Aspoň se pousměj!

Jakub Arbes

2,60 

Elektronická kniha: Jakub Arbes – Aspoň se pousměj! (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: arbes07 Kategorie:

Popis

E-kniha Jakub Arbes: Aspoň se pousměj!

Anotace

O autorovi

Jakub Arbes

[12.6.1840-8.4.1914] Jakub Arbes se narodil roku 1840 v rodině obuvníka na Smíchově, pražském předměstí s dýmajícími komíny a špinavou dělnickou kolonií. Jako osmiletý napjatě naslouchal hovorům o barikádách a bojích revolučního roku 1848. Ve škole byl jeho spolužákem Julius Zeyer, učil jej J.Neruda. Již od klukovských let si Arbes všímal dění ve společnosti a pochopil, že Češi usilují o samostatnost....

Jakub Arbes: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Název originálu
Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Aspoň se pousměj!“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Pozdní večer.

Zádumčivé šero bylo se rozložilo nad malým nádražním městem.

Tak zvanými romantickými krásami, starožitnostmi a podobným sic nevábí, ale pásmo lesnatých i lysých vršin po jedné straně a otevřenější krajina s lukami, poli a zahradami po druhé straně činí je z dáli dosti přívětivým.

Erární silnice, sklánějící se skoro příkře z vršiny na východě až k městu, táhne se jím a vystupuje pak zase u velikém oblouku do vršiny, čímž liší se město velmi značně od sta jiných.

Původně rozkládalo se výlučně po obou stranách erární silnice, druhdy živé a přívětivé, ale nyní – kdy jest hlavní komunikační proud následkem železničního spojení jiným směrem posunut – začasté pusté a nevlídné.

Na prázdné jindy prostoře mezi městem a nádražím, od středu onoho asi čtvrt hodiny cesty vzdáleném, vzniká již od delšího času město nové. Prodlením čtvrti věku vystavěno zde již mnoho větších i menších domů, takže má tato část vzezření skoro velkoměstské.

V celku činí město z dáli dojem přívětivého zákoutí, v němž lidé, nekladoucí na život vyšších nebo docela výstředních požadavků, mohou v míru a klidu žíti a popřípadě rovněž tak spokojeně zemříti.

Starší část města pomalu vždy více pustne a chudne. Uprostřed, těsně vedle silnice, stojí sice na nepatrném pahorku výstavný, před nedávnem obnovený kostel se hřbitůvkem, podobajícím se z jara a v létě krásné zahradě – od něho vede stinné lipové stromořadí podél nevelkého rybníku – opodál kostela na mírném svahu viděti farní budovu s rozsáhlým, parku podobným sadem – dále pak na náměstí starou radnici, starou výsadní hospodu a nedaleko ní, skoro proti sobě, dvě novější letohrádkové budovy se zahradami.

Ruch a šum městský byl se již dávno přestěhoval do nové části města. V staré části jeho rozvlňuje se toliko v neděli a ve svátek, obyčejně jen na tak dlouho, dokud trvají služby boží, ku kterým scházívá se v četném množství i lid z okolních vesnic.

Vždy jindy bývá tu nepoměrně smutněji nežli v nové části města; obzvláště všedního dne a podvečer, kdy bývá i ve středu části té skoro pusto.

Nejpustěji, skoro bychom řekli mrazivě pusto bývá však na nejvzdálenějších výběžcích starší části města v obou směrech silnice, kde jsou téměř výhradně jen po různu stojící domky starší nebo pouhé chýže, obývané obyvatelstvem chudším a nejchudším.

Zde bývá truchlivo i ve dne za nejpříjemnější pohody, neřkuli podvečer nebo v noci. Někdy projde v pozdní dobu večerní i člověk, ale skoro vždy jen muž, vracející se buď z práce, nebo z krčmy.

Zde podvečer světla nejdříve zhasínají, zde rozkládá se noční klid nejdříve… A svítí-li v některém z těchto, abychom tak řekli předměstských domků nebo v některé chatě světlo déle nežli ve městě, jest k tomu vždy vážná příčina – obyčejně někdo churaví nebo – –

A právě dnes, kdy byl po předcházejícím příjemném dni takořka náhle zavál první chladný dech podzimu, jest v této končině už dávno pusto.

Když byl ponocný, kterého bývá zde slyšeti jen tak, jako by odtruboval pro sebe, odtroubil …