabém světle si všiml, že postel už nebyla úhledně ustlaná s přehozem navrchu a že…

Peřina se náhle prudce zvedla. Selby zahlédl mihnutí dlouhých bílých nohou, a z postele vyskočila mladá žena v tenké hedvábné košilce. Chvíli tak stála a košilka se jí sesouvala z ramen, když si náhle uvědomila Selbyho přítomnost a vrhla se po županu, přehozeném přes čelo postele. Pak zřejmě po lepší úvaze skočila zpátky do postele a přetáhla si peřinu až k bradě. „Co tady děláte?!“ zvolala rozhněvaně. „Jak se opovažujete vstupovat do mého pokoje?!“

Selby zůstal stát neschopen slova.

„Vy… vy… zloději… vy… šmíráku… vy…!“

„Počkejte… Já…“

„Ano? Co vy?“

„Já… Kdo proboha jste?“

„No, to mě podrž,“ zvolala a sáhla po telefonu. „Já vám ukážu, kdo jsem! Já…“

„Počkejte. Jsem okresní prokurátor. Vyšetřuju vraždu a…“

„Vraždu? O čem to sakra mluvíte?“

„Žena ubytovaná v tomto pokoji byla zavražděna. Neměli žádné právo pokoj znovu pronajmout, dokud nebyl uvolněn policií. Jsem okresní prokurátor a…“

„Kdo byl zavražděn?“

„Žena ubytovaná v tomto pokoji.“

„Kdy?“

„Včera večer.“

„To je pro mě novinka. Takže vy jste okresní prokurátor.“

„Ano.“

„Rozsviťte. Ať si vás můžu prohlédnout.“

Selby nahmatal vypínač a pokoj se rozzářil.

Dívka, jež seděla v posteli, byla zrzavá. Modré oči už nebyly vyděšené, ale vyhlížely spíš pobaveně. Kůži měla krémově hladkou a z toho, co Selby viděl, když vyskočila z postele, mohl s jistotou říct, že její postava by snesla srovnání s kráskami na kterékoliv pláži.

„Mhm,“ řekla, „v tomhle kraji jsou pěkní okresní prokurátoři. Posunula se do čela postele, pustila peřinu a nenuceným, půvabným pohybem ruky sáhla po dalším polštáři, který si dala za hlavu, a opřela se.

Peřinu, která jí předtím poskytovala jakousi ochranu, už k sobě nepřitáhla.

Namísto toho ledabyle sáhla na noční stolek, z otevřeného balíčku vytáhla cigaretu, lehce jí poklepala o hranu stolu a vsunula si ji do úst. Zapálila si, zhluboka natáhla a usmála se nad Selbyho očividnými rozpaky.

„Co se děje? Nevíte, že ženy kouří, když se ráno probudí?“

„Ne, tím to není.“

„Ach, tak. Jste ženatej a vaše žena nekouří. Neschvalujete to.“

„Ne,“ řekl Selby.

„Co ne?“

„Nejsem ženatý.“

„Zajímavé,“ zamumlala. „Povězte mi něco o té vraždě.“

„Žena, jež byla ubytovaná v tomto pokoji, se šla projít do našeho parku. Někdo ji zezadu překvapil a vrazil jí do zad nůž, který zasáhl srdce. Smrt nastala okamžitě.“

„Jak dlouho tu byla ubytovaná?“

„Zřejmě ne moc dlouho. Dorazila někdy mezi sedmou a osmou, prohodila pár slov s nočním recepčním, který má službu od sedmi do tří, dvakrát si zavolala, vykoupala se, šla ven a nechala se zabít.“

„Kdy?“

„Včera večer. Neměli vůbec žádné právo pokoj znovu pronajmout. Je to…“

„Já jsem se ubytovala včera večer.“

„Dobrá, ale neměli právo vám ten pokoj dát.“

„Když jsem přišla, bylo všechno v pořádku. A přišla jsem kolem půl osmé nebo v osm. A pamatuju si, že jsem se bavila s recepčním.“

Selbyho zachvátil náhlý pocit nevolnosti.

„Jak,“ vydechl, „se jmenujete?“

„Daphne Arcolová. A vy?“

Selby zůstal stát beze slov.

„No tak?“

„Já,“ řekl konečně, „se jmenuju Selby. A vy říkáte, že jste Daphne Arcolová?“

„Jo.“

„Můžete to nějak dokázat?“

Zasmála se. „Vážně komická situace. Do mého pokoje se tajně vkrade cizí muž a požaduje, abych já prokázala svou totožnost.“

„Jméno zavražděné bylo Daphne Arcolová.“

„Děláte si srandu?“

„Ne, říkám vám pravdu.“

„Mhm. To jsem teda docela zdravá mrtvola. Prohlédněte si mě. Ale to jste už asi udělal. Heleďte se, co je to za komedii?“

„Můžete dokázat, že jste Daphne Arcolová?“

„Samozřejmě, že ano.“

„Můžete mi ukázat třeba řidičský průkaz.“

„Ach, už vím, kam míříte.“

„Kam tedy mířím?“

„Ukradli mi kabelku. Zřejmě to odněkud víte.“

„Kdy vám jí ukradli?“

„Byla jsem v kině. Kabelku jsem si položila na vedlejší sedadla. Když jsem odcházela, už tam nebyla.“

„Stěžovala jste si?“

„Nebuďte naivní. Nejsou za to zodpovědní. Mám pocit, že jsem si o to koledovala. A navíc jsem tam měla hodně peněz.“

„Kolik?“

„Něco přes stovku drobných, patnáct set ve velkých bankovkách plus nějaké cestovní šeky.“

„A kdy jste se vrátila do hotelu a šla spát?“

„Máte tu snad zákaz vycházení, nebo co?“

„Chci to vědět.“

„Je to snad vaše věc?“

„Myslím, že ano.“

„Pokládáte mi spoustu otázek. Co kdybyste mi pro změnu vy dokázal, že jste ten, za koho se vydáváte?“

Selby vyndal z kapsy balíček navštívenek a jednu jí podal. Pak jí ukázal svůj řidičský průkaz.

Pozorně oboje prohlížela a pak řekla: „Jo, myslím, že je to v pořádku.“ Skrčila nohy, aby udělala na posteli místo, kam by si mohl sednout. „Takže já bych měla být zavražděná.“

„Kdy jste se vrátila do hotelu? A jak jste se sem dostala?“

„Požádala jsem o klíč recepčního. Byl to jiný recepční než ten, s kterým jsem předtím mluvila.“

„Pak to muselo být až po třetí hodině ranní.“

Zasmála se. „Jaká úžasná schopnost dedukce, pane okresní prokurátore!“

„A kdy jste se tedy vrátila?“

„Vážně nevím. Kolik je teď hodin?“

„Pomalu bude deset.“

„To není hezké budit děvče takhle brzy. Chtěla jsem spát až do jedné nebo do dvou.“

„Stále jste mi neřekla, kdy jste se vrátila.“

„Taky vám do toho nic není.“

„Obávám se, že je. Nej…