Alexandr Puškin

Ruský básník, prozaik a dramatik, zakladatel novodobé ruské literatury. Jako liberální šlechtic patřil k sympatizantům děkabristického hnutí, zastával však umírněné monarchistické názory.

V rozsáhlé tvorbě navázal na tradici preromantické literatury a zároveň vytvářel zakladatelská díla ruského literárního romantismu ve všech žánrových oblastech. V dramatu se inspiroval principy Shakespearovy historické truchlohry (Boris Godunov). K vrcholům evropské romantické prózy patří zejména cyklus Bělkinovy povídky, novela Kapitánská dcerka a povídka Piková dáma, v nichž důsledně respektuje a odstiňuje atmosféru panující v jednotlivých vrstvách ruské společnosti. Psal též literární kritiky, publicistiku, vydával literární časopis Sovremennik (Současník).

Nejvýznamnější je však jeho básnické dílo. Začínal jako preromantický lyrik, postupně stále víc inklinující k byronovským romantickým tématům (pohádkový epos Ruslan a Ludmila, poémy Kavkazský zajatec, Bachčisarajská fontána, Cikáni), na jejichž základě vznikl i román ve verších Evžen Oněgin. Tragikomický romantický hrdina tu poprvé v ruském písemnictví ztělesňuje osud tzv. zbytečného člověka a dilemata jeho moderních životních gest, k nimž patří klasická (i parodicky chápaná) zkouška lásky a cti.

Od současných látek posléze přešel k romantické interpretaci historických námětů v poémách Poltava a Měděný jezdec, jenž se stal estetickou manifestací koncepce kolektivní vůle národů a lidu. Psal též veršované pohádky a zpracovával folklórní motivy. Řada jeho děl inspirovala hudební skladatele, zejména P. I. Čajkovského (opery Evžen Oněgin, Piková dáma) a M. P. Musorgského (opera Boris Godunov).

Divadelní tvorba

• Trýzeň milosti, 1978
• Dramata

Je třeba mít na své straně většinu – proto neurážejme hlupáky.

Nic nerozněcuje lásku jako povzbuzující poznámka někoho třetího. Láska je slepá a nedůvěřuje sama sobě, chvatně se chytá každé opory.

Nikde nenajdete poezii, jestliže ji nenosíte v sobě.

Jak hnusný je náš věk! A ve všech jeho podobách je člověk tyran, zrádce nebo vězeň.

Více ceníme povznášející klam než tmu přízemních pravd.

Kterýsi lord, známý lenoch, parodoval pro svého syna známé rčení: „Nedělej sám, co za tebe může udělat jiný“. Známý egoista k tomu dodal: „Nedělej nikdy pro druhého, co můžeš udělat pro sebe“.

Čtení je nejlepší učení. Sledovat myšlenky velkého člověka – to je ta nejzajímavější věda.

Sláva je jasná záplata na hadrech.

Nikde nenajdete poezii, jestliže ji nenosíte v sobě.

Pocit uzdravení je z nejpříjemnějších.

Je naprosto nutné popsat současné události, aby se na nás mohli potomci odvolávat.

Existují city, které nelze vyslovit jinak než mlčením.

Alexandr Puškin