Kamarád

„Mám tu některé kamarády, kteří se mnou studovali v Hradci…“

„Ah – na kamarády nespolehej!“ varoval chasník Matěj studenta Matouše. „Kamarád je tak dlouho kamarádem, dokud doufá, že mu kamarádství může prospět.“

„Ty tedy v kamarádství nevěříš, milý Matěji?“ optal se Matouš s důrazem, jakoby na odpovědi závisela jeho spása.

„Ať věřím nebo nevěřím, na tom nezáleží,“ odpověděl tázaný, „ale já bych se na kamarády nikdy nespoléhal. Ovšem není kamarád jako kamarád. Jsou kamarádí – – a abych ti dokázal, že jsou také jiní kamarádi – pověz mi, čím bys mi na příklad mohl prospěti teď ty?“

„Já tobě?“ opáčil student, nevěda, co Matěj slovy těmi míní, a po chvíli doložil s důrazem:

„Ničím!“

„Nu ndash; tak vidíš!“ ujal se slova chasník. „A kdybych já ti v něčem pomohl, byl bych dobrým kamarádem – ne?“

„Ovšem, ovšem,“ vpadl živě student.

„Ale mohl bys na toto dobré kamarádství spoléhat?“ namítl Matěj.