Jakub Arbes

Podpořte LD sdílením:

Share

[12.6.1840-8.4.1914]

Životopis

Jakub Arbes se narodil roku 1840 v rodině obuvníka na Smíchově, pražském předměstí s dýmajícími komíny a špinavou dělnickou kolonií. Jako osmiletý napjatě naslouchal hovorů o barikádách a bojích revolučního roku 1848. Ve škole byl jeho spolužákem Julius Zeyer, učil jej J.Neruda. Již od klukovských let si Arbes všímal dění ve společnosti a pochopil, že Češi usilují o samostatnost. Stal se novinářem, který po léta burcoval svými články český národ, strádající pod rakouskou nadvládou. Arbes byl od počátku pro vládnoucí kruhy podezřelý, obzvlášť když se zajímal o životní podmínky dělníků a seznamoval české čtenáře s myšlenkami prvních socialistů. Ve funkci odpovědného redaktora Národních listů (1867-77) byl často vyslýchán a nakonec v letech 1873-74 vězněn v České Lípě.

V té době se Arbes rozhodl, že se bude věnovat literatuře. Už od konce 50. let se pokoušel o básně a drama, ale nebyl nijak úspěšný. Obrat v jeho tvorbě nastal po četbě E.A.Poea, E.T.A.Hoffmanna, Ch.Dickense a N.V.Gogola. Prvním romanetem, které si mohli čtenáři přečíst, byl Ďábel na skřipci (1857). Arbesův osobitý přístup k vytváření povídky z fantaskních a reálných prvků se plně rozvinul ve Svatém Xaveriovi (1873). Arbes tak zaznamenal u čtenářů nebývalý ohlas – nedlouho po jeho vydání se do pražského chrámu sv. Mikuláše hrnuly zástupy zvědavců. Arbes totiž v romanetu líčí příběh chudého pražského mladíka, který v Balkonově oltářním obraze Svatého Xaveria hledá tajnou nápovědu, jak získat poklad. Teprve po mnoha letech hrdina zjistí, že celá jeho úmorná práce byla nadarmo.

V těžkém období, kdy byl Arbes vyloučen z redakce Národních listů a ztratil možnost stálého příjmu, vznikají na konci 70. a v první polovině 80. let další romaneta s tajuplnými motivy: Sivooký démon (1873), v němž jde o hrůznou konzervaci mrtvoly dítěte, Ukřižovaná (1876) s motivem obrazu ženy na kříži či Zázračná Madona (1875) o elixíru života. V Newtonově mozku se setkáváme s vědecko-fantastickým motivem přístroje letícího kosmem, s jehož pomocí lze sledovat dějiny lidstva. V letech 1876-78 se stal Arbes dramaturgem Prozatímního divadla a s M.Alšem vydával v letech 1880-81 satirický časopis Šotek, který však zápasil s cenzurou a zanikl pro nedostatek finančních prostředků.

V pozdějších Arbesových romanetech Akrobati (1878) či Etiopská lilie (1879) fantaskní prvky ustupují ve prospěch sociální tématiky, často s autobiografickými prvky. Mezi romány ze života chudých v podmínkách raného kapitalismu patří Kandidáti existence (1878), Moderní upíři (1879) a Mesiáš (1883). Vystupují v nich „ztracené existence“ – hrdinové, kteří se snaží reformovat neutěšené společenské poměry a ztroskotávají. Nedokončen zůstal román ze smíchovské periferie Štrajchpudlíci (1883). Tyto příběhy jsou často příliš komplikované, zápletka stíhá zápletku a čtenář ve složitých konstrukcích ztrácí přehled. Arbes se těchto nedostatků vystříhal v posledních dvou velkých románech: Anděl míru (1890), který líčí rozklad hodnot způsobený pronikáním kapitalismu na venkov a Poslední dnové lidstva (1895), tragický osud ženy, která chorobně trpí pro domnělou manželskou nevěru. Zajímavou složkou Arbesovy tvorby jsou jeho studie o výjimečných osobnostech (Niccol Machiavelli, E.A.Poe, Karel Sabina aj.), které shrnul do knih jako Nesmrtelní pijáci (1896) a Záhadné povahy (1909).

Poslední léta života strávil Arbes téměř slepý, v chudobě a osamění. Stal se obětí českých maloměstských poměrů. Zemřel roku 1914 v Praze.

Dílo

Romaneta

Romány

  • Kandidáti existence, 1878
  • Panna Stázička neboli Buď ctnostná i cudná!, 1879
  • Moderní upíři, 1879
  • Maloměstský Salome aneb Buď lidumil!, 1880
  • Epikurejci, 1880
  • Štrajchpudlíci, 1883
  • Adamité, 1881
  • Mesiáš, 1883
  • Anděl míru, 1889
  • Muž jako žula, 1889
  • Agitátor, 1893
  • Pro bratra socialistu, 1893
  • Rek, jakých je málo, aneb Pracuj!
  • Ivan dobráček čili Buď dobrý a úslužný!
  • Poslední dnové lidstva, 1895

Novely a povídky

  • Kamarád
  • Emilie, 1865
  • V Nuslích, 1865
  • Idyla a drama, 1868
  • Ztracený život, 1872
  • Neznámá šlechtična, 1878
  • Pan Lacek a jeho bouda, 1879
  • Lampičky, 1873
  • Dva barikádníci, 1885
  • Ve službě umění, 1886
  • V pražské krčmě před půl stoletím, 1888
  • Odumírající drahokam, 1889
  • Černá Dora, 1889
  • Trilobit, 1890
  • Připij si, bratříčku!, 1882
  • Moderní Magdalena, 1900

Publicistika a monografie

  • Epizody
  • Pláč koruny české neboli Nová persekuce, 1869
  • K. H. Mácha, 1886
  • Nesmrtelní pijáci, 1906
  • Záhadné povahy, 1909
  • Z duševní dílny básníků, 1915
  • Z martyrologie umění, 1892
  • První sociální revoluce, 1892
  • Siluety divadelní, 1904
  • Arabesky literární, 1905
  • Lež a pravda o „svatém“ Janu Nepomuckém, 1870

Citáty

Chlubně bijeme se v prsa, že věk náš jest věkem osvěty a pokroku – a miliony bližních žijí v tuposti zvířecké.

Koho museli do školy pohlavkovat, jak dorostl, hned se stal přítelem a podporovatelem školy. [114236]

Jen ten v pravdě žije, kdo život zasvětí snaze a práci.

Fantazie je to, čím se člověk liší od živočichů.

Zkoumáme minulé věky a útrpně se usmíváme, ba posmíváme se božské té naivnosti, nemotornosti a neurvalosti svých praotců, aniž by nám napadlo, že věkové pozdější budou se rovněž tak posmívati nám.

Stará, kup husu, dostal jsem nápad!

Chlubíme se pokroky vědeckými a zapomínáme, že všechny vymoženosti věd slouží rovněž k účelům dobrým jako zlým.

Jakub Arbes

e-knihy

  • 30. 4. 2023