Sivooký démon

Jakub Arbes

62 

Elektronická kniha: Jakub Arbes – Sivooký démon (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: arbes28 Kategorie:

Popis

Jakub Arbes: Sivooký démon

Anotace

Jakub Arbes – životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Název originálu
Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Sivooký démon“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Minulo deset roků…

Po celou tu dobu neslyšel jsem ani o strýci, ani o svém příteli; po celou tu dobu nemohl jsem se odhodlat, abych je navštívil nebo jim psal.

Posléze přece jsem se odhodlal k návštěvě.

Přibyl jsem do divokrásné pohorské krajiny té jako poprvé za letního odpůldne, ale strýcův statek jsem skoro nepoznal. Byltě téměř úplně zpustlý a na první pohled jsem viděl, že se o hospodářství po mnoho let nikdo nestaral.

Spatřiv strýce, ulekl jsem se. Stálť přede mnou shrbený stařec s nevýslovně mdlým, skoro blbým výrazem ve vráskovité tváři; oko jeho bylo vyhaslé, bílý vous i vlas už valně prořídlý.

Přijal mne ve své komnatě chladně, ba skoro ledově. Na mé otázky odpovídal jednoslabičně nebo vůbec ani neodpověděl. Nechť jsem mluvil o čemkolivěk, nic ho nezajímalo, pro nic nezdál se míti smyslu…

Maje za to, že jej snad připomenutí vojenského stavu rozhovoří, otázal jsem se na jeho mínění o válce roku 1866.

Strýc chvíli se na mne díval, pak se chladně otázal:

„A kde byla ta válka?“

„Cožpak nevíš, strýčku?“ dím. „V Čechách a v Itálii.“

„Tak – v Čechách –“ praví strýc monotónně dutým svým hlasem – „to slyším dnes poprvé.“

Nebylo pro mne více pochybnosti, že je strýc duševně skoro úplně otupělý.

„Na Reginu si ale jistě často vzpomínáš!“ pravím posléze.

Po vyslovení jména toho strýcovo vyhaslé oko poněkud vzplanulo. Uchopiv mne za ruku, optal se chvějícím se hlasem:

„Tys ji znal? Tys znal Reginu?“

„Byl jsem u vás, když zemřela.“

„Ah, ano, ano!“ dí strýc. „Teď už se pamatuju.“

„Jak se ti od té doby vedlo?“ tážu se dále, vida, že toliko vzpomínka na Reginu budí v strýcově duši ještě slabou ozvěnu.

„Smutně, hochu, smutně,“ odpovídá strýc, stávaje se hovornějším. „Byl jsem zatčen a skoro půl roku ve vyšetřovací vazbě v Plzni pro zabití – Reginy. Chtěl jsem tě dát volat za svědka, ale později jsem se jinak rozmyslil. Prohlásili mne nevinným, a od té doby ani nevím, jak jsem žil – S nikým jsem neobcoval, ba skoro ani nemluvil –“

„Což muž, jenž zastřelil Reginina otce?“ tážu se dále.

„Mrtev,“ zní odpověď. „Zemřel dříve, než skončeno vyšetřování – vždyť víš – nebo jsi snad slyšel, co učinil policejnímu agentu.“

„A co se stalo s mým přítelem, který po smrti Reginině u tebe zůstal?“

„Byl to dobrý, milý hoch,“ vypravuje strýc. „Však čtvrtý nebo třetí den – už ani dobře nevím – našli jsme jej u Reginina hrobu s roztř…