Aspoň se pousměj!

Jakub Arbes

59 

Elektronická kniha: Jakub Arbes – Aspoň se pousměj! (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: arbes07 Kategorie:

Popis

Jakub Arbes: Aspoň se pousměj!

Anotace

Jakub Arbes – životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Název originálu
Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Aspoň se pousměj!“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Polním tažením v Šlesvicko-Holštýnsku zavládl ve vojště rakouském na krátký čas živější ruch. Pluk Moravcův zúčastnil se tažení toho, ale škadrona, ve které Emerich sloužil, přidělena byla k rezervám a konala služby podřízené. „Do ohně“ aspoň nepřišla a nepřítele vůbec ani nezhlédla, což jest pro mladé důstojníky asi tolik, jako bys hravé kotě dráždil myškou v pasti.

Vrátiv se z tažení do Čech, navštívil mladý Moravec zase jednou po šesti nebo sedmi letech rodné své město.

Není divu, že švarný důstojník v bizarně malebné uniformě husarské budil pozornost všech kruhů, že byl do všech společností a rodin zván, slovem že po dva měsíce, jež doma strávil, byl jaksi městským divem. Objevil-li se na ulici, zůstávali lidé státi a dívali se za ním – a hoši hráli si od té doby, co domů zavítal, výhradně jen na husary…

O tak zvané „krásné pleti“ netřeba šířiti slov. Uniforma, obzvláště uniforma husarská mívala pro ni velkou, začasté osudnou přitažlivost a osvědčila ji i tentokráte v míře skoro až komické.

Fráze, že fantily se po něm všechny mladé i starší, ba nejstarší dámy, měla tentokráte platnost doslova – Emerich Moravec v husarské uniformě byl ve snech „krásné pleti“ stálou figurou.

Většina krasavic, obzvláště chudších, arci k němu pohlížela nesměle a žádné nenapadlo, že by syn nejbohatšího měšťana mohl najíti záliby na jiné dívce nežli zase jen na dceři některého z nejbohatších – a také se nemýlily.

Emerich skutečně nevěnoval ani jediné z nich zvláštní nějaké pozornosti. Choval se sice ke všem zdvořile, galantně, ale žádná ho nepoutala, ba ani nezajímala.

A přece již tenkráte byla mezi městskými krasavicemi bytost, která k němu pohlížela se zvláštními, polo ještě neurčitými pocity záliby, obdivu a stydlivosti, a přece již také žádostivosti – Řehořovských Cili – sotva čtrnáctiletá plavovláska neobyčejně jemné, zdravé pleti a hlubokých, modrých očí…

Mladý Moravec však ji úplně přehlédl – nikdy si jí nevšimnul – Kdožpak by také věnoval zvláštní nějaké pozornosti takovému pou­chlátku, které před člověkem na dvacet kroků utíká a nepostálo by, i kdyby na ně volal sebevlídněji a úlisněji.

Ostatně neměl o tom, co v mladistvé dušince Cilinčině klíčilo, nikdo ani tušení. Instinktivně zatajila dívka vše, a zdá se, že by byla i zapřela, kdyby na ní byl někdo v tomto směru vyzvídal. Tím vším arci obraz švarného důstojníka z duše své nezaplašila; naopak – nebylo snad noci, v které by ji nebyl třeba několikráte ve snu navštívil.

Po dvou měsících vrátil se Emerich Moravec zase ku svému pluku – a Řehořovských Cili snila a dumala skoro výhradně jen o něm…

Cilinčin otec, muž rovněž tak energický jako praktický, byl jaksi pendantem otce Emerichova.

Jako starý Moravec byl i on původně pouhým řemeslníkem, kterýž byl ženitbou nabyl poměrné zámožnosti. Pozoruje však, že soused a bývalý spolužák jeho Moravec vede sobě zcela jinak nežli ostatní, pověsil své řemeslo mydlářské na hřebíček a zajížděl po příkladu Moravcově do světa, hledaje, kde a co by se…