Proč bychom se nepotili (Zdeněk Šmíd)

      To všechno byla legrace. Ale toho roku, když přitáhli do Roháčů, přitáhl Otouš filmovou kameru. Mimo jiné hodlal uměleckým způsobem ztvárnit výstup na Baranec.

      „Mám to detailně promyšlený,“ vyhrožoval už v autobuse. „Bude se to jmenovat Sen o Roháčích a bude to mít šest miniaturních dílečků. První díleček: Hurá na cestu! Druhej díleček: Výstup! Třetí díleček: Krize. Někdo padne nebo tak. Čtvrtej: Šťastně nahoře! Pátej: Sestup z Barance. Krása hor. Štíty. Mraky. Kytičky. Tady to rozbalím naplno. Poezie. Lyrika. Fellini. Prostě Sen o Roháčích. A v šestým dílu, tam se zvolna vzdalujeme, táhneme níž a níž, jsme menší a menší – a na stráni za náma se ve větru klepají modrý horský zvonky.“ domluvil a vážně pokýval hlavou.

      „To bude správná hovadina,“ zatěšil se Bongo. „To budeme zase na Silvestra padat ze židlí, rozumíš, jako jak se nám tenkrát zavařila ta promítačka, když jsme si pouštěli ty vzpěračský závody zrychleně.“

      „Jaká hovadina?“ vyjel Otouš. „To se nebude promítat na žádnýho Silvestra, nýbrž na celostátním festivalu amatérských filmů v Královským Poříčí, chechtálkové!“