Satiry a rozmarné hříčky

Na prospěch holoubků a holubiček

Úvaha poločasová

Jako bleskem rozletěla se před nedávnem z Albionu po všem vzdělaném světě potěšitelná telegrafická zvěst nezměrného dosahu…

Útlocitné, něžnomyslné princezně waleské zželelo se ubohých holoubků a holubiček, kterýmž, jak známo, vášniví sportsmani všech zemí krutá muka připravují.

I jala se úpěnlivě prositi spanilomyslného chotě svého, by ze všech sil zasadil se o zrušení ukrutného sportu „střílení holubů“.

A princ – budiž mu za to čest a sláva! – ve své velkodušnosti jemnocitnou choť svou – neoslyšel. Slíbil, že přání jejímu vyhoví – a velkodušnému slibu následoval vzápětí velkomyslný skutek.

Princ zasazuje se skutečně o to, by při sportu holubím nebyli více stříleni holubi živí, nýbrž zvláštní druh nově vynalezených holubích automatů z terakoty – bez krve a masa, tudíž i bez citu.

Ba více – i dámy vyšší aristokracie slíbily již, že výletní a lázeňské místo Hurlingham nenavštíví dříve, dokud tamní „Gun-club“ nezavede při sportu holubím holubích automatů.

Nám v Čechách po anglických princeznách sice pranic není a nemáme hrubě ani práva všímati si bohulibých skutků, kterýmiž pozornost veškerého vzdělaného světa k sobě poutají; leč tentokráte možno snad přece učiniti výjimku a pronésti několik slov ku cti a slávě jemnocitné duše, která se byla tak rekovně zasadila za odstranění brutálního nemravu, kterému rok co rok padá tisíce němých tvorů za oběť.

S nelíčeným potěšením možno konstatovati, že učiněn na dráze humanity opět obrovský krok kupředu; neboť když i v nejvyšších kruzích anglické společnosti ujímají se snahy tak humánní, lze se vším právem nadíti, že zanedlouho budou vznešeného příkladu toho následovati i kruhy méně vznešené, až konečně celý národ anglický – od nejbohatšího manchesterského továrníka až po nejbídnějšího žebráka – s jásotem vzdá se svých posavadních ukrutných nemravů a nevinných holubů nikdy více veřejně a slavnostním způsobem stříleti nebude.

Škrceni a jiným různým způsobem zabíjeni budou sice holubi, holubičky i holoubátka v Anglii a jinde i nadále jako kdy jindy; ba jisto jest, že i něžnomyslná princezna waleská a velkodušný její pan manžel budou i nadále občas ze stříbrných talířů chutě pojídati různě upravené mrtvoly nebohých těchto tvorů; ale hromadné popravování před tváří tisíců brutálních diváků bude konečně odstraněno.

Jinak zůstane, jak se zdá, v Anglii vše, neb aspoň skoro vše při starém: Divoké štvanice na jeleny, srny a jinou plachou zvěř zůstanou v permanenci. Brav, skot, drůbež a vůbec všickni ti nesčetní němí tvorové, jež si byl podle obrazu božího stvořený člověk ku své pochoutce zabíjeti oblíbil, budou i nadále tímže nebo podobným způsobem utracováni jako až posud.

Necitným vozkou ku káře zapřaž…