Šílený Job

Jakub Arbes

62 

Elektronická kniha: Jakub Arbes – Šílený Job (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: arbes27 Kategorie:

Popis

Jakub Arbes: Šílený Job

Anotace

Jakub Arbes – životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Název originálu
Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Šílený Job“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Zbytek noci probděl Job v šatlavě.

Byl tam sám, a mohl tudíž pohodlně, pokud toho byl jeho mozek schopen, přemítati o svých posledních skutcích, pro které byl vyhledán a zatčen.

Soudíme-li dle posledního chování Jobova, musíme vyznati, že duševní choroba jeho nebyla pro jiné lidi nebezpečnou, a vyjímaje snad výstřednější chování jeho o polednách minulého dne, nebylo na něm večer pozorovati ani nejmenšího symptomu zuřivosti.

Pravda sice, že byl jaksi rozkvašenější než jindy, ba že prostě humoristické výklady, kterýmiž společnost v zahradě s krvavou bludičkou obyčejně bavíval, ustoupily tentokráte výkladům satirickým, poněkud jízlivým a úsměšným; leč z toho všeho nedalo se nikterak souditi na zhoršení duševní jeho choroby.

Vždyť i člověk duševně úplně zdravý neubrání se mnohdy podobným návalům rozmrzelosti a rozhořčenosti, když zaujme místo obvyklého prostodušného humoru bodavá a úsměšná satira.

Příčina této změny Jobova duševního rozpoložení mysli arci zůstala tajemstvím, a nevypátral jí ani úředník, před kteréhož byl Job zrána předveden, aby se zodpovídal ze svých posledních skutků, z kterýchž souzeno na zhoršení duševní choroby jeho.

Úřadník ten sice sám takměř pranic o tom nevěděl, neboť udání, které bylo úřadu došlo, bylo kusé a příliš všeobecné, ale osoba, jejímž jménem bylo podáno, zaujímala tak vynikající společenské postavení, že bylo nevyhnutelně třeba případ ten pečlivě vyšetřiti.

Klidně stál Job ve svých režných gatích a takovétéž košili před úředníkem.

Tvář jeho nejevila nejmenší stopy nějakého rozčilení, byla skoro až chladna, ačkoli hluboko zapadlé jiskrné černé oči dodávaly jí výrazu velmi živého.

Úředníku zdálo se na první pohled, že stojí před ním zpustlý sice, ale přece inteligentní a duševně úplně zdravý muž, v čemž byl utvrzen i později, když Joba počal vyslýchati a Job každou otázku zodpověděl mírně, klidně a logicky, jako by ji byl zodpovídal vyslýchající úředník sám.

Výslech trval skoro hodinu.

Job byl vyptáván na všechny podrobnosti právě uplynulých pěti nebo šesti dnů, ale kromě vylíčeného výstředního případu o polednách minulého dne, jejž i nyní Job popsal rovněž tak věrně, jak se byl udál, nedozvěděl se úředník ani nejmenší podrobnosti, z kteréž by byl mohl vážiti důvod k jakémukoli přísnějšímu opatření proti ubohému bláznu. Ba více ještě – Job snad ještě nikdy sobě nepočínal tak rozumně a nikdy snad nemluvil tak logicky, jako tentokráte, takže byl úředník skutečně v rozpacích, co počíti.

Rozpaky jeho netrvaly však dlouho.

Připomenuv si osobnost, která žádala za přísnější opatření k uvarování všech možných následků výstředního chování bláznova, rozhodl se posléze přece aspoň pro prostředek preventivní, pro dočasné dopravení Joba do blázince k pozorování.

Jobovi se o tom arci nezmínil, ale Job osud svůj tušil – optalť se sám, zda bude snad dopraven do „strašného domu“, v němž byl už jednou nějaký čas strávil.

Úředník zavrtěl záporně hlavou a zavolav strážníka dal mu šeptmo přiměřené rozkazy.

Strážn…