Sivooký démon

Vrátiv se do strýcova statku, dověděl jsem se, že strýc, kterýž chtěl asi týden zůstat v Plzni, mimo nadání kvečeru se vrátil.

Chtěl jsem jej ze zdvořilosti navštívit, avšak stařenka, která mi přinesla večeři, zradila mne z toho připomenutím, že je strýc unaven a neobyčejně nevrlý.

Zůstal jsem tedy ve vykázaných mi komnatách, ale na nějaký odpočinek nebylo lze ani pomysliti.

Po celou dobu, co jsem dlel u strýce, byl jsem rozčilen a skoro jsem ani nespal; přes to vše necítil jsem pražádného unavení.

Vyšel jsem na pavlán, z něhož byla volná vyhlídka zčásti do okolí a zčásti na skalinu, kde bydlívala v letě Regina.

Obraz Reginin tanul mi neustále na mysli, neboť přes to vše, že podivná žena ta svěřila mi snad všechno, co skrývala před celým světem, navzdor tomu, že dověděl jsem se z vlastních úst jejích o jejím poklesku – vzbudila ve mně svou přímostí a upřímností neobyčejnou sympatii k své osobě.

Dlouho meškal jsem na pavláně, ale Regina se nevracela a teprve krátce před půlnocí mihl se na skalině v plavé záři měsíce šerý stín ženské postavy…

Nebylo pochybnosti, že se byla Regina vrátila. Leč hned nato bylo slyšet z daleka štěkot strýcových hafanů. Noc byla tichá a štěkot psů brzy zase z blízka zaznívající měl v pusté lesní krajině cosi příšerného do sebe.

Vrátiv se z pavlánu do své ložnice, ulehl jsem, ale štěkot strýcových hafanů vždy více se blížil, až zdálo se, že štěkají hafani u samého statku; štěkot jejich byl skoro zběsilý.

Vyšel jsem na pavlán poznovu.

V statku bylo úplné ticho a pusto, jen u vrat vedoucích do parku, odkud štěkot psů zazníval, viděl jsem těsně u zdi stojící a patrně na něco číhající mužskou postavu a zdálo se mi, že to zrzoun, kterýž mne byl do strýcova statku vezl.

Po nějaké chvíli štěkot psů počal se vždy více od statku vzdalovati, až posléze asi po hodině úplně umlkl…

Druhého dne ráno navštívil mne strýc Robert sám.

„Dnes jsem tě, milý hochu,“ pravil přívětivě podávaje mi ruku, „dostal do svých spárů já, dnes mi tě ani Regina nevyrve!“

Musil jsem strýce po celý den doprovázeti po polích, lukách i v lese, vůbec všady, kde bylo jeho přítomnosti potřebí.

Podivil jsem se jeho zručnosti, obezřelosti a znalosti ve věcech hospodářských, a ačkoli jsem se vedle toho i příjemně bavil, nemohla mi společnost strýcova přece nikterak nahradit společnost Regininu, které jsem musil po celý den postrádati.

Sám strýc, jak se zdá, společnosti Regininy pohřešoval; k večeru aspoň připomenul, že je mu velmi divno, že se Regina po celý den ještě ani neukázala, ač bývá jindy vždy první, která jej vítává, když odněkud se vrátí.

Odebravše se pozdě večer do statku, povečeřeli jsme v strýcově velké komnatě, a když Regina ani nyní ještě o sobě nedávala nic vědět, zasedli jsme z dlouhé chvíle k šachovnici.

Strýc byl hráč náruživý, proto byla hra velmi zajímavá. Hráli jsme jedinou partii, ale neobyčejně dlouho. Každou chvíli klonilo se vítězství k straně strýcově, každou chvíli mne strýc nutil nějakým nepředvídaným tahem k&n…