Ďábel na skřipci

Jakub Arbes

52 

Elektronická kniha: Jakub Arbes – Ďábel na skřipci (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: arbes08 Kategorie:

Popis

Jakub Arbes: Ďábel na skřipci

Anotace

Jakub Arbes – životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Ďábel na skřipci“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Když jsem opět otevřel oči, ležel jsem doma na pohovce, a šeré jitro usmívalo se na mne právě tak sladce zádumčivě jako pečlivá a starostlivá žínka, která klečíc u pohovky obvazovala mi právě hlavu.

Nemoha si v prvním okamžiku dosti jasně připomenouti, co se bylo se mnou událo, myslil jsem, že mě pobavil i poděsil bizarní sen; avšak buldok, střežící každé mé hnutí, spatře, že jsem otevřel oči, radostně zavrčel a skočil ke mně na pohovku.

Snubní prsten, který držel dosud v zubech, připomenul mi dobrodružství minulé noci.

Sotva jsem však věrné zvíře za jeho vzornou paměť pohladil, nalézal jsem se v křížovém ohni otázek netrpělivé a zvědavé své polovice, a nežli jsem na první otázku odpověděl, již jsem také věděl, že mne komisař po prvním kuropění s velkým namáháním byl dovlekl domů, a péči ženině mne odevzdav, že spolu ničeho neopominul, co by k jejímu upokojení posloužiti mohlo.

Rána na hlavě, ač značná, nebyla nebezpečna.

Bych žínku upokojil úplně, přemohl jsem i okamžitou slabost a počal jí v krátkosti vypravovati noční své dobrodružství.

Mezi vypravováním jsem cítil, že se mi krev žene k mozku, a žínka vědouc, že se mi to v poslední době častěji přihodilo, podala mi lék, který jsem si byl před nedávnem od přítele doktora přinesl.

S chutí přihnul jsem si sladké medicíny, kterou jsem právě ponejprv okoušel; avšak nával krve k mozku byl v tomto okamžení tak mocný, že zavrávorav upustil jsem láhev, aniž bych se byl napil tak, jak mi bylo doktorem ústně „předepsáno“.

Z láhve zbyly na podlaze střepy, a na zbytkách rozlitého léku pochutnal si buldok.

Náhodou pominula závrať neobyčejně brzy.

Ukončiv vypravování, vzpomenul jsem si na stenografické zápisky.

Nalezl jsem je ve svrchníku, kamž mi je byl nejspíše komisař zastrčil.

Nález ten, poskytuje vhodné látky k novelistickému zpracování, byl mi vítán.

A kdož medle, chtěje se státi literátem a nemoha nalézti nakladatele na básně, nekořistil by z látky tak fantastické?! – –

Bez velkého rozmýšlení počal jsem rozlušťovati stenografické hieroglyfy, kochaje se se zálibou sybaritského ideologa v paradoxních názorech budoucího reka projektovaného románu.

Již dávno nebyla mne událost nebo kniha nějaká tak zajímala jako extravagantní dobrodružství minulé noci.

Čím hlouběji jsem však logickou kombinací vnikal v temnotu, tím více nabývala honba myšlenek rázu pravé par force honby.

Divoká, seči podobná honba ta trvala přes tři hodiny.

Myšlenka udeřena palcátem důvodu skutalila se k nohoum chvějících se nervů, nervy se zatřepetaly, nová myšlenka jako fénix vzlétla z éterického trupu umírající matky a nový mohutnější důvod zasadil jí smrtelnou ránu…

Byl bych nebohé nervy zajisté ještě dlouho mrskal plamennými metlami zvědavosti, kdyby náhodou buldok náhle veškerou moji pozornost nebyl na sebe obrátil.

Věrné zvíře, kňučíc a svíjíc se, jevilo patrné známky otrávení.

Kdy a kde asi bylo otráveno, hned mi nenapadlo; první moje myšlenka byla zbaviti zvíře dlouhého trápení.

Jako obyčejně rozpřed…