Il divino Boemo

Nové, Myslivečkem ražené dráhy v tvoření hudebním ovšem nenastoupeny hned všeobecně. Však mnoho roků po jeho smrti vstoupili v šlépěje jeho největší skladatelé, požívající podnes světové pověsti: Haydn a Beethoven, aspoň ve skladbách svých některých; Haydn epochálním „Stvořením světa“, Beethoven pak skladbami, v kterých se snažil podati netoliko část vnitřního svého života, nýbrž i „malovati“ tóny.

Po Haydnovi a Beethovenovi provedl geniální Hector Berlioz neklamný důkaz, že ani Beethovenem není ještě říše tónů vyčerpána; Liszt a Wagner pak v době nejnovější na dráze Myslivečkem ražené vytvořili díla, která jsou nejskvělejším dotvrzením talentu Myslivečkova.

Avšak co stalo se tak mnohým géniům, stalo to se i krajanu našemu…

Díla jeho rozváta do všech úhlů světa, on sám pak skoro úplně zapomenut. Sto let po jeho smrti v národě našem nikdo sobě ani nepřipomenul, že žil a působil také tak veliký talent český, který si na cizině duchem svým vymohl titul, jakým nemůže se pochlubi…